136.díl Baru: Detox, tuňák a vejce

To bylo tak. O Vánocích přišel Ježíšek. Ach, to je překvapení. Překvapení není, to, že přišel, kdy taky jindy, ale co mi přinesl. No dobře, ale proč o tom mluvíš teď, je dva měsíce po Vánocích? Klíídek. Přinesl mi poukaz do lázeňského ráje. A mohla jsem si vybrat, jaký program chci. Takže teď už víš, co přinesl, a mluvím o tom, protože k realizaci víkendového pobytu došlo právě teď. Hmmm, a co sis vybrala? Vybrala jsem si detox jóga víkend. Aha. Jóga vím, ale co je ten detox? To nevim. Detoxikační strava. A to je? To nevim. Trochu mě překvapí, že to nebude vědět ani paní na recepci, až se jí zeptám. Ale o tom později.

Výhrou je, že mám celý víkend pro sebe a prošla jsem dvojí selekcí tohoto týdne. Furt jedna čárka, jupí. Už teda nejedu úplně sama. Jak se to stalo? Áááále. Mamka měla zrovna náročný období, tak jsem navrhla, ať jede taky. Že jí ubytuju u sebe na pokoji. A klaplo to. Jedeme.        S cílem udělat si víkend pro nás a co nejméně používat slova jako pečovatelská služba, eldénka, nemoc, zmatení, demence a hospic, kterými se poslední dobou moje mamka musí zabývat hodně, protože můj více než devadesátiletý děda se roznemohl.

Po cestě se stavíme na benzínce, kde si koupím dva Redbully (samozřejmě bez cukru) pro začátek detoxu a sendvič v trojhranné krabičce s náplní tuňák a vejce. Člověk nikdy neví, kdybychom někde uvízli.

Dojedeme na sběrné parkoviště. Shuttle bus nás veze do hotelu a už není návratu. Jsme v pustině v hotelovém komplexu, leží tu sníh a v noci tu určitě chodí vlci a medvědi, to je jasné.

Na recepci nikdo neví, co je detox strava. To nás trochu překvapí.

To bude nějaký zelený listí, dva plátky na den a pak už nic, vyděsím se.

Ještě že mám toho tuňáka, ale raději si ho nesním hned ... mohou přijít horší časy.

Kam si ho ale dám? Za okno nemůžu, mohli by mne vyhmátnout a dostanu trestný body.

Jsme mimo civilizaci, k autu 3 kilometry a na recepci mi fidorku asi taky neprodají.

Možná tatranku, za dvě kila pod pultem.

Tuňák už na mě tak mává ploutvičkou... ale vydržím!

V 17:00 proběhne setkání detoxistů.

S úlevou zjistím, že já mám víkend, ale ostatní 10 dní.

Maminka trvá na tom, že mi mají dát také konvičku na teplou vodu, aby mne neošidili.

Praví detoxisti se totiž poznají tak, že chodí po areálu s termoskami teplé vody, kterou stále upíjejí. Úúf, ještě že to mám to jen do neděle, ostatním je v úvodu doporučeno, aby neopouštěli areál, aby někde neomdleli a neumrzli.

Druhá dobrá zpráva je, že detoxikační strava je ajurvédská: tedy bez masa, mléka, lepku, cukru, kofeinu a tak, ale jídlo bude! Teda něco, co zbývá, když vyloučíte maso, mléko, lepek, cukr a kofein. Něco zbýt musí, ne?

Naše první ajurvédská večeře má šest chodů. Hlavně, že mám co jíst.

Vypadá to exoticky, ale chutná to báječně.

Na konci musí být něco štiplavého na hlen. Pronese s odporem maminka, která si odpoledne stihla přečíst brožuru o Ajurvédze.

To nakonec je hrneček pálivé polévko-omáčky, výborný na trávení. On ten detox nebude tak špatný.

Mamka loudí po večeři zmrzlinový pohárek. S tatínkem si vždycky dáváme pohárek, říká.

Ostatní v restauraci kolem nás večeří Valentinská menu a popíjejí sekt.

Vyhrožuju mamce fermetrací, o které psali v brožuře, že nastane, když jíte na závěr sladké, a tak odolá. Ale konstatuje, že kvůli hladu si musí vzít dva prášky na spaní, aby vydržela do rána.

Mysli na to, že tě opouští toxiny! Povzbuzuji ji.

Jo, ale taky pevná vůle.

Nekoukej těm lidem do talíře.

Tak alespoň pivenko!

Máš tady tu teplou vodu.

Už jsem jí vypila lirt. Už jsem úplně hubená, hubenáááá. Mám hrozný hlad, v neděli mě budou muset z toho shutlebusu vynést. Vykřikuje šedesátnice a obě se válíme smíchy.

Náš hovor se poté stočí k tomu, co museli vydržet lidé v koncentračních táborech. Ti téměř nejedli celé roky. Mluvím o Franklovi, kterého jsem nedávno četla. A když už jsme u té lidskosti, nabídnu jí, že je tam furt ten tuňák. A že se s ní klidně rozdělím. To ji uklidní.

Po večeři vyrazíme do sauny.

Sauna.

A kde je dámská? Ptá se matka na recepci wellness.

Jak dámská?

No, kde je dámská sauna?

Sauna je smíšená.

Jak smíšená?

No, normálně. Smíšená. 

Dámy v recepci wellnessu se uculují.

Mamka se jich nevěřícně ptá, zda se tu opravdu saunují muži i ženy dohromady, protože u nich v Sokole mají přeci oddělené dny.

Holky to potvrdí a nálada nabírá na veselosti.

To se moc nesmějte, to mohla bejt smíšená, ale to jste měli přijít před třiceti lety!

Neboj, nikdo tě očumovat nebude, jsi v sauně.

No právě!

Nakonec matka saunu zvládne bez traumatu a večer uléháme do pohodlných hotelových postelí.

Příjemná postel, to bude asi ta s pamětí! Pochvaluje si maminka.

Co si tak asi pamatuje? Říkám si já.

Myslíte, že tam ráno bude? Tuňák?

Sobota ráno. Tuňák je pořád nedotčen. Už na něj ani nemáme chuť. Hlad zmizel. Ale začala mě pekelně bolet hlava. Jo, jo, to na srazu detoxistů říkali. To mě opuštějí všechny ty toxiny.

Dnes je v plánu: snídaně, oběd, večeře, dvakrát cvičení, jedna sauna a přednáška o Ajurvédě. Docela nabitý den.

Ajurvédská strava sestává z šesti chodů, cizrna, kari, mango, rýže, kokos, ananas, různé placky a exotické názvy.

Moje maminka tomu zásadně říká: ten Gulášek, ta marmeládka a to magi na závěr.

Ale chutná to skvěle.

Zlatý hřeb je Noha v želé.

Ne, že bychom jedli nohu v želé, ale naše cvičitelka jógy je komplet potetovaná svalnatá mladice a když nás nutí vysouvat nohu vysoko nad hlavu, stále prohlašuje: Představte si, že máte nohu v bazénu s želé. Tím myslí nevykopávat a vynést nohu pomalým pohybem. Ne každý to ovšem pochopí, třeba moje maminka se mi po lekci svěří, že pořád přemýšlí, jak fungují ty cvičební bazénky s želé a kde jsou a jestli je to teď nějaká novinka. Smíchy se málem počůrám, ale vysvětlím jí to. Konstatuje, že jí to taky bylo divné, ale dyť ten svět je plný novinek, tak je asi možné i tohle.

Doktor na přednášce říká, že lidské tělo je prý dle Ajurvédy designované na 150 let. Moje teda asi ne, večer jsem už hrozně unavená, nohu v želé neudržím a hlava mi pořád ještě třeští touhou po kofeinu. A taky říkal, že jeho velký učitel posledních deset let žije už jen ze Slunce a prány. Doufám, že tím neavizuje změnu v jídelníčku.

Momentálně Ajurvéda produkuje hlavně něco, čemu s mamkou říkáme ajurvédské náboje. Asi tušíte, co z těla odchází ... To všechna ta cizrna a čočka...

V neděli se místo kafe jdu podívat na východ Slunce do kamenného kruhu Druidů. Projdu západní branou a postavím se na středový kámen. Necítím nic speciálního, ale po tvářích mi tečou slzy. Pohled je to krásný, Slunce se vyhoupne nad obzor a zbarví ho zlatě, oranžově i růžově. Asi bych nemohla jíst jenom sluneční svit, ale zaplaťpánbůh za něj.

Dál už jen cvičíme a jíme, co nám dají, až do konce pobytu.

Nakonec společně obřadně vyhodíme Tuňáka s vejcem, pyšné na to, že jsme mu odolaly.

Z shuttle busu zamáváme kolegyním s termoskami, co se plíží po areálu a jsou čím dál průhlednější, a hurá domů. 

Ještěže mi zbyl na cestu domů alespoň jeden Redbull.

Co Vy a detox?

Čistíte se?

Držíte někdy půst?

A co si dokážete odepřít?

Tak zase v pondělí, těším se. A pokud Vás to baví, tak sdílejte blog s těmi, co máte rádi.