102. Pátek večer

Příjezd do Brna se stal.

V jednu chvíli jsme se lekly, zda znovu neopravují hlavák a Královo Pole není jediná brněnská zastávka. Nikdy nevíš. V Brně. Odmítla jsem vystoupit v Břeclavi, to je hrozná díra. Takže až Bratislava. A červená země v cestovatelském ukazateli. Bratislavu vlastně vůbec neznám...

Brno, hlavní nádraží. Tak dobrý.

Ubytovali jsme se. Půl jedenáctá. Vážně překonáváme nechuť někam jít. Ale musíme! Rušné ulice. Nevstoupíš dvakrát do jedné řeky. Hospoda s kotletou během covidového roku zkrachovala. Úúúúúúúú. Ale vegeblivajz stále žije... mě po... .

Stojíme na stojáka před hospodou s pivem v ruce. Přivlaje dlouhovlasý človíček s dredy, respirátorem a cedulí: Báseň na požádání. Chceme báseň. Můžeme si vybrat ze tří variant: Pohádková. O zvířátkách. Nebo Nad 18. 

Margit chce nad 18. 

Baru se lekne a vyhrkne: Pohádková. 

Chceme nad 18 pohádkovou! Řeknou unisono. Kluk se zamyslí a začne recitovat evidentně variantu nad 18. A že si v tom můžeme najít pohádku.

Je to skutečně poetické, skutečně Nad 18 a asi ani není úchyl.

Ovšem námět básně popisuje různá místa, kam lze na ženu ejakulovat.

Takhle to zní tak neurvale...

Když se ti udělám na bříško ... začal recitovat a v tu chvíli jsme se přestaly koncentrovat a hledaly, kam zabořit zrak.

Dál tam bylo něco o slanečkovi a nakonec svazování. Prostě brněnský kolorit. V každém případě jsem se celou dobu snažila najít v tom nějakou pohádku.

Pak jsme mu daly pade za ten kulturní zážitek.

Objetí bylo zdarma. Má respirátor. Snad nemá vši. Pomyslela si Baru a Margit se následně přiznala, že myslela na totéž. To by byla ta o zvířátkách.

Pak zmizel. Poskakoval jako koník. Odletěl jako motýlek ...

Povídáme si. Obyčejná radost, že se máme a máme na sebe trochu času.

Margit si nevzala brýle. Pořád mhouří oči. Došlo mi, že nevidí, co si objednat. Co vůbec vidí? Dělám zkoušku, ptám se jí na různé lidi. Jestli alespoň určí pohlaví. Žena / muž podle sekundárních pohlavních znaků. Zdá se, že to ale vůbec není jednoduchý úkol. Nejen, že blbě vidí a trvá na tom, že se rozhodne, až ten člověk bude blíž, ale i já zjišťuju, že zejména u mladších ročníků v uměleckém městě to není jednoznačné. Délka vlasů, jemnost v tváři, oblečení ... nic z toho není průkazné.

Mám radost, že jdeme spát až v 1:00, to už byla pařba. Odškrtnuto.

Dlouho do noci si povídáme o volbách.

O tom, že má smysl bojovat, i když víš, že nevyhraješ. Alespoň jsi to zkusil.

Jakou báseň byste si vybrali?

Pohádkovou?

O zvířátkách?

Nebo Nad 18?