192.díl Všichni: Holub není tučňák, frog není dog, aneb stravování v Hongkongu

Dvě ženy a tři děti cestují do Thajska. A kombinace výhodnější ceny a touhy po větším dobrodružství způsobí, že jedeme přes Hongkong a máme tam 14 hodin na přestup. Plánujeme jít na noční trh, nacpat se nějakou exotikou, zmapovat úroveň místních záchodků a dospat to na letišti, než vyrazíme na poslední let do Phuketu.

Cesta z Bářina bytu:

Jedeme samozřejmě strašně brzy, ale už mě to doma pálí, už chci být na cestě. Co taky s poslední půlhodinou. Kočka má naloženo, kytky jsou zalitý, pasy šestkrát zkontrolovaný. Na poslední chvíli vrátím dítě z výtahu. Dělá mi přednášku o časových pásmech, ale z bytu vychází ve sněhulích. Ještě že si všimnu! V Thajsku bude 30 stupňů.

Margit má zpoždění jako vždycky, já nám dost času jako vždycky, ale zase jsem zapomněla, že UK (přesedáme v Londýně) už není v Unii a kdyby mi to nepřipomněla, spletla bych si terminál, takže si ušetřím kecy.

Start u Margit:

Poslední pracovní den makám skoro do půlnoci, abych si v den odjezdu stihla sbalit, uklidit, vyzvednout děti a zavézt kočku na hlídání. Nestačí to a ráno je potřeba ještě chvíli zapnout elektronickou lopatu... pak odnést do auta všechny věci, co kočka bude potřebovat - jdu natřikrát (sakra, takový malý zvíře a tolik krámů!), ale bere si ji na hlídání bývalý manžel, takže nesmí nic chybět. Pak už jen odchyt šelmy a její nacpání do přepravky - hurá, vyvázla jsem bez škrábnutí. Kočka mi celou cestu autem vytrvale nadává (ještě že je to jen kousek), ale v bytě, kde strávila většinu svého života je hned jako doma, očuchává novinky, co tu za poslední roky přibyly a posléze usne tak tvrdým spánkem, že mi šokovaný exmanžel volá, že se lek', kdo mu to chrápe v obýváku, když je doma sám! Děti si balí neskutečně dlouho. Mám chuť je uškrtit, ale je mi líto peněz za letenky a taky by mi asi bylo smutno, tak jen prudím a místy trochu ječím. Nakonec máme snad všechno zabaleno. K svačině budou tousty (přece nebudeme utrácet za drahé letištní jídlo), vodu si dočepujeme do plastových lahviček a batožiny omotáme z důvodu šetření potravinovou fólií. Samozřejmě nestíháme tak, abychom dorazili ve smluvený čas. Navíc leje jako z konve, to je teda paráda, zmoknou nám péřovky a zavazadla a polštářky za krk... zkusíme projít garáží, zkrátíme si tak cestu deštěm. Nestihla jsem dětem zkontrolovat, co si zabalily, tak se doptávám a zjišťuju, že synátor nechal plavky na šňůře. Takže to nestihneme ani náhodou, no nevadí, Barča je na naše zpoždění už zvyklá, snad to rozdýchá, volám jí, že čekáme na bus - ona s dcerou taky, akorát ony to mají o půl hodiny kratší. Nakonec je naše zpoždění jen pár minut, kufry letí rovnou na Phuket a my procházíme kontrolou a začíná nám dvoudenní cesta (páč Baru tvrdí, že cesta je cíl a já nechtěla vydávat moc peněz za letenky).

Bára:

Náhodou mám taky svačinky, mrkev, papriku, ředkvičky, salát, jablka ... Margit se mi směje, že cestuju jako zelinářka, a ano, na letišti si koupím nějaký hydratační miniatury a zvlhčovače pleti ... bude to dlouhý let (teda tři), nejsem nejmladší a dělají to tak všechny modelky, když někam cestují. Děti jsou střídavě skvělé a střídavě vytvářejí různé scénky a tlaky a jsou na zabití. Snažím se fixovat hlavně ty první okamžiky. Ty druhé jen přežít. V Londýně to vezmeme přes knihkupectví, takže spokojenost. Všechno letí na čas a kupodivu i let do Hongkongu, co trvá dvanáct hodin, dobře uteče. Hodně prospíme. Přiletíme v sedm večer. Všude se nosí roušky jako u nás před rokem. Imigrační úřednice se moc netváří na náš nápad jet večer do města, že bude všude zavřeno a radši bychom měli s dětmi zůstat v nějaký lounge. Neodradí nás ani oznámení řidiče, že vyhlídnutý autobus do centra má very very problém.

Margit:

Let do Lodnýna klasická evropská pohodička, let do Honkongu bude delší. V Londýně mi Barča píchá injekci - nejsem schopná sama sebe bodnout a paní doktorka říkala, že fakt si tu krev naředit musim a přece nemůžu dopustit, aby byly děti v Thajsku nakonec polosirotci - akorát nám není úplně jasný, jestli mi to fakt píchla, nebo mi to všechno vyteklo na břicho. Chvíli na sebe s Baru bezradně zíráme, druhá injekce je ale v odbaveném batohu (naštěstí, protože kdoví, co by se mi po dvou antikolauguačních dávkách stalo) a tak prohlašuju operaci za úspěšnou a v letadle piju a chodim a nutim k tomu i svoje děti (což je teda dost obtížný, protože většinu letu někdo z nás spí), protože minimálně jedno z nich je mutant jako táta. Konečně po dvanácti hodinách Hongkong. Přes přemlouvání pracovnice letiště vyrážíme do nočního města. První bus sice nejede, ale v druhém se nikdo z nás nepozvrací, a to je úspěch. Jedno moje dítě prudí, že chce vafle, to druhé chce střídavě kočičku s houpající tlapičkou, chlupatou čepici se vstávajícíma ušima, fejkový airpody a další a další kraviny. Na místním trhu pojíme dobré jídlo a ignorujeme opodál pobíhající krysu. Děti zvládnou i ukrutně vypadající turecký záchod v tmavé uličce (která je vlastně náhradou pisoárů) a pak už razíme na doporučení do cukrárny s několika michelinskými hvězdičkami. Vystojíme dlouhou frontu a necháme tam spoustu peněz a většinu objednaných mističek, protože chutnají jen mně a to ještě hlavně kvůli tomu, kolik stály. Největší tragédií je, že cestou zpátky už je zavřená vaflárna. Čekáme na bus zpátky na letiště a s blitím už je to tentokrát horší, ale odnesla to jen popelnice, takže nakonec dobrý. Zbytek noci strávíme spící na zemi a zevlující na lavičkách jako bezdomovci, děti si čas krátí hraním na schovávanou (snad je ještě někdy najdeme), hádáním přísloví a čuměním do mobilů. Ráno rozvička ve střešní zahradě a tradá letadlem na Phuket.

Baru:

V restauraci na trhu se pobavíme nad jídelním lístkem. Děti si spletou slova pigeon a penguin. Uklidním Margitina syna, že v nabídce skutečně není tučňák, ale pouze holub. Frog taky není dog, aneb stravování v Hongkongu. Žáby si nakonec také nikdo neobjedná. Kai kai je vyhlášená cukrárna za rohem. Stojíme půlhodinovou frontu s nadšenými davy, abychom nakonec dostali variaci na dýňový kompot z našeho mládí a něco, co smrdí jak tác ve školní jídelně a chutná jako voda z nádobí. Ne, že bych ji někdy pila, ale takhle si to představuju.

Nakonec je nej hra na schovávanou na opuštěném letišti (mezi Vuittonem a Chanelem) a stará skautská hra O pohár tety Kateřiny, kde se doplňuje druhá polovina přísloví.

Variujeme například, že lepší vrabec v hrsti než holub v jídle.

Nikdo nezná pokračování přísloví: Která kráva nejvíc řičí ....

Tak doplním po ostravsku: ta má jinak všechno v pi..

A smějí se i děti. Samozřejmě mělo zaznít: ... ta nejméně mléka dává ....

A ano, je to moje dítě, co ve dvě ráno po výstupu z autobusu zvrací do popelnice. (... a pak ještě několikrát na různých mmístech Asie, jsem zvyklá, hlavně mít dost IKEA pytlíků ...)

Tak Margit změní zasedací pořádek v letadle se slovy: Ty budeš mít blicí dítě, já fešného businessmana ... budiž jí to přáno.

Margit:

Na phuketském letišti nás čeká Apple, místní kamarádka našeho hostitele. Půjčený byteček je maličký, ale má moře za rohem a v noci výhled na úplněk. Snad se tu navzájem nezabijem - ovšem kam budeme chodit onanovat, plakat a křičet, to mi jasný není. Hlavně nesplachovat hajzlpapír do záchodu a nepít vodu z kohoutku. Snad to bude fajn. A až začne ponorka, sednem na letadlo, vlak, bus nebo loď a popojedem někam, kde si budeme moct dovolit pět jednolůžáků.

Stíháme koupačku, západ slunce, sklenku v báru, pouliční jídlo, skvělé ovoce i večerní masáž. Dokonce i napsat tenhle příspěvek stíháme. Tady už je skoro půlnoc a my se chystáme spát. Tak dobrou :-)

Baru na Phuketu:

18:35 se vypíná Slunce, 18:46 se zapínají cikády, 18:50 vylézá hmyz!!!

Ale pak si dáte sprchu a zajdete na masáž.

Ach, trénované ruce thajského maséra uvolňují moje záda.

Nekonečně dlouho tlačí do trapéz.

Tím se resetuje tahání batohu i stres minulých dní. Budu chodit na masáž každý den.

Je to zvláštní. Být tak daleko. Ráj a stejně jsem myšlenkami v Praze.

Kolik těch masáží bude potřeba, abych to trochu naředila?

Dobrou noc, už je zítra.

Máte rádi masáže?

Co nejdivnějšího v životě jste jedli?

A jak to máte s tureckými záchodky?