209. díl Baru: Červen

Červen je pro mne poetický měsíc. Jako by všechno zezelenalo, rozkvetlo, nabylo, rozsvítilo se. Léto se probouzí. Po ránu ještě jako lehce mrzutý prochladnutý spáč, ale už během dopoledne se dostane do kondice a rozzáří se, odpoledne pak nekompromisně klepe na okno kanceláře a říká: Hej, co tam vysedáváš, okamžitě se zvedni a vyraz. Jdi se trochu projít. Pomazli se se mnou. Nech se polechtat paprsky slunce. Hej. Jsem červnový den. Už to nevytrhneš... A večer, večer se líně roztahuje, pomalu chladne a restaurační zahrádky hučí jako jetelové pole plné včel a sem tam pohozených vlčích máků.

Ve školství jako by se nám s červnem začalo ulevovat. Ještě jedeme, ale světlo na konci tunelu už je na dohled. Už žádné velké akce. Děti ještě namastí pár posledních písemek, aby se neřeklo, ale doufám, že už brzy nás opustí všichni ti plži, mlži a hlavonožci, na které jsem teď expert, protože se je učím s dcerou v primě. A meteorologické mapy. To Vám řeknu. Až do minulého týdne jsem žila v klidu s tím, že prostě nevím, co je to ta okluzní fronta, cyklóna a anticyklóna. Mapy, co před nimi stojí hlasatelka v telce, chápu spíš jen jako barevné pozadí. Ale nachytali mne. Dcera trvala na tom, ať jí to vysvětlím a já neměla jak. Zlato, já to prostě nevím. Nerozumím tomu. Strejda Google nás zachránil, ale má rodičovská kompetence zjevně utrpěla šrám. Tak tohle mi o prázdninách vážně chybět nebude.

Zatím zkouším prázdniny na nečisto.

O víkendech si uždibuji. Jela jsem na výlet na koloběžce a zpátky po vodě. Byla jsem líný háček s laskavým kapitánem, co se může nahoře bez opalovat na dně lodi. A rozvrátila jsem tak několik posádek, kde ženy počaly vykřikovat: Ahóóój. No jasně, takhle to má vypadat! A odhazovaly pádla a trička a ulehaly k údivu i pobavení svých mužů. Zažila jsem fesťák a koncert Báry Polákové a poprvé uslyšela její písničku "Nech bejt", která se rázem stala mojí červnovou hymnou.

Nech bejt

Každej to vidí jinak

Bejt

Není to ničí vina

Najdi si svůj proud, v kterým můžeš plout

A když nemůžeš, měl by sis odpočinout

Bejt

Nemusíš všude první

Bejt

….

A když nemůžeš, hlavně nepřidávej!

…

Přesně. Potřebuju si odpočinout. Opalovat se. Bejt.

Tenhle víkend jsem chtěla už vážně doma pořádně uklidit. Ale nějak mi to nevyšlo. V pátek byl večírek s lidmi z gestalt výcviku, jen jsem tam tak prolétla, a druhý den kafe s kámoškou na trhu, a pak moc milá návštěva a v sobotu večer výjezd s kolegy ze supervizního výcviku do objektu, který patří pasťáku, a jednou ročně tak můžu přespat ve své vlastní cele.

Večer u ohýnku jsem zazářila. Ovšem ne svými odbornými znalostmi, ale podrobným popisem rozmnožovacího procesu hlemýžďů, kteří jsou hermafroditi, ale i tak na to musí být dva a trvá to hodiny. Na to navázala diskuse o hlemýždím mucinu, co se dává do pleťových krémů a úvaha, zda by stejný ovšem levnější účinek mělo přikládání oněch plžů na obličej. Fujtajbl. Potom kolegové z Moravy (ryzlink 2017, savignon 2020, veltlín nevím ze kdy a pááálava 2019) rozvinuli téma slímáků (pozor, je jich několik druhů), na což se chytli všichni zahrádkáři a rázem se z nich stali vraždící stvůry, které se přiznaly k různým způsobům jejich likvidace kde svého naturelu:

Adiktologická smrt utopením v pivu (kolegyně od Apolináře),

sběr slimáků v noci a jejich následné solení (trpělivá vychovatelka z dětského domova),

stříhání obřími nůžkami (učitelka),

podávání granulí s funkcí antikoncepce, kdy populace slimáků v příští generaci vyhyne (kolega sexuolog).

Prý existuje i nějaký přípravek, co způsobí, že se slimák vyslizí, zadře se a zhyne. Ale jeho prodej Evropská unie zakázala jako nehumánní. (poznamenal ředitel výchovného ústavu)

Poslední variantou je divná kachna, co se jmenuje Běžec indický, ta ale se slimáky sežere i veškerou zeleninu na zahrádce, tak se vyplatí mít maximálně dva běžce na celou vesnici a půjčovat si je. (říkali Moraváci)

Když se téma slimáků vyčerpalo, začalo se o cestování. Jedna kolegyně psychoterapeutka cestuje v různých zvláštních oblastech a za týden vyráží do Mongolska. Část cesty musí absolvovat na oslu.

Jiná, zkušenější, jí osvětlila, co místní dělají, když paličatý osel nejde dál. Není to žádná poetická scénka s mrkvičkou na klacíku. Domorodci pod oslem normálně rozdělají oheň!

Takže na cestu do Mongolska dvě zásadní rady: 1) Vezmi si Pepo a 2) Rozhodně nebrat již ožehnutého osla, je to lenoch.

A na to kolega ze sexuologie:

Jaký je Rozdíl mezi hezkou a ošklivou horolezkyní?

Hezká zažije vrchol už v základním táboře.

…

Uznejte: Dobrej večírek a spousta životních mouder z úst skutečných odborníků.

Měla jsem se moc dobře. S lidmi mého kmene.

A za to jsem vděčná.

...

Jak prožíváte červen?

Zkoušíte prázdniny na nečisto?

A kdo jsou lidé Vašeho kmene?