112.díl Baru: Abiturientský večírek a státní úřad

Ne, vlastně to nebyl abiturientský večírek. Bylo to setkání lidí, kteří někdy lehce po roce 2003/2004 (... snažili jsme se to spočítat, objímaje se po vypitých pivech, ale nikdo to neví přesně... ) pracovali v jedné nejmenované přímo řízené organizaci ministerstva školství. Byl to ústav zabývající se vzděláváním a koncepční činností. Cha. Byl to barák plný lidí, u nichž se dodnes neví, co přesně dělali. Byla to bývalá školka a podle toho to v ní vypadalo. Vedení pracovníky oslovovalo zásadně zdrobnělinami křestních jmen a když někdo zlobil na poradě, byl poslán za dveře (přísahám, že jo, Luky!).

Ústav sestával z několika budov obývaných nemnoha starými poradenskými bardy, kteří se tu občas mihli a o problematice něco věděli, technickým oddělením, kde byla vždy otevřená bonboniérka a se kterým bylo třeba vycházet dobře za každou cenu (proto ty bonboniérky), dále následovala zóna zvaná jáma lvová (ředitelna a okolí se skvělou sekretářkou, která svým oblíbencům dávala již ode dveří znamení typu: nééé, Barborko, dneska né, nechoďte tam , zkuste to pozítří, šéfka byla dnes na vedení a Jindráková měla nový vlasy... dneska vám to nepodepíše...), a oddělení mladých a nezkušených (většina úřadu a také moje působiště).

Ředitelka ústavu měla obdivuhodnou schopnost vybírat si mladé a talentované lidi a nechat je čelit ESF výzvám, číslům jednacím a vlastní náladovosti. To, jestli budete oblíbení nebo zatracení se řídilo hlavně podle následujících kritérií:

• den v týdnu (nejhorší středa - při pohovoru jasná smrt, nejlepší pátek odpoledne - vidina chalupy zvyšovala šanci na přežití),
• počasí a roční období (bez vypozorovatelné kauzality),
• oděv a váha ministerských úřednic na centrální poradě (když byla na ministerské poradě přítomna nějaká zmalovaná, podstrojená kráva, které nedávno ztloustla - nálada se mocně zlepšovala, chraň pánbůh, aby to tam někomu slušelo),
• Váš gender (jste-li mladík po studiu, nejlépe odněkud s Bosny, pak máte vyhráno na vždy, jste-li křehká krásná dívka slabých nervů, dlouho to nevydržíte).

Na druhou stranu společné dobrodružství vedlo k extrémní soudržnosti a kreativitě mladého týmu. Někteří mladí lidé měsíce nevěděli, co přesně mají dělat, a tak například skládali origami (někdo stovky, že Mladene :-)), zdobili chodby čerstvými vtipy, pěstovali na zahradě rajčata (například já, vynikající zkušenost a nejsmysluplnější činnost, co jsem v úřadu dělala) a pořádali opulentní kulturní akce.

Ze svého tehdejšího působení (a byla jsem tam nejslavnějších 6 let instituce) si pamatuji zejména fantastické večírky a grilovačky, výtvarné dílny a malování keramických koček, promítání artových filmů a pěstování rajčat.

Mou skutečnou pracovní náplní pak byla zejména připomínková činnost. To v úřednickém jazyce znamená: dostanete cizí dokument a máte se k němu expertně vyjádřit. Opoznámkovat ho. V reálu: něco napíšete, pošlete to na ministerstvo, nikdo to nečte, ale za 3 týdny se Vám to vrátí k opřipomínkování s cizím podpisem. A tak dalších 14 dnů diskutujete sami se sebou na papíře. A to je ta lepší varianta. V horším případě dostanete k připomínkování něco, o čem vůbec nic nevíte. Jak už jsem psala, výběr lidí do instituce měl různé parametry, tedy se ke koncepci školství vyjadřovali studenti antropologie, kunsthistorici, mongolistky i reklamní agenti. Z počátku se děsili, že k fungování speciálních škol nemají co říct. Ale záhy pochopili úřednickou filozofii, a to, že úředník má vždycky názor.

Další aktivitou úřadu byla publikační činnost. Řídila jí vlídná, ale věčně stresovaná starší dáma. Její kancelář připomínala dýmnou jizbu (a pozor, tou dobou už se ve školských institucích dávno nekouřilo, nemluvím o žádným pravěku) a nikdy nemizící jemná vrstva tenkého popílku pokrývala vršící se publikace. Pobyt u ní jste se vždycky snažili zkrátit na minimum, protože do 10 minut jste smrděli jako uzenáč a cítili se jako po diskotéce v devadesátkách. Něco mi říká, že to byl takový její obranný mechanismus.

Jedním z nejpokrokovějších vynálezů instituce bylo zřízení Poradenské linky pro pedagogy. Tam mohli volat učitelé v nouzi, když se potřebovali poradit. Rozumějte: poradit s námi! Ministerstvo linku zřídilo po nechvalně známé kauze šikany šílené učitelky a doufalo, že tak problém vyřeší. Na lince se držely pohotovosti, aby byla stále k dispozici. Na večírku se mi kolegové svěřili, že linka byla otevřena s velkou pompou, všichni prošli speciálním školením, ale služba na ní byla poněkud zdlouhavá. Postupně se tam všichni naučili hrát hlavně mariáš a učitelé ne a ne volat. Až po třech měsících někoho napadlo podívat se pod stůl. Záhada odhalena! Linka totiž nebyla zapojena do zástrčky. A vidíte, školství to přežilo.

Popis institutu pak dokresluje už jen pár podivuhodných osůbek:

Například kolegyně, které byla v úřadu vedena jako překladatelka diagnostických nástrojů se permanentně schovávala před cizími delegacemi - asi ty papíry prostě jen překládala: zprava doleva, napůl a na čtvrtiny.

Jan M. - tajemný pracovník jednoho projektu, kterého nikdy nikdo neviděl, ale pravidelně posílal výkazy jako podklady pro mzdu. Byl to údajně příbuzný někoho z vedení a všichni si mysleli, že je to fake. Když ho vedoucí projektu po roce neplnění úkolů chtěl vyhodit a poslal mu výpověď, Jan M. (nebo jeho imitátor) se k úžasu všech prostě zjevil, výpověď odmítl podepsat a chtěl se soudit za poškozování svých práv.

Těhotenství mladých žen v tomto úřadě by se mělo jmenovat podle aktuálního ESF projektu, na kterém ony ženy pracovaly: tedy VIP, RAMS, SIM 1, SIM 2, VYNSPI 1, VYNSPI 2 (... ne vyspi, i když i tak to někteří pojímali) nebo KYPR (... zní to jako námět výlet, ale byla to spíše další "užitečná" pruda). Za některá těhotenství mohli i nudící se spolupracovníci. A vyskytly se tu i případy vícečetných souběžných těhotenství s jedním otcem (nekecám, v oddělení rovných příležitostí). Většina žen snad otěhotněla ve vztazích mimo úřad, i když výskyt mladých těhotných tu byl opravdu výjimečný. Možná by se pobyt zde mohl užívat k léčbě neplodnosti.

V posledních letech mého fungování to s institucí začalo jít z kopce.

Začalo do úderem blesku. Jednu kolegyni při odchodu z práce za deště zasáhl blesk do připravovaného deštníku a usmrtil. (Bohužel. Vážně.) Zřídili jsme jí pomníček a atmosféra na pracovišti už nikdy nebyla jako dřív.

V budově se pak začaly šířit plísně, se kterými si nedokázali poradit žádní odborníci.

A pak jsem odešla ... jak jinak než na mateřskou. (VYNSPI II.)

Úřad (ve kterém teď určitě toužíte pracovat) se několikrát přejmenoval a různě ho pohlcovaly jiné instituce. Teď již neexistuje. Ale jeho pozůstatky najdete v drobných odnožích. Lidé, kteří jím prošli, jsou teď špičkovými kouči, výzkumníky, majitelkami vzdělávacích agentur, autorkami knih o Mongolsku, experty na nadané děti, terapeuty, historiky, majiteli reklamní agentury, mnohonásobnými rodiči, školními psycholožkami, logopedy, ministerskými úředníky, pojišťovacími agenty i spisovateli.

Byla to dobrá líheň.

Na jakém nejbizarnějším pracovišti nebo projektu jste kdy pracovali?

A zkoušeli jste někdy volat na nějakou poradenskou linku?

.... a pro lenochy minule slíbená Bristolská škála:

K objektivizaci konzistence a tuhosti stolice slouží Bristolská škála, která rozděluje stolice do sedmi typů.

• Typ 1: oddělené, tvrdé hrudky (bobky), podobné ořechu (obtížná pasáž)
  
• Typ 2: tvar jitrnice s naznačeným hrudkováním
• Typ 3: tvar jitrnice s rýhami na povrchu
• Typ 4: tvar jitrnice či hada, vyhlazená na povrchu a poddajná
• Typ 5: hladké hrudky, jasně oddělené okraje (snadná pasáž)
• Typ 6: kypré částečky s členitými okraji, kašovitá stolice
• Typ 7: vodnatá, bez pevných kousků, úplně tekutá stolice