115. díl Margit: O zvířeně

Zvířata můžeme rozdělit na divoká a domestikovaná. Domestikovaná mívají přísun potravy, zajištěné přístřeší, někdy milé zacházení či dokonce mazlení, jindy vykořisťování či nedůstojné zacházení. Divoká zvířata oproti tomu mohou trpět hladem, zimou, být lovena či umírat bez péče, zůstává jim však svoboda. Lidi to vlastně mají podobně. Jen mají tu výhodu, že míru vlastní domestikace mohou do určité míry ovlivnit. Napadlo mě nedávno, jaký je rozdíl mezi divokým, polodivokým a zcela domestikovaným chlapem. Uvědomila jsem si, jak moc mě těší mít ve svém životě toho polodivokého. Občas se přijde pomazlit, občas pobude v mé útulné stáji, pak ale zase vyráží do víru svého svobodného života. Přijde mi to sexy a vyhovuje mi to.

Taky jsem toulavá kočka - polodivoká, polodomestikovaná, svobodu potřebuju k životu podobně jako kyslík. Znáte Radúzino: "říkala mi moje máma, seš toulavá kočka, kdo by si vzal tebe, holka, jó ten by se dočkal..." - tak takhle jsem se vždycky cítila. A neuměla si představit, že jednou skončím v dlouholetém vztahu s jedním chlapem a roky či desetiletí budu v koupelně čumět na stejný dlaždičky, stejný zubní kartáčky a stejný papuče. Potřebovala jsem svobodu hlavně v tom, s kým půjdu večer do postele a jestli se ním ráno i probudím. Někdy to bolelo, ale byla jsem volná. Roky manželství nebyly špatné, to netvrdím. Současnou, rozvedenou, volnost si ale užívám. Těší mě, že už ji nepotřebuju v sexuální oblasti - potřebuju ale mít čas a prostor sama pro sebe. Nosit bláznivé nemoderní hábity a podivné škorně, blbnout na dramaťáku, malovat abstraktní obrazy, zpívat si nahlas na procházce, chodit obětovat chleba a jablka kamenným Bohyním, pracovat někdy přesčas, mazlit si svoje děti, i když už jsou na to velké, dlouze se vykecávat s kámoškama, odhalovat se bezostyšně v sauně, poslouchat ezo přednášky... Milý mi do toho nekecá - možná jen prozatím - třeba si netroufá, třeba spoustu toho nezaregistroval, protože spolu nežijeme, třeba je mu to jedno, já ale doufám, že hlavně proto, že chápe, jak je svoboda důležitá a životadárná.

Nedávno jeden chlapeček donesl na hokejbalový trénink andulku v malé plastové krabičce. Byla zima a chlapec tahal andulku s sebou celý den. Měl ji ve škole, odpoledne venku s kamarády, k večeru ji vzal na trénink. Ptáček mu uletěl a schovával se v šatně mezi zpocenými dresy. Milý, jakožto trenér onoho pošetilého chlapce, se velmi zlobil - takhle se zvířata přece netýrají a neohrožují. Staral se pak o to, zda odchycenou andulku donesl chlapec v pořádku domů. A taky se stará o jednu polotoulavou kočku, ten můj milý. Drbe ji v zanedbaném kožichu a nosí jí značkové granule a chutné masové kapsičky. Je to dobrej chlap.

Nedávno jsem se zas ocitla v zajímavé situaci. Už jsem psala, že můj milý trénuje hokejbal. Můj syn hokejbal hraje. Já se v hokejbalovém klubu snažím různě pomáhat, když mám čas a můj bývalý manžel taky. Je to tam zvykem, jsme klub angažovaných rodičů. Jak taky jinak, ten sport se nedá dělat pro peníze ani pro slávu, to se dá dělat jedině ze srdce. Nedávno jsem během zápasu vypomáhala v bufetu. Vařila jsem kafe, čaje, ohřívala párky a strkala je do rohlíků s hořčicí či kečupem. Exmanžel (to je ale ošklivý výraz - zní to, jako by ten člověk exnul; příště budu zas používat "bývalý manžel", i když je to delší) uplatnil kurz pravidel hokejbalu, který v létě absolvoval a pomáhla jako časomíra. No a můj milý samozřejmě koučoval mého syna a dalších hráčů a hráček ze střídačky domácích. Máme dobré vztahy, ale takhle nablízko pohromadě býváme zcela výjimečně (i o tom už jsem spala). Mí muži (bývalý a současný) mě ale dostali do těžkého dilematu, když mě najednou požádali, abych jim udělala párek v rohlíku - stáli tam vedle sebe a já zvažovala, kterého z nich se dotkne, když mu podám jídlo jako druhému! Naštěstí jsem použila obě ruce a dilema bylo vyřešeno. I když, nejspíš jsem to řešila jen já, oni byli rádi za kus žvance. Samci jedni domestikovaní.

A co vy, co pro vás znamená svoboda? A kolik jí v životě, ve vztahu potřebujete??