168. Díl Baru: Jak jsem se vzdělávala aneb Úvod do psychodiagnostiky

Tak už je to tady. Jak by řekla moje drahá maminka, dozrávají jeřabiny, a to je příznak toho, že se blíží konec prázdnin. A to je stres. Vyhořelí učitelé už začínají natahovat moldánky. Jeden můj kolega mi onehdy zapůjčil knihu s názvem Psychoanalytická diagnóza. Díky. Šla jsem do sebe. Řekla jsem si, že tu knihu konečně přečtu. Když se blíží ten návrat do pracovní reality. Ať mám taky nějaký samovzdělávání.

(Doufám, že tím nemyslel, že se v tom mám najít. Kdyby ano, pak mohu konstatovat, že mám ledacos. Hned se mi přitížilo.)

Nejsem žádný rychločtenář, ale co jsem si už stačila zopakovat, jsou obranné mechanismy.

A teď je přiblížím i Vám. Končí prázdniny, tak jaké máme možnosti :-).

Je 22. srpna. Co nevidět začne ve školách přípravný týden.

Je kolem dvaceti obecně lidských možností, jak se s nějakým náročným faktem ve svém životě vypořádáváme. Než se do toho pustím, chci Vám říct, že všechno, co tu napíšu je normální a všichni to děláme. Obrané mechanismy nám totiž pomáhají vypořádat se se stresem a úzkostí, silnými emocemi a zachovat si sebeúctu. Nabídnu některé z jich. Postavy a příběhy jsou samozřejmě smyšlené. Že jo?

Primární obranné mechanismy:

Stažení se

Můžu se zavřít na chalupě. Sbírat houby, pokuřovat na zápraží. Na zprávy nekoukat, vypnout telefon, nesledovat kalendář. Až se budu mět něco dozvědět, dozvím se to. Klid. Hlavně klid. Nakrmit veverky a nasypat ptáčkům.

Popření

Ale ne! Není ještě konec! Když to neuznám, neděje se to. Takže žádnej konec prázdnin! Jupííí jupííí jej, prozpěvuju si manicky.

Omnipotentní, všemocná kontrola

To zvládnu, mě nedostanou! Jsem zlatý Ámos, mě nemůže nic překvapit. Mám to pod kontrolou! Jsem nejlepší. Když na to přijde, dokážu zpomalit i čas.

Krajní idealizace

Naše paní ředitelka nás v tom nenechá. Postará se o nás. Je tak báječná a moudrá. Všemocná a vševědoucí. Je náš vůdce. A my jsme její tým. Takže oni na nás nemohou. Nic nás nezaskočí.

Projektivní identifikace (Projekce, introjekce)

Projekce: Já se nebojim, to oni se bojí. Čeho se bojíte? Proč jste všichni tak naštvaní?

Introjekce: Od dětství mi říkali, že musím být statečná a nikdy si nesmím zoufat. Statečný holky jsou odolný. Jsem tedy statečná a nezoufám si.

Somatizace

Ach to mě bolí hlava a břicho. A taky záda. Asi si budu muset zajít k doktorovi. Něco na mě leze...

Odehrávání (hysterické a impulzivní chování, nevázaný sex, návykové látky).

A to je paráda, je potřeba si užít každý okamžik, než to skončí. Johóóó'. Carpe diem. Horská dráha. Mejdan. Zahulíme. Johóóó. Jedééém.

Sexualizace (nabízí nevědomý záměr přeměnit hrůzu, bolest nebo jiný zaplavující proces ve vzrušení).

Takže hurá, honem někoho sbalit nebo svést a znovu se cítit se živá/živý. Mimochodem děti často masturbují proti úzkosti. Něco na tom bude.

Krajní disociace (odpojení se od svého těla).

Mě se to netýká. Jsem odpojená. Úplně klidná. Co furt máte?

Sekundární obranné mechanismy:

Vytěsnění (zapomenutí, přehlížení).

Kolikátého že jste říkali, že to je? A co má začít prvního září? Na to si vůbec nevzpomínám, opravdu?

Regrese (při regresi jdeme do nižšího vývojového stádia)

Mami, prosím, napiš mi omluvenku, ať tam nemusím. ... Nebo půjdu za školu.

Izolace afektu (izoluji se od emoce, přeceňování myšlení, podhodnocování cítění).

Ano, vím, že jsem rozrušená, emoce k životu patří. Vykazuji strach, hněv a nechuť. Jsou to pouze pocity. Udělám si pár myšlenkových cvičení a vzhůru do procesu.

Intelektualizace (uchyluji se k vědeckému vysvětlení).

Existují výzkumy, které evidence-based potvrzují, že se jedná i zcela obvyklý jev před návratem do pracovního procesu. Ano, fakticky se vypořádávám s prokrastinační fází, jež vyemergovala v důsledku longitudinální absence profesní empirie.

Racionalizace (všichni známe).

Emoce k životu patří, ale nemusím všemu podléhat. Být rozumným stvořením je výhodné, tak se podle toho budu chovat.

Moralizování (všichni nesnášíme).

Je to otázka cti, jak si můžeš stěžovat, jsi dospělá a máš kvalitní práci, tak nemáš žádný důvod ke stížnostem. Stát na tebe spoléhá a je to tvoje morální povinnost. Co by za to dali děti v Africe a ukrajinští učitelé!

Odčinění (vinu nebo stud odčiníme něčím magickým, pověrčivé chování).

Když třikrát poskočím na pravé noze a jednou se zatočím s talismanem na hlavě, najednou mi nebude vadit, že musím zpátky do práce. Abraka dabra.

Obrácení (kritické myšlenky otočíme proti sobě).

Jsi líná, styď se a koukej se vzpamatovat!

Přesunutí na druhé (hodím to ne někoho, kdo je jiný než já, rasismus, sexismus).

Za to, že musím zpátky do práce, můžou komunisti a když ne ti, tak Okamura. Ukažme si na něj. On je zdrojem všeho zlého, i toho, že se musím vrátit do rachoty. Bez něj by nám všem bylo lépe.

Reaktivní výtvor (přeměna situace v opak).

Jak já svou práci miluji, je báječná a k smrti ráda v ní trávím spoustu času. Óóóch.

Obrácení v opak (dělám druhým to, co chci, aby oni dělali mně).

Jak Vám je? Netěšíte se na návrat školního roku? Jak bych Vám to mohla usnadnit?

Identifikace (identifikuji se s jinou, mocnou osobou).

Budu jako můj vzor. Jára Cimrman by to nikdy nevzdal a nestěžoval si.

Sublimace (prospěšné vyjádření pudů).

Nakreslím obraz, který se bude jmenovat Cestička do školy nebo složím báseň na toto téma. Ale to už udělal někdo přede mnou, ne?

Humor (asi není třeba vysvětlovat... tedy snad).

Někdy až šibeniční. Úúúfff. Poslední obranný mechanismus. A o něm to bylo dneska celé. Ač možná trochu trapnééé. 

Vzhůru do školního roku.

Co používáte Vy?

Jaký je Váš obvyklý obranný mechanismus?

A funguje?

Ps: Moji milí, dneska je to intelektuální pokus držet se nad vodou.  Do příště se snad pochlapím. Nebo spíš poženštím. :-) Doufám. Vaše Bára.