183. díl Baru: Runy, portál a Vojta Kotek

Byla jsem v kině. V poslední době už podruhé. Je ten čas, kdy se líhnou v kinech vánoční pohádky. Před časem jsem viděla Prince Mamánka. 101 minut, ČSFD 56% Výcuc z psychoanalytické teorie v praxi. Dospělý muž fixovaný na matku, který se musí postavit tváří tvář smrti. Ale vlastně mne to nadchlo. Výborná vážná hudba. Dobrý vtipy, při kterých jsem se smála nahlas já i pubertální děti. Mrazivý momenty. Představte si, jak se necháváte pohřbít za živa, abyste čelili své vlastní smrti, a přitom jí nesměli pohlédnout do očí. Protože jinak se zamilujete a už nikdy nebudete chtít zpátky. Působivé requiem ... i slza ukápla. Vydržela bych to ještě déle. Na konci filmu převážil celkový dojem, že to bylo krátký, jako by mne někdo připravil o všechny ty linky, které by mohly být rozvinuty.

A teď Princezna zakletá v čase 2. Už první díl, kde se jeden den odehrává stále dokola, mě úplně neuchvátil. Nejsem totiž fanoušek fantasy. Ale co, bylo to originální. Na dvojku jsem šla, protože si to moje rodina přála. ČSFD: 134 minut, 75%

Sobota.

Dopoledne jsem ještě školila nový terapeutický program, takže přiznávám, mohla jsem být trochu unavená a nesoustředěná. Neberte to teda jako plnohodnotnou recenzi.

Začalo to slibně. Postavy stejný jako minule, kdo je alchymista vím, dva vtipní strážci: jeden urostlý muž a jeden trpaslík František. Fakt jsem se snažila. I kafe jsem si před tím dala, abych vydržela. Příběh se rozvíjí, odkazy na minulý díl chápu. Princezna je vdaná za prince. Něco se komplikuje, vydávají se na cestu.

Pak jsem teda asi na chvilku zdřímla.

A to jsem neměla dělat, protože moje intelektuální schopnosti dále zřejmě nedokázali tematické puzzle uspokojivě poskládat. Za těch 20 minut mi evidentně ujel vlak.

(Btw. V kině jsem v životě usnula jen jedenkrát a bylo to na Hvězdných válkách před 20 lety. Od té doby nikdy, ale asi to definuje můj vztah k žánru fantasy.)

Nenápadně se probouzím. Snad jsem nechrápala. Snad si mého spánku nikdo nevšiml.

Byly tam runy, portály a lidé se strašně divnými jmény.

Spousta zeleného světla. Vracení času. A Vojta Kotek. Furt jsem čekala nějakou lovestory.

Princezna byla zadaná už na začátku. Prince ale aktuálně svádí úplně jiná žena, o jejímž původu nic nevím. Vojta balí alchymistku Elišku. A pak taky nějaký zrzoun ze studií.

Z pěti run už dvě chybí. Aha, proto druhý díl. Děsí mne představa, že bych musela absolvovat další tři.

Boj. Zmatek. Oranžové světlo. Posílání si run. Světelný štít.

Všichni pozitivní hrdinové umřou. Óóch.

Návrat času. 

Pozitivní hrdinou neumřou. Úúúfff.

Dobře, runovou zápletku nepochopím, budu se alespoň kochat zarostlým a modrookým Vojtou Kotkem (strniště a modré oči jsou neodolatelná kombinace :-)). Ať teda Elišku Křenkovou (taky sympaťačka) sbalí on. Ale ouha, ani to mi autoři nedopřáli, z Kotka se vyklubal záporák, který se do něj nějak vtělil, protože Kotek (asi v mých prosněných dvaceti minutách) prej umřel. A záporák vyhrát nemohl, tak teda asi skončí Křenková s nějakým zrzkem Cyrilem, brrrr, ale ani to není jistý, protože na závěr už je jen přátelské objetí. Současné české fantasy polibek neukazuje, zřejmě by nebyl genderově korektní.

Na konci se vše vyřešilo zaklínadlem: Et tutela et spelanescent ...

Zkusila jsem na Googlu zjistit, co to tak znamená.

Tutela je převodový olej pro manuální převodovky. To mi nepomáhá.

A "Tutela, cura" je taky "Poručenství v dobách, kdy ženy nebyly podle práva rovnocenné mužům. Když ženě zemřel otec nebo skončilo její manželství, platilo přesvědčení, že žena je člověk lehkovážného ducha. Proto v takovém případě zákon 12 desek stanovuje povinnost určit ženě poručníka, který má za úkol dohlížet na to, aby si svou lehkovážností nezpůsobila nějakou újmu."

Ty vole. To spolu asi taky nesouvisí. Jen mě ten výklad na.ere.

Po projekci jsem se pokusila z dcery vylákat odpověď, o čem ta pohádka vlastně byla, abych si nepřipadala jako úplný debil. I dcera prohlásí, že to bylo ujetý a na trojku nejde. Zaplaťpánbůh. Není to jen generační záležitost.

S rozdíly generačních perspektiv jsem se tento víkend potkala ještě jednou.

V neděli na svátek svaté Barbory se u nás doma vystřídaly hned tři seniorské dvojice z řad příbuzných. Nálada byla dobrá. Informovali mne, že seniorům se už neříká senioři, ale čekatelé. Maminka s tetou si pochvalovaly, jak mají krásně připravený hrob (nechaly si tam nedávno i přes mé námitky napsat svá jména a nalepily rodinnou fotku se svými rodiči) a poučily mne, že to není hrob, nýbrž památník. A že se o svůj památník hezky starají. Nakonec všichni senioři / čekatelé rekapitulovali seznam svých zdravotních obtíží, stěžovali si na nedostatečnou velikost krabiček na léky a završili to tajným sdělením, že nejlepším receptem na bolavá kolena je používání masti určené k potírání kravských vemen. Seženete bohužel jen u zvěrolékaře. Říkala to mámina kamarádka Božena. Naštěstí se mě to netýká, a to už bych si vážně připadala jako kráva.

Dcera nic neříká, jen si hraje se svým novým slizem.

Moje maminka se pobuřuje, jak si může hrát se smrkanci.

Snad lepší než ta kraví mast.

Tak asi tak k průběhu mého druhého adventního víkendu.

Btw. Dneska chodí Mikuláš, čert a anděl. Miluju ten den, kdy se na ulicích vyskytují mystické postavy. Někde ve mně je pořád ten pocit, že některý z nich je třeba ten opravdový. Dneska může být. Dneska se otevírá svět neznámého a nakukuje do našeho. Možná je to podobné jako ty portály. Ale moje kognitivní kapacita stačí jen na mystérium z minulého století. Tak povinně Anděl Páně 2. Tu miluju. Ten čertovský pohled, jak vy to pane děláte? Tisíce let zkušeností, madam...

Zaspali jste někdy pointu?

Máte někdy pocit, že Vám ujel vlak?

Že na chvilku ztratíte koncentraci a směr a nejednou se ocitáte v pozměněné realitě?

A kdy jste byli naposledy v kině?

A která je Vaše oblíbená vánoční pohádka?