232. díl Margit: Štír dva tři

Letošní štíří období prý máme už ze dvou třetin za sebou. Období Štíra nám přináší setkání s vlastní minulostí, s rodovou minulostí i přítomností, konfrontaci s našimi stíny, je to období transformační... Silvie (již mnohokrát zmiňovaná Silvie Rei) tvrdí, že letošní Štír je náročný, ale ne těžký. No nevím, já teda zažívám dost pecky. A lidi kolem mě mnohdy ještě větší. Furt pajdám a někdy únavou nemluvím. Některé dny skoro prospím. Často pláču nebo aspoň pofňukávám. Ale je pravda, že furt to ještě nějak jde. Člověk, kterýho mám moc ráda, leží poté, co ho jeden doktor prohlásil v podstatě za mrtvého, stále na hadičkách, někde mezi životem a smrtí, zaseknutý v chemickém spánku. Už jsem obětovala bůžka, co mi ho přivezl z Mexika, vodě, aby se věci hnuly, ale stále tam někde visí... Pravda, oproti tomu, jsou průšvihy v práci, dohady s dětma, rozpadající se vztahy, výhružky soudem či mediálním skandálem, firma otřásající se v základech, absence sexu, prohrané statisíce, nemilosrdně stárnoucí příbuzní nebo různé nefatální zdravotní obtíže, které řeším já nebo mé okolí, vlastně celkem brnkačka. Baru mi psala, že ona možná napíše o letošní nabídce adventních kalendářů. Tak si tak přemýšlím o tom, co teď, před adventem, otevíráme za okénka a jaké průsery či těžkosti na nás z těch okýnek vyskakují. Možná je to trénink vděčnosti. Abychom potom, v adventu, mohli být vděční za to, co nám život nadělí - i kdyby to byl jen kousek levné čokolády. Jak nedávno psala kamarádka na Facebooku: "Máte obě ruce? Máte obě nohy? Máte mír? Ani nevíte, co máte..." Máme. Obě ruce, obě nohy, střechu nad hlavou, dostatek jídla i vody a spoustu blízkých, kteří nám přinášejí tu starosti, tu radosti, práci, v které můžeme občas udělat průser a která nás může někdy štvát, ale mnohdy nás baví a mnohdy se nám daří, partnery, s nimiž se někdy hádáme, někdy rozcházíme a jindy potkáváme, milujeme, usmiřujeme. Šťastní to lidé...

Dnes je novoluní ve Štíru. Při novoluní se k nám nedostává světlo odražené z Měsíce. Světlo iluzorní. Je tedy sice víc tma, ale zároveň jsou věci vidět jasněji a pravdivěji. Tak, jak opravdu jsou. To je krok první. Uvidět věci bez iluzí. To není jednoduché. Druhým krokem je je takové přijmout. To bývá daleko těžší. A dalším krokem je jít dál a mít se ráda, přijímat sebe samotnou a mít se ráda i s vlastním podléháním iluzí, nabíháním si na vidle, vlastními nedokonalostmi, chybami, stíny, přijímat sama sebe, sám sebe, bez iluzí a s láskou. A to je teprv vyšší dívčí. Já se s tím peru už týden, tak snad mi dnešní novoluní pomůže projít aspoň tímhle levelem. Protože tohle je práce, která nikdy nekončí.

Co přináší štíří čištění letos vám? A dokážete to přijímat bez iluzí a s láskou?

P.S. Požádala jsem o průvodcovství Draky a vytáhla si kartu dračice jménem Odvaha se vzkazem: "...Je v pořádku být zároveň silná a zranitelná... Buď statečná, stůj pevně - to zvládneš."