134.díl Baru: Zemřít šťastný

Když bylo Evě devět, možná deset let, zdál se jí sen, ve kterém prchala před smrtí. Klasická bába s kosou jí honila po kopcích, malá Eva prchala a schovávala se. Panika jí prostupovala a děs nutil k běhu dál a dál. A pak střih. Najednou se ve snu zastavila. Stála na vrcholku zeleného kopce. Pomalu se otočila. A řekla jen: Tak pojď! Kde se vzala v dítěti ta síla? Neví. Pamatuje si je tu obrovskou úlevu, kdy se postavila smrti vstříc a strach byl ten tam. Jen úleva. Jen odevzdání. V té době se jí ten sen zdál několikrát. Pak už nikdy. Ale nezapomněla na něj. Až mnohem později se dočetla, jak a kdy se u dětí tvoří definitivní koncept smrti. To už byla věda. Eva si chtěla uchovat ten pocit odevzdání.

... tak minule o stáří, teď o smrti? Ne, nebojte, nebudou žádný drasťáky. Tohle je úryvek z povídky, kterou se právě zabývám (a mimochodem je to překrásný milostný příběh) a ten sen je skutečně snem z mého dětství. Tohle se mi tenkrát v desíti letech zdálo. Několikrát. Před týdnem jsme seděli s Margit v jednom novém saunovém ráji uprostřed Prahy. Vážně váhám, zda říci, kde to je, protože nechci, aby tam chodilo moc lidí. Takový sobec jsem. Sedíme v sauně, horko nás polévá, pot stéká, v puse slano, vůně bylin plní nos a mozek se příjemně resetuje. Rozložitý pán na vedlejší pryčně s námi zapřede hovor. Ptá se, zda se půjdeme zchladit do Vltavy.

No jasně, proto jsme tady.

Nevěřím.

Tak se přijďte podívat. Je to nádhera. Šukat vodu tomu říkáme. Ponořit se rozpálené do ledové lázně, vykřiknout, zaječet, nechat se zaplavit endorfinem. Drogy zadarmo. Paráda.

To bych nedal, povídá pán, takový šok, já bych u toho určitě umřel.

Tak, alespoň byste umřel šťastný, povídá Margit.

Pán se během pár minut odebere na masáž, ale nás s Margit to téma uchvátí. Margit to samozřejmě rozvede ve svém duchu, a tak prohlásí, že zemřít šťastná pro ni znamená v devadesáti při sexu se čtyřicátníkem. Optimistka. Málem smíchy spadnu z lavice, ani si to nechci představovat.

No hlavně, abys u toho neměla endoprotézu, zubní protézu, korzet a vypadávající vagínu ... 

Ježíši, to existuje? Jako, že vyklouzne ven? Čvacht? Při sexu?

Existuje, Margit, detaily zaplaťpánbůh neznám.

Ale dá se to přišít?

Prej jo. Teď musíš cvičit pánevní dno!

V devadesáti, při sexu! Optimistka. Nezdolná.

A pak si povídáme, jak je absurdní, kolik lidé mluví o věcech, které nikdy neprožijí, ale jak málo se mluví o věci, která nás čeká všechny. Prostě úplně všichni, i Vy, i Já, i Margit i naše děti, zažijeme smrt. Znáte ten vtip: život je smrtelná nemoc, která se přenáší pohlavním stykem. My dospělí někdy před tématem smrti kličkujeme. S Margit se už léta podílíme na zaškolování paní učitelek v metodice Zipyho kamarádi. Je to sada příběhů o dětech, které mají strašilku Zipyho a zažívají běžné školní peripetie. Paní učitelky na těchto příbězích s dětmi trénují coping. Copingové strategie. Strategie zvládání stresu. Už s dětmi od pěti let. Od školky. V pátém příběhu zvířátko umře. Paní učitelka dětem ukazuje příměr s rukavicí. Navlékne si ji na ruku a hýbe s ní jako s loutkou. Vidíte, teď je ta rukavice živá. Pak rukavici vysvlékne a položí. Vidíte, děti. Teď zemřela. Vypadá pořád stejně, ale už v ní není život. Geniální příměr. Nepodstrkuje dětem žádný výklad, protože výklady jsou různé. Nemluví o duši. Ale kdo chce, ten jí má. O smrti se v těchto příbězích mluví jako o změně. O jedné z mnoha změn, které k životu patří. Jako stěhování, zrození, scházení a rozcházení. Co by ti pomohlo cítit se lépe? Ptá se paní učitelka dětí, když se něčím trápí. Když jsou smutné, nervózní, vzteklé nebo žárlí. A zkus najít řešení podle zlatého pravidla. Zlaté pravidlo říká: Dobré řešení nám pomůže cítit se lépe a neublíží nám ani nikomu jinému.

A tak se to učí děti už od pěti let.

Krása, co? Že to někdo neříkal nám, když jsme byli malí, co? Stačilo by jediné zlaté pravidlo.

Ale když tenhle coping zvládnou šestiletí, myslím, že to zvládneme taky.

Sauna je jedním z dobrých řešení. Mně rozhodně dělá dobře a neubližuje ani mně ani nikomu jinému. A tahle zvlášť. Na břehu Vltavy. Venku živý ohníček. Chodníčky označené světýlky. Odpočívací vyhřívaný obýváček s průhlednými stěnami, gauče se spoustou polštářů. Velká ceremoniální sauna s rituály. A vrcholem týpí s otevřeným ohněm uprostřed. Uprostřed ledna sedíte nazí u ohně a hřejete si holá chodidla. Ideál na filozofování. I pokoutné schůzky. Úplně to vidím, jaké to musí být mít tady tajné rande. I když rande v sauně je zbavené veškerého tajemna... Margit se mi svěří, že tu minule, když tu byla sama, načapala nějaké lidi, jak si to dopoledne rozdávali v týpí. No, jasně, Margit, ta to vidí všude. Ale přesně tyhle hříšné představy se mi honí hlavou. To ty všechny gauče a polštářky. Tohle místo je ráj uprostřed zimy.

Přemýšlím o štěstí ... v jedné firmě mě v tomto týdnu vážně žádali, zda by mne mohli najmou jako managera štěstí ... taková americká kravina, napadlo mne, i když vím, že podobná pozice skutečně existuje ... omluvila jsem se, že jsem jenom psycholožka, drogy nedýluju a sexuální služby za úplatu také neposkytuju. 

Dodnes se přesně neví, zda se člověk usmívá, protože je šťastný, nebo pocit štěstí dostaví po tom, co dostatečně dlouhou dobu zvedáme koutky. Karel Nešpor by Vám to ukázal názorně. Gary Edwards, zakladatel Zdravotních klaunů v ČR a konceptu "léčby humorem" říká, že si máme dávat pozor na to, jak hýbeme svým tělem, že to ovlivňuje naše prožívání. Zvlášť nebezpečné prý je hrbení se nad telefonem v ruce, protože v jazyce mimů je tento shrbený posed symbolem prohry a beznaděje. Sedíš zkroušeně ... abraka dabra ... cítíš se zkroušeně. Takže je tu řešení: Ruce vzhůru ( ne jako u přepadení), ale radostně, jako když vítězně probíháte cílem... abraka dabra a cítíte se šťastni. Tak to trénujte alespoň třikrát denně. Když se bude Vaše okolí divit, co kravíte, řekněte, že Vám to doporučil Váš manažer štěstí.

Co Vám v lednu pomáhá cítit se lépe?

A je to podle zlatého pravidla?

A zajímá Vás, kde je ten saunový ráj?

(Tak zkuste zagooglit a hledejte dvě slova: sauny a Vltava. A ne, že se tam všichni nahrnete, chci mít prostor pro snění!)

... tak zase v pondělí, to už budete o poznání šťastnější ...