127. díl Baru: Cééé je správně

To nevymyslíš! Ani na sever ani na jih. Situace v cestování se totiž komplikovala ze dne na den. Stále přituhovala pravidla. A tak negativní test ze čtvrtečního odpoledne (platnost 72 hodin) už najednou nestačil na cestu, která by končila za více jak 48 hodin. Nevadí. Koupím si letenku na neděli a objednám další drive-thru test z vozu na pátek večer. To mi vystačí. Do neděle večer jsem v Římě. Nakonec totiž vyhrál Řím. Počasí, cena letenky, Sixtinská kaple a moře kousek. Plán.

A tak v pátek večer autem přijedu na samotný temný okraj Ruzyně. Noční testování (je 20:50) zřejmě poskytují jen pokoutní místa. Šipky mne zavedou za bránu areálu a po cestě pomalu sjedu do podzemní garáže. Fakt divný. Je tam přede mnou ještě jedno auto, to mne trochu zklidní. Musím zaparkovat stranou mezi různé harampádí, aby cizí auto mohlo vyjet. Pak jedu já. Je to celé zvláštní, obslouží mne dvojice mladých lidí, test je plivací. Všechny moje předchozí PCR byly se šmrdláním v nose. Je to, jako by si testovací místo udělal někdo doma v garáži. Někdo, kdo výtěry nosu neumí. No co, mám v kapse jiný negativní test ze včerejška, tak je to jen pro sichr, abych měla platnost i při vstupu na italské území. Když odjíždím, ještě ve zpětném zrcátku vidím, jak dvojice balí svoje saky paky a zanořují se pod stahující se roletu. Divný. Matrix.

V sobotu vstanu, převezmu nákup od chlápků z Košíku a absolvuju dramatický telefonát se Severem. Parkinson ani Deprese se nemají vůbec dobře. Doufám, že bude líp. Uvidíme se o vánočních svátcích. Přeju si jen trochu klidu. Klidu pro všechny. Muž i dcera odmítnou cvičit, že jsou trochu chrchlaví. Kašlík, to je důvod, proč necvičit.

Ok, zalezu si s karimatkou do ložnice. Koukám na vycházející slunce přes opravdu otřesně špinavé okno. Takovéhle okno před Vánocemi, styď se, Baru. Já se ale nestydím, zadívám se do dálky, na konec obzoru, kde se v dálce napíná elektrické vedení a mraky se štosují v horizontálních pruzích. Dolní vrstvy jsou stříbrné a nad nimi temně modrý obzor. Jako bychom měli daleko za oknem moře. Opravdu. Upínám zrak směrem za špínu a vidím moře. Nádhera. Tak máme v Praze moře. Já ho tam mám. A dál už jen nádech a výdech a pozdravy slunci a prkna a spol.

Skouknu Silvii Rei. To je ta Margitina kartářka. Připravila výklad k zítřejšímu úplňku a k blížícímu se Slunovratu v úterý. Prý bude obzvláště mocný. A úklidový. Jak černá díra. A odnese všechno špatné, abychom mohli o krok dál. Těším se na návštěvu Sixtinské kaple a Michelangelův obraz doteku člověka a Boha. Těším se na opravdové moře. Obojí chci stihnout do Slunovratu. Než přijde ta díra.

Nechce se nám doma vařit. A tak se jako rodina vydáme do města, kde posbíráme různá jídla podle přání jednotlivých členů. V knedlíkárně se nacpe dcera, ve Vietnamském bistru muž. Na Střeláku jíme guláš a chleba se sádlem podle mé volby na stojáka u stánku vedle kluziště a je nám blaze.

Já bych si přála vidět tramvaj dvojku! Pronesu do větru. Jezdí teď vánočně ozdobená, celý vagón svítí.

A během chvíle jede! Dokonce dvoj vagónová dvacet dvojka. A je celá vyzdobená. V zadní části moderního vozu, kterou přezdíváme pokojíček, jsou zavěšeni dva andělé. Krása. Jak se přání plní.

Já bych si přála, abys měla pozitivní test, řekne dcera.

Ale jedeš, ohradím se.

No, abychom nikam nemuseli. Za žádnými příbuznými, byli bychom celé Vánoce doma a užívali si stromeček.

Ale di ty.

Cestou domů v živém Betlému nakrmíme osla a koně, kteří už jsou za ta léta vánoční matadoři a hned se hlavami cpou přímo k automatu, ze kterého se po vhození dvacetikoruny sypou granule.

Na Malostranské se přimlouvám za 22. Místo ní přijede historická vánočně vyzdobená tramvaj. Jupíí, koupíme superdrahé turistické lístky, co platí 24 hodin. Tak bychom se mohli povozit ještě zítra. Ještě nikdy v životě jsem historickou tramvají nejela. Až dnes. Parádní zakončení vycházky.

Pak doma odpolední šlofíček.

Blik. SMS.

Že by už konečně poslali potvrzení o testu? Garantují výsledky do 48 hodin. Na vstup do Itálie potřebujete test starý maximálně 48 hodin. Takže to bude dost o prsa.

Nebude to o prsa!

Napsali.

Bude to všechno jinak. A nevím, o jaký úd to bude...

Ten test je totiž pozitivní.

Ty vole. Tak čtvrteční negativní, páteční pozitivní....

Ale mé dceři se splnilo přání. Letos nepřijde nikdo k nám a my nikam... budeme doma. Ještě že máme dovážku jídla a stromeček už je na balkóně. Takže klid bude.

Letenku můžu spláchnout do záchodu.

Ani tramvají už se zítra nepovozíme.

Ale moře už jsem viděla...

A jak správně poznamenala Margit: Taky ti mohli udělat test až v Itálii, a mohla jsi trávit izolaci v Římě. A to by vůbec nemusela být pr..l.

Neděle. Pět hodin do odletu. Napsali z kiwi.com. Moje letenky zrušili a vrátí mi prachy. No věřili byste tomu! Takovej klikař sem. Naplnil mne klid. Koupila jsem si několik e-knih. Několik námětů na povídky mám rozpracované. Za cenu letenky si koupím několik Jungových spisů a nechám si je poslat domů PPLkem, nikam přeci nejdu. Čeká mě čas několika několiků ...

Můj muž vykřikuje: Hlavně už si nic nepřej! Hlavně žádný blbiny!

Dcera i muž jsou negativní. A to oba kašlou a smrkají. Ale covid nemají. A já nic. Třikrát očkovaná. Nic mě nebolí, všechno cítím. Někdy bohužel. V hlavě mi pořád běží, že to testovací místo bylo nějaký podvrh. Prostě divný. Paranoia? Covidová paranoia? Nebo Ten bonbon? Hodinu před testem jsem měla Hallsku, teď si vzpomínám, dcera mi jí dala do pusy, protože jí nechutnala ... to snad není možný ...Na další test zdarma nárok nemám, ale zítra zkusím ukecat doktorku, aby mne zadala do systému... 

... tak nezadala. To může jen hygiena, když nemám příznaky, říkala doktorka. Hygiena mi nevolala. Volala jen kvůli dceři, že jde do karantény. Ano, kvůli mně. Když jsem chtěla trasovat sebe a muže, řekli, že nemůžou, že maj v systému přidělenou jen dceru. Nám musí zavolat někdo jiný.   ... ty vole ... pardon ... tak takhle si tu žijem.

Ale samozřejmě hezké svátky Vám všem. Ježíšek přijde! I k těm v izolaci a karanténě!

Plní se Vám přání?

A byli jste někdy překvapeni, jaké podoby nabylo?