211. díl Baru: Světlana Marie Kondo a chvála lubrikantu

Nemám doma mravence. Jen občas moly. Mravence jsem měla jen jednou, když jsem ještě za mlada v eko-záchvatu koupila vánoční stromek v květináči. V ceně stromku bylo i plně funkční mraveniště. Ale neodhalilo se hned. Až po Vánocích, kdy byl stromek zazimován v jedné nepoužívané místnosti a pomalu usychal (nikdy nepřežije, je to jen iluze ochrany přírody), se z jeho květináče začala pomalu tvořit cestička drobných tvorů skrz celý byt. Letěli všichni. Mravenci i stromek. Možná mravence nemám, páč v mé domácnosti aby cukr pohledal a čekankový sirup jim zřejmě nejede. Nedivím se. Čekankový sirup je skvělá náhražka, sladká chuť, téměř žádné sacharidy, ale způsobuje plynatost. Strašnou. Po něm by se mravenci nafoukli a vznášeli se prostorem jako maličkaté černé balónky. Zajímalo by mne, zda by i tak zachovali uspořádání cestičky. Po tomhle sirupu jste šlang, ale zcela si znemožníte společenský život, nedejbože ten sexuální. Sex a čekanková dieta je jen pro ty nejodvážnější.

Ale tenhle díl není o dietě. Je o úklidu. V životě i v bytě.

Pomalu se rovná můj život. Kočka přestala čůrat na sedačku, dcera si zvyká na nový režim a konec roku snad prospěje nám všem. S mužem se vzájemně podporujeme v tom, kdo se musí učit kterou látku, on teď vyfásl hydrosféru a já minulý týden Alexandra Makedonského. Střídavá péče se zabíhá (občas něco zapomeneme, ale daří se nám to vždycky nějak vybalancovat) a já s obrovskou vděčností kvituju, že jsme se u soudu oficiálně dohodli na společné péči, a tak naše dítě je zase zpátky naše, my jsme rodiči, a budeme se na péči střídat podle vlastních dohod. Díky Bohu. Jsem na nás jako na rodiče pyšná, že jsme to dokázali. Je to zvláštní, když se střídají hektické dny a večery v prázdném bytě, kde jsem jen já a naše kočka Elvíra. Kdy všechno zůstává na svém místě, nikde se nehromadí odpadky, nemluví youtubeři a mohu vstoupit do jakéhokoli pokoje bez výčitek … a přesto je tu trochu pusto.

A teď ten úklid v bytě.

V posledním půl roce jsem vyhodila miliardu věcí. Vůbec nevím, jak to, že tu tak dlouho byly. Všechny ty předměty, hadry, papíry … třídění, vyhazování, rozdávání, vyřazování, vyklízení …. Do bytu se znovu dostal vzduch. Televize, kterou rozladil můj táta při své poslední návštěvě (… a omylem v kufru odvezl i její ovládač, neptejte se jak a proč, ale je to fakt…), zůstává trvale vypnutá. Moje dcera nakreslila fantastický velkoformátový obraz s květinami, tak jsem ho na televizi demonstrativně přilepila a nechala tak.

Krásný, uklidňující program.

Ale stejně jsem toužila po pořádném ordnungu.

Hlavně v kuchyni, ta potřebuje celá vydrhnout. Já jsem totiž z podstaty spíš rovnač než čistič. A v kuchyni je to znát nejvíc.

Již léta toužím, aby se u mě doma občas zjevila dáma s hadrem a všechno umyla za mne. A matky se nepočítají. To nedělá dobrotu. To vždycky někoho raní. Potřebuji cizí paní na úklid.

A protože, když máte přání a začnete ho vyslovovat nahlas, začnou se věci dít, získala jsem kontakt na Světlanu, co uklízí jedné mojí kolegyni. Prohlásila, že je skvělá, chodí k ní do rodiny již léta, ale má trochu svérázné postupy.

Beru všechno.

Píšu Světlaně.

Zázrak.

Odepisuje, že to zváží a přijde se podívat. Jak to u nás vypadá a jaké máme čistící prostředky.

Ve středu.

Těším se a znervózním zároveň.

Ještě pár věcí vyhodím a protřídím. To za mne nikdo neudělá.

A zavakuuju zimní oblečení.

Rozhodně ale nebudu uklízet před příchodem uklízečky! To nikdy.

A pak přijde.

Prochází mým bytem a já se snažím nestydět. Není to horší než jinde, ale Světlana má rengenové oči. Musíme udělat systém, prohlásí, a demonstrativně přerovná košík s mými šátky. Udělám systém, a pak ho budu udržovat, mumlá si pod vousy. (Ne Světlana není vousatá.) Víte, paní Bárbora, já jsem minimalistka.

Hned se mi vybaví Marie Kondo.

Podle japonské odbornice na úklid Marie Kondo začíná život teprve tehdy, když si dáte do pořádku domácnost. Musím to zkusit. To za to stojí.

Světlana chodí po bytě, dotýká se různých předmětů a říká:

A to všechno, paní Bárbora, tohle všechno dělá bordel!

Doufám, že to nevzdá a moji domácnost neopustí jako ztracený případ.

Jejímu rozhodnutí možná pomůže i dávno zapomenutá vyvěšená ukrajinská vlajka na balkoně.

Vyřkne ortel: Jdu do toho. Oči se bóji, ale ruce pracují!

Přijdu v sobotu. Na celý den.

Joooo. Jupííí.

Sobota je den D.

Po měsících čistek je stále ještě překvapující, že co každých pár minut slyším otázku: Paní Bárbora, a tohle, tohle všechno potřebujete?

Nepotřebuju. Ale pořád to tu je, já vlastně nevím, jak se to stalo.

Už nikdy nic zřejmě nenajdu, ale je v tom systém.

Postupem času s nastupující únavou přituhuje: óooch, máté rúkavicééé, a tóóhle se sundává … ozývá se z mého wc.

A čtete si na záchodě? Ne ne, stejně tam sedíte s telefonem, tak ty časopisy vyhoďte.

Jestli koupím v následujícím roce byť jen jediný další Ikea pytlík, urazí mi Světlana ruce. Mám totiž zásobu na několik let.

Ale na konci je zázrak a já mám pocit, že žiju v holobytě.

Dcera se pomalu pohybuje po bytě, rozhlíží se a pak se zeptá: A dostaneme k tomu příručku?

Když si pak jiný den na chodbě odkládá koloběžku, místo, aby ji zamkla v kočárkárně, zeptá se plaše: Jak to vysvětlíme Světlaně?

Světlana si rozhodně sjednala respekt.

Když to uviděl můj kluk (vlastně furt nevim, jak mluvit o někom s kým se vídám a je mi s ním dobře a je pro mne důležitý, ale asi je to teda můj kluk, když to není můj manžel, milenec je blbý, přítel zní komisně a úchylně, druh to taky není, maximálně homo sapiens, je to víc než známý, kamarád to je, ale nejen, partner-divný), poslal mi básničku:

Úklid dá člověku klid

Jen tam píchnout vánoční stromek

A pak se mít

Nebo naservírovat jídlo na podlahu

Takový je teď můj byt

Když si nechám uklidit

Úklid dá člověku řád

A má to doma zase rád

A všechno se tím zpřehlední

Co není vidět v pěně dní

Je to fakt dobrý

Nelze se divit

Nechala jsem si uklidit 😅

To ovšem ještě netušil, co ho čeká.

Ucpává se mi totiž odpad v kuchyni. Už dlouho, zřejmě různými mastnotami. Absolvovala jsem fázi zvon, chemie, rozmontování sifonu …. Ale ejhle, tohle bude někde dál. V trubce, co vede skrz kuchyni nebo nedejbože ve zdi.

Jak to tak zkoumám, podotýkám, že je neděle, sedím ve zcela vypíglované kuchyni, rozhodnu se pro použití instalatérské pružiny, které se laicky říká instalatérské péro. Margit doporučovala najít si instalatéra s pořádným pérem, ale já bych si raději víc nekomplikovala život.

A jak tak ten drát sunu trubkou, uvolní se a spousta příšerně zapáchajícího humusu se vyvalí do skříňky plné srovnaných čisťoučkých hrnců. Na nadávání není čas. Zachraňuju, co se dál. Jenže je to ještě horší, protože ani vyčištění trubky nestačí.

Je to ucpaný někde ve zdi.

Místo instalatéra se dostaví můj kluk, takže teď jsme v kuchyni dva inťoši s instalatérským pérem. Můj kluk se teď chová jako chlap, a protože má větší sílu, proráží postupně cestičku ucpaným potrubím.

Já přemýšlím, jak všechno nějak propláchnout, a nakonec mě osvítí duch svatý a přinesu růžovou dětskou vodní pistoli (po včerejšku totiž přesně vím, kde je oddělení vodní zábavy). V kýblu rozdělám hydroxid sodný a snažím se trubku ve zdi proplachovat.

V jeden moment se ale proces zadrhne a kolonoskopie prostě nepostupuje.

A tehdy se můj chlap zeptá, zda doma nemám lubrikační gel.

Trochu se začervenám, ale mám, páč je to základní položka v každé slušné domácnosti.

A to nás zachrání. Všechno najednou po namazání lubrikantem projde skrz, penetruje se, uvolní, povolí, odteče.

Každá díra potřebuje někdy pořádně opečovat, prohlásí chlap v mé kuchyni.

A dodá: Uvažuju o tom si to nechat patentovat: Lubrikant pro kutily. Víceúčelový. Jak říkal přítel Verne: Nelepší vynález je nápad …

Mně se dost ulevilo. Žít v uklizeném bytě, ve kterém dokonce odtéká odpad, to je ráj na zemi. A už se těším, že Vám napíšu příspěvek o Světlaně a o tom, jak dva intelektuálové vyčistili odpad pomocí růžové vodní pistole, instalatérského péra a lubrikantu.

Jak to máte s úklidem?

Jste rovnači nebo čističi?

Máte někoho, kdo Vám s ním pomáhá?

Nebo je to pro Vás nepřijatelné?

Nebo po tom tajně toužíte?

Máte doma lubrikant?

A koupili jste si někdy vánoční stromeček v květináči?