123.díl Baru: Vánoční zázrak aneb Na scénu vstupuje Vlekař

(... a pozor, vybrat si můžete podle Vašeho vkusu: Richard Krajčo, Vojtové Kotek nebo Dyk, Ondra Brzobohatý anebo David Švehlík, pokud se Vám líbí tyhle zádumčivý typy... já si teda nechám modrookého blonďáka ...)

Stědrovečerní ráno. Diana se probudí a v první chvíli vůbec neví, kde je. Mžourá očima a pomalu ji dochází, kde se to ocitla. Kolik je asi hodin? Venku je úplná tma. Půl šesté, ukazuje její mobilní telefon. Tak fajn, to už je docela k životu.

Diana vystrčí nohy z postele a dotkne se jimi podlahy. Koberec. Brrr. Kdo má ještě na podlaze koberec? Fuj, drží se v něm různá verbeš. Verbeš, takový hezký český slovo, Diana si s ním pohrává na jazyku a řekne ho i nahlas. Verrrbeš. Usměje se a rozhlédne. Spí v jakémsi kamrlíku. Asi to měl být další dětský pokoj nebo pracovna, ale nyní je to pokoj přecpaný starým hnusným nábytkem z osmdesátých let. Možná některé z těchto skříněk měla Karin ve svém pokoji. Možná, ale Diana si rozhodně nic takového nepamatuje. Vidí jen nezabydlený pokoj, sušák na prádlo, žehlící prkno a několik beden od banánů, kam Karin zřejmě sbalila věci svému nevěrnému muži. Jak by si tady tak mohla zacvičit? Bez několika pozdravů slunci po ránu se totiž nehne. Pošoupne několika bednami a udělá si prostor. I svoje zavazadla odstrčí stranou a v ten moment jí to dojde. Jsou Vánoce. Je Štědrý den. Je sice lůzr všech lůzrů, bez chlapa, bez dětí a aktuálně bez domova usídlená u vzdálených příbuzných. Ale jsou Vánoce! Jupí. O Vánocích se může stát cokoliv. Je to přeci den zázraků, ne?!

První zázrak se stal v tom, že se jí podařilo z rozcuchaných vlasů vykouzlit jakýs takýs účes a na obličeji vytvořit mladší a odpočinutější verzi sami sebe za pomoci různých krémíků.

Druhý zázrak je, že v kufru, který balila ve spěchu, najde něco použitelného na sebe. Má tam dva kostýmky, dvoje malé černé, plavky, boty na podpatku... a pak naštěstí několik úborů na jógu. Až ráno jí došlo, že ty jsou její záchranou. Na kostýmek to určitě nebude. Takže týden v legínách a tričkách. Neměla by si jednu mikinu se sochou svobody nechat pro sebe?

Kolem půl sedmé už jí hlady kručící žaludek vyhnal do kuchyně.

V kuchyni seděla Karin v pyžamu s infantilními motivy barevných sobů, na hlavě santa clausovského kulicha (tak alespoň něco, že J).

Dobré štědré ráno. Dáš si kafe? Mám dobrý, řekne Karin a Diana s hrůzou pozoruje, že Karin drží v ruce skleněnou nádobu s rozpustným kafem.

Rozpustný. Ten hnus ještě někdo pije? Její vnitřní gurmán zkřiví obličej. Diana se ale pochlapí. A taky jiné není, a darovanému koni na zuby nekoukej. Takže kývne.

Kupodivu to není tak strašné, i v oboru rozpustného kafe jde zřejmě vývoj kupředu.

K snídani je vánočka s máslem, usměje se Karin.

Lepek, tuk, lepek, tuk. Pomyslí si s hrůzou Diana. Tohle nedomyslela, nevzala si žádné normální jídlo. Bude muset jíst s domorodci.

Nevím, jestli bych měla, nejsem zvyklá ... hlesne.

Ty? Podívej se na mě, řekne Karin a odhalí jí svůj bůček. Tohle Diana vážně nepotřebovala vidět. Ty, Diano, se svým zadkem, ty můžeš absolutně všechno, prohlásí Karin. A taky, jsou přeci Vánoce, řekne Karin a zakousne se do tlustě namazaného plátku vánočky.

Hmm. Vzdychne Diana a zakousne se do plátku pečiva, na máslo odvahu nemá. A chutná to skutečně báječně. Hmmm.

Pak se den pomalu rozběhne. Dají si štaprli, aby to přežily. Po desáté se z koutů domu postupně vynoří dvě bloumavá stvoření, uzmou něco k jídlu a mizí do svých nor. Jedno z nich, zřejmě starší chlapec, je tak velké, že jednu mikinu si Diana rozhodně může nechat pro sebe. V televizi běží pohádky, které Diana neviděla desítky let. Karin stále něco vypráví a dolévá. Diana obtížně rozděluje svou pozornost mezi televizi a sestřenčino vyprávění, ale postupně tomu přivykne. Některé věci už slyšela po několikáté, takže jí došlo, že není třeba sledovat každý detail.

Lehce ovíněná Diana s Karin postupně připravuje bramborový salát. S majonézou!

A obaluje řízky. Ve strouhance!

A zcela nepokrytě do sebe nacpe i vosí hnízda. S vaječňákem!

A marokánky. S kandovaným ovocem!

A připálené pracny od babičky. Nechce vědět s čím!

Lepek? Co jo to lepek?

Asi prasknu, pomyslí si Diana, ale co jsou Vánoce. A to je ten vánoční zázrak, co sníš na Štědrý den, po tom nepřibereš. Problém jsou až ty dny potom.

Den plyne.

Odpoledne zajedou na hřbitov a pro babičku. Ne na hřbitov pro babičku!

Babička stráví večeři s nimi. Pak ji zase vrátí do jejího pečovatelského domu, takový je plán. V pečovateláku mají vycházky jen do desíti a babička by už na půlnoční ani nevydržela.

Holky moje, vykřikuje babička v pravidelných intervalech. Zní to, jako by chtěla říci něco významného, ale oslovením to vždycky skončí.

Hóóólky moje, pronese a zazubí se špatně sedící protézou.

Oblečení k slavnostní tabuli volí Diana pečlivě. Když přijde v podpatcích a malých černých k svátečně prostřenému stolu, připadá si poněkud nepatřičně. Karin má květované šaty, na nohou papuče a na hlavě pořád toho příšerného kulicha. Babička tmavé šaty s velkým bílým límcem, které jsou "ty sváteční do rakve". David, starší syn se odmítá převléct z trička do košile, ale teď si Diana konečně získala jeho pozornost. Nepokrytě ji civí do výstřihu. Dianu napadne, že by mu pod stromeček zabalila jedny ze svých krajkových kalhotek. Myslím, že takový dárek by vážně ocenil. Jeho sestra Maruška je oproti tomu velmi nenápadná. Mluví tiše, ale má pronikavý pohled a když promluví je patrná její přirozená inteligence. Diana má podezření, že ji Maruška podezřívá, že ve skutečnosti nepřijela ze států. Že je možná tajnou milenkou její matky. Že je to všechno nějaký fejk. Má dojem, že jí ta slečna vidí až do žaludku. Tak ať radši vůbec nic neříká.

Hóóólky moje, ozve se nad stolem. Zdá se, že babička je šťastná.

To je ten věk, komentuje situaci poněkud omluvně Karin.

Nechtěla by ses přezout? Nabízí Karin Dianě. To musíš mít nepohodlný, a vnucuje jí další pár podobně sešlapaných papučí, které má na noze sama. Jsou téměř identické, asi byly ve slevě jako set. Dianě proběhne hlavou, jestli si Karin ty svoje pozná, jestli je má nějak poznačené, nebo jestli si pár pro tento den vybírá náhodně. S díky odmítne. Papuče by byly její konec.

S pomocí alkoholu se Dianě podaří přežít večeři ve zdraví. Dokonce se zdá, že je Diana podivně šťastná. Její pohled přitahuje hlavně kolotoč, zvonkohra poháněná a zahřívaná svíčkami. A dál není nic.

Hóóólky moje!

Dianiny dárky buďto skutečně slaví úspěch nebo je její rodina tak skvělá v předvádění překvapené radosti. Od Karin Dostane Diana dárek v taštičce od Avonu. Sada pleťových masek. Je dojatá. Karin už se snaží moc nepít, aby mohli odvést babičku autem zpátky a zajít na tu půlnoční. Která je mimochodem už v jedenáct. Farář jich má několik, tak to má rozplánované po hodinách. Za celou dobu nepadne ani slovo o nezvedeném manželovi, ale Diana vidí, že Karinin pohled se co chvíli zatoulá ke dveřím.

No jo, no, holka moje, obejme ji Diana a Karin jen pokrčí rameny.

Za velkého loučení a objímání odevzdají babičku pronikavě vonící Chanelem 5 zpět do laskavé péče sester.

Hóólky moje, rozléhá se s lehkým nádechem lítosti chodbou, když odcházejí.

Zajdou na mši.

A pak teda na panáka. Panáky létají jako za mlada.

Tak vánoční zázrak se nestal, ale taky to není špatný, pomyslí si Diana.

Každej rok, teď musíš jezdit káááždej rok, Dianko, deklamuje opilá Karin.

To víš, nejsme nejmladší, musíme si ty rodinný vztahy pěstovat. Musíííme, rozumíííš. Musíííme. Obejme ji a vlepí ji pusu na čelo.

To je ten věk, pomyslí si Diana. Už na ně jde bilancování. A kurva. Ne dneska ne. Nebude mluvit sprostě! Je přeci štědrý den.

...

Pětadvacátého ji Karin vezme na lyžovačku.

Je to tradice! Řekne razantně.

Čí je ta tradice, pomyslí si Diana. Moje teda ne. Byla tedy párkrát v Aspenu, ale to vždycky vyžadovalo pečlivý výběr outfitu i lyží. Tady ale nemá ani vlastní lyže ani oblečení. No tě pic!

Karin ale nikdo nezastaví.

Děti se jen mihnou kuchyní, zřejmě o tradici taky nic neví anebo přechodně ohluchly. Rychle se zanořují do pokojíčků a nezdá se, že by se zrovna někam chystaly.

Nevadí, prohlásí Karin, uděláme si dámskou jízdu!

S představou dalšího alkoholu Dianě hlavou zacloumá přetrvávající kocovina. No nazdar.

Karin před ní obřadně položí obstarší oteplovačky a bundu. S lítostí oznámí, že z nich už vyrostla. Ale Dianě budou krásně. Outfit určitě pamatuje Karininu pubertu. A Dianinu samozřejmě taky. Prý se tohle retro zase nosí. Hmmm. On Ski areál Bůřov taky nebude žádný Aspen, tak co.

Pak se Karin ztratí kdesi ve sklepě a vynoří se s krásným obalem na lyže, ze kterého vydá skutečně luxusní závodní lyže Völkl.

Týý jo, kde se to tu vzalo? Zeptá se Diana.

Cha, ty byly jeho, řekne s leskem v oku Karin, byla to jeho chlouba, ale ještě si je neodvezl. Teď jsou tvoje! Dělej si s nimi, co chceš, co chceš, klidně je i poškrábej!!!

Rozkaz, zasalutuje Diana, beru to na sebe a rozhodně si to užiju.

Následuje dvojitá salva smíchu.

Je ráno a v Bůřově ještě nejsou davy.

Na parkovišti si Diana všimne svalnatého muže, co odhazuje z džípu sníh lopatou. (J)

Její pozornost upoutají hlavně jeho velké ruce. Ruce jako lopaty.

Zadívá se jejím směrem a okem mu blikne zájem. Když procházejí okolo s lyžemi na ramenou robokopým krokem, který vykouzlí jen přaskáče na nohou, přistoupí k nim.

Ahoj Karin.

Ahoj Marku, odpoví Karin nevzrušeně.

Ale tebe taky odněkud znám, ne? Řekne směrem k Dianě. Diana vůbec netuší, nezvedne oči a ošívá se, hlavně kvůli těm hnusným fialovým hadrům z devadesátek, co má na sobě. Chlápek je fešák, odkud by ho tak asi tak mohla znát, když není zdejší. Ale pak se jí v hlavě pomalu rozsvítí. Je to možný? Zvedne oči. Je tenhle modrooký sympaťák s rukama jako lopaty její spolužák z gymplu? Teda z vedlejší třídy.

Marek Doležal? Řekne váhavě. No jo, tohle je vážně Marek Doležal, když se usměje, hned jí to dochází. Instinktivně se rozhlédne, zda Marka nestopuje nějaká manželka a hejno dětí.

Ne, ne, nikde nikdo.

No, jo, odpoví. To jsem rád, že si mě pamatuješ Diano, řekne takovým tónem, až se Diana chtě nechtě trochu začervená.

S Markem spolu ne střední určitě nic neměli, ale ne, že by si to Diana kdysi nepřála. Jen se nikdy nenašla příležitost. On byl školní rebel a jejich životy se dost míjely.

Jdete lyžovat, holky? Zeptá se Marek poněkud zbytečně, když před ním stojí dvě ženy s lyžemi na ramenou a lyžáky na nohou.

Ne, jdeme šnorchlovat na pláž, zpraží ho žertem Karin.

No jo, to vidim, tak to se tam uvidíme, dělám tam plavčíka. Támhle na vleku. A ukáže směrem ke sjezdovce.

Tak to doufám, že nám nebudeš šahat na zadek, řekne Karin.

Teď se začervená Marek a Dianu ta představa rozveselí.

Můžeš náš pouštět na vleku dopředu, víš co, jako staff only. Navrhne Diana laškovně.

Hmm, to se uvidí, řekne Marek a Dianě se zdá, že normálně zaflirtoval. A flirtuje s Karin nebo s ní? A jak se to tady v Čechách vlastně teď dělá.

Ale o pauze vás můžu svézt rolbou. Chcete? Zeptá se Marek, ale Dianě se zdá, že to říká spíše jí než celé dvojici, jak by odpovídalo gramatice věty.

To nikdy, jela jsem v tom jednou a myslela jsem, že umřu, to už nikdy! Prohlásí razantně Karin.

Ale já bych třeba jela, špitne Diana.

Ta holka se nezdá, pomyslí si Karin, vzhlédne k Dianě a mrkne na ní.

Tak jo, najdu si tě, jsi nepřehlédnutelná, prohlásí Marek s pohledem přímo upřeným do jejích očí. Diana to cítí poněkud dvojznačně. Líbí se mu nebo má na mysli její retro outfit?

Hmmm, řekne uznale Karin, holka moje, ty sis právě dohodla rande.

Rande? To není rande. Zavrtí hlavou Diana trochu rozpustile.

A co jinýho? Tohle je rande, Diano. Trvá na svém Karin.

No tak jo, je to rande, zasměje se Diana a poskočí si. Má rande. Že by to byl ten vánoční zázrak?

Chvíli se vozí na vleku a sjíždějí místní pidi sjezdovku. Do Aspenu má vážně daleko.

Dianě to ale nevadí, je celá roztržitá, a nemůže myslet na nic jiného než na to, jestli Marek myslel svoje pozvání vážně.

Zrovna se rozhodnou jít s Karin na čaj, když se k nim přiřítí s klíčky v ruce.

Tak je tady vyhlídková jízda, madam!

Užij si to, řekne Karin a taktně se přemístí k vedlejšímu stolku, kde se hned zdraví s dalšími známými.

Nebudeš se bát? Zeptá se Marek.

Nevim, pokrčí rameny Diana. Pokusím se.

Úplně automaticky ji vezme za ruku v rukavici a vede ji k rolbě. Takhle se to tady normálně dělá? Tak dlouho zase Diana pryč nebyla, ne?

Jízda rolbou je úchvatná. Do kopce nahoru vnímá Diana hlavně řev a sílu motoru pod sebou, když se ale rolba obrátí dolů ze svahu, vlije se jí do žil adrenalin. Teprve teď jí dojde, že rolba na rozdíl od jiných vozidel nemá vpředu čumák ani kapotu a jízda dolů připomíná volný pád po sjezdovce. Zapře se oběma nohama o palubní desku a rukama se křečovitě drží úchytek. Bojí se, ale zároveň jí to činí nesmírně šťastnou. Jako jízda na kolotoči. Piští, když Marek řeže zatáčky a rolba se smýká po sněhu. Když po ní pokukuje, aby viděl její roztažené zorničky a děs i úžas v jediném výrazu obličeje.

Diana je nadšená. Nadšená tím okamžikem.

Po jízdě ji Marek pozve na grog.

Modrooký vlekař, pomyslí si Diana, hezkej, ale to zrovna není partie snů, ne? Ale na grog jde.

Konečně mají příležitost si popovídat.

Ne, ne, není to vlékař, je to lékař. Na brigádě!

Právě se vrátil z programu Lékařů bez hranic. Zaskakuje u vleku za kámoše, co mu to tu patří. A ve volnu dělá instruktora lyžování v dětské školičce.

Jejich ruce se dotknou, jak si předávají teplý hrnek. Letmá náhoda, ale Dianu to nenechává chladnou. Stydí se jako malá holka. Prostě si nemůže pomoci.

Pak náhle Marek vezme její ruce do svých a dýchne na ně, aby ji zahřál.

Podívá se jí do očí a ona v nich uvidí se svou budoucnost.

A to, co vidí, ji rozhodně není proti srsti...

Desátého ledna se probudí a bude chodit s vLékařem.

Hezké romantické Vánoce. :-)

A co myslíte, může jim to vydržet?

A kde budou žít?

A kdo z nich bude mýt nádobí?

A bude si po sobě Marek uklízet ponožky?

A máte rádi romantické vánoční filmy?