129. díl, Margit: Vánoce, vánoce...

A máme to za sebou.... Vánoce přece! Svátky vánoční jsou jedním z emočně nejnáročnějších období roku. Lidé, kteří se necítí dobře na duši, mívají ke všemu svému trápení ještě pocity viny, že ostatním kazí svátky klidu a míru. Jeden psychiatr nedávno v rozhlase vyprávěl, jak během Štědrého dne postupně hospitalizovali několik členů jedné široké rodiny, kteří se postupně složili právě z rodinných vánočních svátků. Moc se nedivím. Někdy je to náročné. Vzpomínám na jediné vánoce, které jsme trávili jako úzká rodina - já, můj muž a naše malé děti - málem jsem se s ním rozvedla už tenkrát...

Poslední roky trávím velkou část Štědrého dne sama. Spím, do kolika chci, jdu na procházku, ještě třeba něco poklidím, zabalím poslední dárky, oholím si nohy... Nevařím, protože držím půst a salát na večer dělám den předem. Nechystám nic, protože štědrovečerní večeře probíhá tradičně v bytě bývalého manžela. Tchýně uvaří a doveze rybí polévku s osmaženou houstičkou, já nachystám salát podle jejich rodinného receptu, manžel (bývalý) připraví předkrm a maso na kapří řízky. Společně pak řízky obalíme, on je osmaží, já naservíruju předkrm, děti připraví na stůl... Manžel bručí a prudí jako vždycky - nesnáší vánoce. Mně to ale nerozhází, protože jednak tyhle jeho nálady teď mívám naservírovány jen párkrát do měsíce, druhak vím, že za pár hodin za sebou zavřu dveře a pojedu v klidu, míru a pokoji do klidu svého bytu, třeťak se teď, po rozvodu, dokážu nad jeho bručení povznést a nebrat si ho osobně.

Po společné večeři se věnujeme tradičním zvykům. Pouštíme lodičky ze skořápek, rozřezáváme jablíčka, lijeme vosk (namísto karcinogenního a špatně sehnatelného olova) a z patvarů odhadujeme svoji budoucnost - letos to vypadá na návštěvu ZOO, všichni jsme tam měli různá zvířata. Před domem pálíme prskavky a během té doby nám Ježíšek nanosí pod stromeček dárky. Potom musíme zazpívat stromečku pár koled, aby nám dárky vydal a pak už následuje rozdávání, rozbalování, jásání, děkování a cpaní se cukrovím a ovocným salátem. Prostě idyla. Nebýt toho, že spolu rodiče už několik let nežijí, vypadáme jako dokonalá rodinka. Jak prohlásila tuhle bývalá tchýně: "Na to, jak jste pitomý, to děláte skvěle." - myslela tím to, jak se věnujeme výchově dětí a jak jim děláme rodiče. Evidentně nám to celkem jede. Na rozdíl od partnerství.

Takhle vypadají moje tradiční vánoce. Mám radost, že jsem předala svým dětem zvyky, které jsme dělali v mojí rodině. Že už se jim zažrasly pod kůži a automaticky se jim s vánočními svátky pojí. Chodívají dokonce do lesa zdobit stromeček zvířátkům. Moje děti, můj bývalý manžel a moji bývalí sousedé s dětmi. Tradice, kterou jsem v tom domě zavedla já. Já už u toho nejsem. Ale nevadí, Ta tradice je důležitá a žije. Já si šla ke svým kamenným bohyním a donesla jim vánočku, ořechy a jablíčko jako poděkování za hojný rok. Rok, který mi přinesl do života vztah s mým milým, rok, který z mého života nevzal nikoho důležitého, rok, který mi přinesl posun v mé životní vyrovnanosti, na mé duchovní cestě i v mojí profesní oblasti. Dobrý rok. A já jsem za něj vděčná.

Jak vypadají vaše vánoční zvyky? A končívá u vás někdo z rodiny o vánocích na psychiatrii?