178. díl Baru: Tanec se smrtí

Impulzivní nápad. Margitin. Jak jinak. Tak si tak voláme, abychom setřásly podzimní chmury. Moc se nám to nedaří. Dohodneme si společně rodinné sobotní odpoledne. Alespoň. Rozloučíme se a zavěsíme. A pak ale ještě od Margit blikne zpráva. Co jít místo do večerní sobotní sauny na bál? Do Turnova. Maškarní. Je každýmu jedno, jestli budeme čtyři hodiny v sauně nebo na bále, ne? Do hodiny jsme tam, hodinu zpátky. Pít alkohol nepotřebujeme, ne?

Jóóó. Jóóó. To chci. Jóóó. Neváhám. Potřebuju vzpruhu jako sůl.

Tak teď se mi konečně zvedla nálada, zareaguje Margit. Vzpomínáš, loni i předloni, to jsme spolu vždycky někde na podzim byly. Tohle je náš čas. Tak alespoň na otočku.

Jak bych si to nepamatovala. Vždycky Brno. A taky to tím tenkrát před dvěma lety začalo, tenhle náš blog. Raduju se a přemýšlím o kostýmu. Ve skříni mám pořád ještě šaty, ve kterých jsem měla jít na fakultní ples dvacátá léta v březnu 2020. Peří, kamínky, noblesa. Ten ples se nikdy neuskutečnil. Covid. A od té doby vzala za své i má akademická kariéra. A vůbec, chtělo by to něco zábavnějšího. A pak mi to dojde. Zabavím dceři halloweenský obleček. Výhoda toho, že už jsme skoro stejně vysoké. Vyfotím se a pošlu Margit.

Margit řekne, že v tom jsem kost a kůže, a to mi vážně zalichotí.

Navrhnu, že můžeme jít spolu za dvojici: Kost a Kůže.

Sobotní odpoledne zahájíme stylovou rodinnou procházkou ještě v civilu. Na ústavní bohnický hřbitov. Hřbitov bláznů. Je mimořádně otevřený. Široké prostranství s pahorky, u nichž je jasné, čím byly. Porostlé hroby si bere příroda nazpět.

Před vchodem zahlédneme skupinu zrzavých žen. Vysoké barokní účesy. Jsou výrazně nalíčené. Zdá se, že na hřbitově něco točily .... nějaká akce? ... a byly tam vůbec? Divný.

V každým případě to podtrhne naše podvečerní naladění.

Výsledek?

Muertos: Frida Kahlo a Mrtvá nevěsta Tima Burttona.

Krásky. Trochu morbidní.

Mrtvá nevěsta, teda já, má na sobě přiléhavý trečkot s obrazem kostry se spoustou květin. Mexikóóó. Netoužím být hubená jako žebřík (jak říká jedna kámoška), ale drobné křivky jsou drobné křivky. Pevný zadek v overalu a tylová sukně. Baleríny. A mašle pod krkem a květinová lebka nakreslená na tváři, černý závoj lemující obličej, květy ve vlasech, srdce na čele.

Frida, Margit: Ladné obtáhlé křivky, rovná sukně se spodním kanýrem, linie ňader pod síťovaným trikem vykukující z bohatého dekoltu. Vyčesané vlasy, černočervená čelenka na hlavě, obličej svůdný a zároveň smrtelně bílý.... Květiny, vážnost, přísnost, sladkost v jednom. Přísliby.

Jednoznačně stylová dvojka.

Wau.

Sedáme do auta a vyrážíme. Nechci vidět, jak by vypadala taková silniční kontrola ...

Stačí, že musím po cestě koupit Redbull na benzínce. Komické. Baví mě to a všechny okolo evidentně taky. Je to skvělé mít na sobě zase kostým.

Bál v Turnově pak předčí moje očekávání. Lidé jsou milí. Všichni tančí a téměř všichni mají na sobě kostýmy. Žádný ples, prostě bál. Pravdou je, že většinu osazenstva tvoří lidé odjinud. Pražáci, Zlíňáci ... chalupáři. A Tomáš Hanák v roli moderátora mění kostýmy. Kapela hraje správný poměr ploužáků a rychlých tanců. Dvojice Elton John. Tanečnice se svítícím objektem na hlavě. Broučci a včeličky. Slečna hlemýždice. Grupa hipíků. Několik úchyláků. Kočičí samuraj, Kutil Tim, Prostitutky a pasáci. Pánské jízdy, co si spletli koncert za bál, ale to je neodradilo. Trochu si pokreslili obličeje a Jupí.

Chcete si zatančit se smrtí?

Opravdu, milý pane? Mystická otázka.

A tak jdu na parket s chlápkem v masce "úchyl z osmdesátek", má nalepený pedoknírek (což připomíná porno ze sedmdesátých) a rozčepýřenou blond paruku ala Rod Stewart, chybí už jen bílé vysoké ponožky v sandálech a zlatý řetěz kolem krku. Roztočím se. Točím se točím ... endorfin se vyplavuje. V tanečníkovi nacházím pevný bod. Je to příjemné. Je skvělé se oddalovat a přibližovat. Je vzrušující se roztáčet po parketu.

Fotky z mobilu a krátká videa ukazují, jak to bylo dokonalé.

Fotky z polaroidu, rozmazané, oldschoolově nedokonalé a pomalu se vybarvující pak ukazují, jakou to mělo atmosféru.

Tančíme ve dvou a tančíme ve třech. Všichni se baví. Tančíme ve skupinkách a je jedno, kdo s kým přicestoval a že na začátku nikdo nikoho neznal. Tanec osvobozuje. Baví mě pozorovat taneční dvojice. Ať už jsou to léty sehrané páry s tanečním grifem nebo jen radostná medvědí objetí potácející se v rytmu. Baví mě vidět mláďata, která si hledají optimální míru blízkosti a s postupujícím večerem se více tisknou.

Tanec je prostě boží.

Chci víc tančit. Chci tančit celý podzim a zimu a protančit se do příštího jara.

Kolem půlnoci se rozloučíme "na Popelku". Domů dorazíme i skrz mlhu v pořádku.

Nakonec vana.

Všechno smývám. Smývám ze sebe smrt nad ránem.

Holení.

Vzpomenu si na historku jedné naší známé, která taky jednou byla na plese a na konci dala své telefonní číslo neznámému. Aby si posichrovala, že zavolá, udělala smlouvu s Vesmírem. Zašla do salónu na brazilskou depilaci, které se do té doby bála jak čert kříže a povídá: Tak jo. Dám to. A dám to všechno. A když to dám všechno, tak zavolá. Tak se ukaž Vesmíre. Dodneška se při té představě řehtám. Jestli zavolal jsem se nikdy nedozvěděla, ale na Brazilku, myslím, ta známá od té doby nedá dopustit. Možná byl výsledek v podobě holé jemné kůže lepší, než kdyby jí zavolal Mr. Okouzlující ... kdo ví.

Sebepéče.

Proud vody, proud vody, který mění zvuk, podle toho, kam to zamíříte.

Koupel objímající i dráždivá.

Fantazie.

Relax.

Nabídnu Vám malé cvičení. Je to taková drobnost, ale je mocná.

Dejte si na to pár minutek. Ve vaně nebo jinde.

Pohodlně se usaď a věnuj pozornost svému dechu. Pokud je ti to příjemné, zavři oči. Vzpomeň si na někoho, koho miluješ, na kom ti záleží, případně na domácího mazlíčka. Když myslíš na milovanou osobu, všímej si pozitivních pocitů něhy, vřelosti a lásky. Popřejte jim v duchu to nejlepší. Použijte následující věty:

Ať se ti nic nestane.

Ať jsi šťastný/á.
Ať se ti daří.
Ať jsi v klidu.

Teď tenhle pocit laskavosti přenes na sebe a popřej si totéž:

Ať se mi nic nestane.

Ať jsem šťastný/á.

Ať se mi daří.
Ať jsem v klidu.

Po skončení zůstaň chvíli u sebe a vychutnej si tyhle pozitivní pocity.

Tohle cvičení mi připomíná jednu zásadní větu, kterou si snažím pokládat v okamžicích nejistoty.

Když hledám pevný bod.

Co bych řekla svý nejlepší kámošce? Ženský, kterou mám fakt ráda?

Co bych jí poradila?

A můžu to říct i sama sobě?

Budu Tě milovat, i když jsi vzteklá, neskromná a vzpurná.

Budu Tě milovat, i když děláš chyby, fňukáš a jsi usoplená.

Jedině s Tebou musím vydržet až do smrti smrťoucí.

S Tebou budu tančit do konce svých dnů.

Máte rádi vanu?

Maškarní bály?

Kostýmy?

Zatančili byste si se smrtí?

Co ve Vás vyvolávají svátky zemřelých?

A co byste řekli svojí nejlepší kámošce, ženský, kterou máte fakt ráda?