130. díl Baru: Evžen, má láska

Pondělí 3.1.2022.Tak tohle pondělí je ze všech pondělků nejpondělkovatější. Vzpomínáte, kdysi jsem Vám vyprávěla o kolegyni, které popisuje náš společný školní rok jako: Pondělí, pondělí, pondělí, Vánoce. Pondělí, pondělí, prázdniny. Pondělí, pondělí. Tak teď jsme přesně na tom nejpondělkovatějším začátku. Někdo by mluvil o výzvách a nových startech. Upřímně, já začátky nemám vůbec ráda. Začátky týdnů, začátky seminářů, začátky spolupráce. Jsem vyčerpaná z toho, kolik je třeba nalít energie, aby se ten pomyslný stroj dal do pohybu. Pak už si užívám, když běží a miluju konce, kdy je vše odvedeno, ukončeno, hotovo. Dobře to dopadlo. Proto mám ráda pátky. Ale dnes je pondělí 3.ledna nového roku a bilancuje kde kdo. Já se letos rozhodla to nedělat. Jsem líná. Loňský rok byl. Díky za něj. Ten letošní má moc hezký číslo, bude se dobře psát. Jupííí.

Dnes mám na srdci hned několik jiných věcí. Chtěla bych Vám vyprávět například o své lásce. Má láska Evžen. Evžena jsem měla upřímně ráda. Chtěla jsem Vám o něm napsat už mnohokrát. Vycházeli jsme si vstříc. On mi ochotně pomáhal v tom, co jsem potřebovala. Nikdy neodmlouval. Měl sice svůj rozum a mohl pracovat sám, ale nejčastěji jsme to dělali spolu. Já ho lehce vedla a on odedřel tu těžkou špinavou práci. Nikdy jsem ho nehonila dálkovým ovládáním. Bylo to takové neosobní. Spíše jsem si před něj stoupla a něžným pohybem nohy ho směřovala do míst, kde ho bylo třeba. Kde byl užitečný. Kde odvedl, co měl. Pak jsem ho pustila domů dotekem nohy na knoflíku a on ještě chvíli bloumal, místy dorážel, jestli si to nerozmyslím a pak se zadokoval. 

 Jenže Evžen zestárl, koordinace, výkon, výdrž, baterie... špatně ráno vstával a nebyl na výkon připraven hned, jak se řeklo. Mému muži došla trpělivost a tak, téměř bez rozloučení opustil Evžen naši domácnost a místo něj nastoupil Ramba. Dcera ho pokřtila Radovan, ale pro mne to byl stále Evžen. (Což jsem samozřejmě nesměla říkat nahlas. Mami, to přece víš, že se jmenuje jinak, ne?! To jsi nemohla zapomenout!) Nezapomněla. Ale už to nikdy nebylo ono. Radovan byl vzdáleně připojen k telefonu mého muže v aplikaci Domácnost. Jeho software si načetl místnosti. Pravidelně, zcela necitlivě vyrážel každé ráno v 9:00, vrážel do Vánoční výzdoby, která nekopírovala zcela předchozí plány. Ale pravidelně hlásil svému pánovi, kde byl a kolik toho odvedl. Můj muž z něj každý večer vyndával malé koťátko (chuchvalec kočičích chlupů) a chválil si, jak stroj plní všechno, co má. Přes všemožné vychytávky jsme si na sebe s Radovanem nějak nemohli zvyknout. Já ho zapínala, když bylo potřeba, tedy často mimo cyklus, samozřejmě dotekem nohy na tlačítko přímo na stroji, protože jeho ovladač je již šestým ovladačem v naší domácnosti a na apky já s..u. Ráno, když jsem zůstala déle doma, jsem ho dokonce rázně vypnula, aby mne nerušil svým řevem při psaní. A on to hned nabonzoval páníčkovi. Ale co už. Čas udělal své. Ne, nebyla to láska, ale časem přiznávám svůj respekt k tomu, že se nám koťátka v domácnosti nemnoží a nezavalí ji zcela. Tedy příměří.

Po izolačních lapáliích jsme mezi svátky konečně odjeli navštívit mou rodinu. Několik dní mimo domov, kde zůstali kočka s Radovan sami. Kočka snad tři dny vydrží. Hlavně před ní schovat zásobu kapsiček s krmením. Je-li totiž doma sama a dostane se k nim, pak si zpravidla čtyři z nich vytáhne na gauč, rozkouše jejich aluminiové obaly, obsah částečně sežere a částečně rozmaže po gauči. Po našem příjezdu nás přivítá obraz "Kočka ležící na gauči obložena odpadem". Kde tohle viděla?!

Všechno je zajištěno. Pak tedy opouštím kočku i Radovana s lehkým srdcem.

Několikadenní rodinnou návštěvu jsme přežili všichni.

Jupííí.

Po cestě zpět jsme si ještě stihli dohodnout společný oběd s Margit a jejími dětmi. Tedy rychlá zastávka doma, jen odhodit kufry a hurá do restaurace.

Otevírám dveře. Stromeček stojí, to je dobrá zpráva.

Plocha obýváku je však vyzdobena podivnými obrazci.

Dlouhé čáry přes celou plochu. Pravidelné kruhy připomínají znak olympiády.

Zápach naznačuje, že něco není úplně v pořádku. Tohle difusér (mimochodem též na dálkové ovládání z aplikace) jen tak nezakryje.

Ani bergamot, ano lemon grass, ba ani speciální relaxační směs s levandulí. V kuchyni pochopím, co se stalo, a velím jen zásadní a rázné: HALT!!!!. 

Nikdo nevstupovat. Zavazadla nepokládat. Nepokládat!!!

Kočka se ke kapsičkám nedostala.

Vymyslela tedy jiný způsob vyjádření nesouhlasu.

Místo, aby vykonávala svou velkou i malou potřebu v záchůdkovém domečku, rozhodla se pro alternativu a obojí realizovala na předložce v kuchyni. Je to zmetek a rozhodně bych ji za to nepochválila.

Katastrofu však dotvořil s radostí a poslušností sobě vlastní Radovan. V 9:00 jak bylo naplánováno a šťasten, že mu nikdo nebrání a neomezuje jej, vyráží na svou naprogramovanou trasu. Poctivě sbírá každý chloupek a každou hromádku. Každou.

A pak nasáknut obsahem, který obalil jeho kartáče, naplnil filtr i sběrací nádobu, vyrazil na svou pravidelnou trasu po bytě. Přesně podle rozvrhu. Software nepočítal s variantou: Radovane, když je na trase hovno, nezajížděj do něj, a hlavně ho nerozmaž po celém bytě.

Jsem na mrtvici. Vánoční úklid (ne, že bych to zrovna přeháněla) vzal za své. A náš obývák smrdí jak žumpa. Ale stromeček stojí a září.

Zbavit podlahy výtvarných kreací nebylo zase až tak obtížné.

Ale Radovana, kterému teď zásadně říkám Hovnocuc prostě vyčistit nelze. Je to precizní stroj, který skutečně pečlivě pojal vše, co mu přišlo do cesty. Čištění proběhlo v několika fázích, kdy jsem se dvakrát málem poblila, zničila 3 staré kartáčky na zuby a pokusila se éterickými oleji o nemožné. Druhý den v 9:00 se Radovan Hovnocuc znovu pokusil vyrazit na trasu. To, co se bytem rozlilo za vůni, nepřipomínalo purpůru ani františky. Halt! Jen přes moji mrtvolu. Udělala jsem ještě jeden pokus o detailnější čištění včetně využití mezizubních kartáčků. Furt smrdí. Tak jsem toho hajzla lehce postříkala savem. To jsem zřejmě neměla dělat. Protože pak odešel navždy. Muž prohlásil, že jsem ho zkratovala. Asi jo. Byl mladý, zemřel v nedožitých šesti měsících. Čest jeho smrduté památce. Stejně jsem ho neměla ráda. Už k nám však z e-shopu putuje nový. Se všemi sensory a programy. Vymínila jsem si alespoň, že mu můžu říkat Evžene i oficiálně.

O opravě původního stroje neuvažujeme.

Nikomu z opravářů bych nepřála nahlížení do jeho útrob.

Tak tolik z novinek v naší domácnosti. Jak na Nový rok, tak po celý rok. Doufejme, že nový rok 2022 nebude úplně posraný. Jinak pandemie je momentálně v cílové rovince, jsem o tom vnitřně přesvědčená, tak už to brzy bude celé za námi.

A pak ještě jedna věc: Přišel moment, který nutně přijít musel. A to, že přišel až teď, je malý zázrak. Kdo čtete pravidelně, mohli jste vidět, jak Margit pomalu mizí. Jak píše o přetížení, únavě, kolapsu. Jak píše později než ve středu. Jak nepíše vůbec. Margit má pocit, že není, o čem psát, že se v životě tak moc neděje. A evidentně jí teď sytí jiné věci. Třeba maluje. Maluje krásné obrazy s poselstvím a mocnou energií. 

Margit díky za rok a půl společného psaní. Bylo to fajn, ale vím, že to celé bylo více moje přání a moje láska k psaní než Tvoje. Děkuju, žes to žila se mnou. Moc si toho vážím. Nechci, aby se náš společný blog stal pro Tebe břemenem. Povinností.

A tak od letošního roku Vám Margit napíše jen jako návštěva. Host. Občas. Tak to asi u všech těch kreativních dvojic bývá, ne? Že se jeden z nich časem někam odkloní. Svěrák a Smoljak, Šíp a Uhlíř, Kajzr a Lábus, třeba? Neříká se to lehce, ale je čas jít o krok dál. Mou drahou inspirativní přítelkyní však Margit zůstává, tak Vám na ní alespoň občas něco prásknu.

Baru s Vámi zůstává a doufá, že Vás bude bavit každé pondělí i v roce 2022. Loni jsme měli 23.000 návštěv, a to je inspirující číslo. (I když z pohledu mnoha influencerů je to asi směšné.) Já věřím, že tam jste, a že tenhle pondělní blog bude Vás i mě těšit dál.

Díky Margit. Když budeš mít chuť, někdy se na blogu zastav. Ale, prosím Tě, klepej, když už tu nebydlíš na stálo. :-)

Máte radši nové začátky nebo uzavírání?

Vlastníte automatický vysavač? A jak se jmenuje?

Jaké jsou pro Vás rozchody?

Kdy jste se naposledy s někým nebo něčím rozcházeli?

A umíte to dobře?