103. Sobota

Sobota začala báječně.

Báječně?

6:24 ano, to je úspěch. Normálně se budim 5:45, takže skoro půl sedmá je opravdu úspěch. Mám děsný hlad.

Nešustit, nesvítit.

Zastanou to popeláři pod oknem.

Zacvičím po tmě a vyplížím se ven. Zajdu do pekařství na Zelňák. Nakoupím hory koláčků, škvarkovou pomazánku, dalamánky, jogurty, na trhu ovoce. Kafe.

Jako vždy naddimenzováno. Hlad nebude.

Všechno to přinesu do hostelu, abych zjistila, že je se snídaní. Tak lívance se do mě nevejdou, ale zabalí nám je s sebou. Všichni jsou tak hodní.

Plánujeme výlet a divadlo.

Koupíme lístky na Edisona od 14:00.

Až po zaplacení se objeví údaj, že přestavení je pro děti od šesti let. Je pozdě na to si někde vypůjčit dítě. Můžeme se tvářit jako dvě lesby, co žádají o adopci, a proto se snaží nasát dětskou kreativní energii.

Nebo jako kritičky, říká Margit. Že o tom představení píšeme, ne?

No jo, dyť jo, my Vám o tom přestavení napíšeme.

Vyrážíme na dopolední výlet před divadlem.

Po 20 metrech zapadneme do prvního obchodu, za dalších 150 metrů do dalšího. Nejdále dojdeme na náměstí a tam si koupíme 2 láhve skvělé Pálavy.

Jejda, jedna už je otevřená.

Skóre: ušli jsme asi osm set metrů, útrata asi sedm litrů, schválně neříkám, kdo kolik. Ale máme nové šaty a šálečku, a košili a víno a korbáčky, a sýr Haloumí a mňam, toho uzeného losůska a sivena nám dejte dvakrát, a ještě mi dolej a to sluníčko tak krásně svítí.

Hmmm.

Došli jsme nejdál ke kostelu Svatého Jakuba.

Sedíme na zídce pod andělem s vystrčenou prdelí. A je nám skvěle. Jen jsme. Povídáme o životě a o smrti. Své se nebojíme. Teda myslíme si to s drzostí svých čtyřiceti let a pevného zdraví. Strašně se bojíme, že by se stalo něco našim dětem. Tyhle scénáře do našich životů nepatří. Největší rodičovské tabu. Vlastně mi ani nejde napsat, čeho všeho se bojíme a jak moc. Plkáme o životních pravdách.

...

Nakonec ulovím ještě dvě knihy.

Jedna, po které jsem vážně toužila, a ještě před pár měsíci nebyla přeložena.

A teď je.

Je úplně nová a čekala tu na mne. Prostě inťoška, no jo. Slavná Zimbardova studie o studu. Kniha se jmenuje Nesmělost. O tom, jak si lidé staví hradby z obav. Zimbardo píše: "Mnozí žijí podle osvědčeného pravidla: Nedávejte druhým, stejně jako byste chtěli, aby oni nic nedávali vám. Žádné závazky, žádné sdílení, žádné povinnosti, žádná zodpovědnost, žádná laskavost, nic, co by se mělo oplácet nebo očekávat." (s.72)

To je k pláči.

Mám to úplně obráceně.

Lidé jsou ke mně hodní, laskaví a vstřícní.

Možná to dělám i já jim. (... a ta Pálava, teda, ta mě úplně nabíjí láskou J)

Ale vážně.

Potkávám tolik hodných, vstřícných, laskavých a moudrých lidí.

Jdeme si schrupnout před představením.

Před dětským představením.

S Kašpárkem teda bude hodně veselo. Pálavu s sebou.

Hurá na Edisona.

Představení bylo o plnění snů. O nezdolnosti. O světlu přineseném do tmy.

Se sexy Edisonem a ještě víc sexy Teslou.

Moc hezké.

Svítí.

I venku na zahrádce kavárny svítí. 

Takový lazy day. 

Předeme jako kočky.