198. Margit: Morena23 aneb Zapomněla jsem spálit sklerózu

Šmarjá, já zapomněla napsat blog!!! Prolítne mi hlavou ve chvíli, kdy v neděli usínám. Za sebou nabitý masážní víkend. Každý večer domů až v noci a ráno zase vstávat a zpátky a vnímat a masírovat a vstřebávat. A v neděli tradiční topení Morany a pak deratizace domácnosti po víkendu samostatného hospodaření dětí a dohánění restů s ratolestmi, které se na své povinnosti vzhledem k nepřítomnosti matky vykvajzly. Někdy mám dojem, že můj hlas funguje pro mé děti jako palivo a míra naštvanosti v něm jako aditivum. Někdy je zapotřebí hodně slov mnohokrát zopakovaných a hodně důrazu, aby se nějaká činnost mohla dát do pohybu. Když se to ale přežene, hrozí nebezpečí vznícení či dokonce výbuchu. To pak vlité palivo bouchne, shoří a z činnosti není nic. Leda tak dvě pohádané bytosti. Někdy i tři.

Tentokrát se podařilo výbuchu předejít. Dokonce se děti i chodily pomazlit. To se mi fakt dlouho nestalo. Obvykle mě poslední dobou od sebe odhánějí. Tentokrát si mi dcera sedla do klína a nechala se chovat a syn se dokonce nechal obejmout a sám od sebe se po ránu přišel přitulit do postele. Asi něco bude na tom otevření svalového pancíře, o kterém mluvil lektor na kurzu. Možná jejich odpor ke kontaktu se mnou nebyl zapříčiněn jen jejich pubertou, ale z velké části i mým pancířem. Pancířem, který postupně vznikal ze všech odmítnutí mých impulzů, chtění, potřeb... Nikdy jsem si to o sobě nemyslela, ale je to tak, zakuklila jsem se za poslední roky do nějakého kokonu. Většině společnosti asi pořád přijdu spontánní a otevřená, ale ti, kdo mě znali před dvaceti lety, se musí divit. Někdy si připadám hrozně bez energie a chuti do života. Samotnou mě to štve, ale nemám sílu s tím moc pohnout. Možná se díky víkendovým biodynamickým masážím opravdu něco hnulo. A možná i díky rovnodennosti, která nastává dnes a novoluní v beranu, které nastává zítra a obojí nám přináší nové začátky, impulzy a čerstvé emoce a energie.

Utopili jsme za tím účelem s dětma Moranu. Tradičně spolu s Baru. Letos ji vyrobila a nastrojila Baru s dcerou a svojí mámou. Tři generace bab vytvořili nádhernou bábu s chlebovou hlavou, papírovými ňadry, provázkovými copy a náhrdelníkem z vaječných skořápek. Donesli jsme ji k Vltavě za střídavého zpěvu "Neseme Morenu, pěkně ustrojenů..." a okřikování dětí, ať neděláme ostudu. Na papírky jsme napsali vše, čeho se chceme zbavit, nacpali to Mařeně-Moreně do kapsiček, zapálili jí šaty a za zaříkání, ať shoří a s ní všechno, co nás trápí, ať odpluje až do Hamburku a nevrací se dřív než na začátku zimy, jí před zraky překvapených labutí a rybářů hodili do řeky a dívali se, jak ji unáší proud...

Vy, kdo nás čtete pravidelně, už tenhle náš (no, my jsme si ho nevymyslely, je prastarý, my ho jen tradičně provádíme) rituál znáte a nejspíš si pamatujete pravidla, podle kterých si lze a nelze přát, co má odejít. To, co si přeješ, nesmí nikomu ublížit. Když tě štve nějaká osoba, můžeš si přát, aby zmizelo její chování, její moc nebo její vliv na tebe, ale nesmíš si přát, aby se jí stalo něco zlého. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě, takováhle přání se nevyplácí. Takže jsme škrtli všechna přání Tončiných spolužáků, kterých učitelek by se rádi zbavili a nechali jenom ta smysluplná. Třeba: Chci se zbavit toho hnusnýho, co bývá nahoře na jogurtu. Chci, aby ze světa zmizely škraloupy. Aby se přestaly psát čtenářské deníky. Aby zmizely moje strachy, moje pocity opuštěnosti a dojem, že mě nikdo nemá rád. Aby zmizely moje úzkosti a bolesti hlavy. Aby zmizela lidská hloupost. Aby zmizel ze světa Putin už neměl žádnou moc a ze světa zmizelo diktátorství. Aby zmizely moje zbytečné pochybnosti o sobě. Moje bolesti kloubů a svalů. Aby zmizela válka na Ukrajině a vůbec války v Evropě a nejlépe na celém světě - ať se lidi klidně perou a hádaj, ale nezatahujou do toho ty, kterých se to netýká. Ať ze světa zmizí hlad a bída a zbytečný umírání a utrpení. Ať zmizí nultý hodiny. A tělocvik. Pomalá Wifi, lidi, co chodí pomalu, silnej studenej vítr, trojúhelníkový plavky na mužích, písmeno Q, dveře, co se snadno otvíraj' ale špatně zavíraj'. Ať zmizí pot, hlasitý dýchání, dlouhý čekání, kecy, že život není jen o penězích, únor, zahradní trpaslíci, špatná grafika a moc sytý barvy, hodně velký gramatický chyby. A taky kuří oka a bradavice, octomilky, komáři a moje alergie. Ale hlavně, hlavně ty škraloupy. Taky sklerózu jsme chtěly spálit. Ale asi jsme na to zapomněly nebo co, protože jinak si nedovedu vysvětlit, jak jsem mohla zapomenout napsat včas příspěvek.

Morena utopena a všechny starosti s ní. Dneska večer začíná nový rok. Zítra je to astrologicky ještě umocněno. Takže, přátelé, předsevzetí, změny, nové činy sem!

Taky topíte Moranu?
Co byste jí vložili do kapsičky a nechali ji odplout do Hamburku?

A co si přejete nebo co začínáte s tímto astrologickým novým rokem?