236.díl, Baru: Oxymóron a díra v kašmíru

Už jsem tu určitě někdy psala, že když jsme s blogem v roce 2020 začínaly, měla jsem představu, že v padesáti budu mít docenturu a kašmírový kabát. Do padesátky mám ještě značné rezervy (značnééééé, aby bylo jasno), ale už vím, že to zřejmě bude jinak. Myslela jsem si, že budu vzdělaná, moje univerzitní kariéra poroste a budu dostatečně bohatá, abych si pořídila kabát za cenu v řádu nižších desetitisíců. Oxymóron se tomu říká v literární teorii. Jen si vzpomeňte, učili jste se to v češtině na střední. Něco jako mrtvé milenky vzdech …. Když je mrtvá, nemůže dýchat. Vida, oxymóron. Protimluv.

Na univerzitě jsem to vzdala první. Neuživilo by mne to a tlak na výkon i formality mne ubíjely. Nezalitovala jsem ani na chvíli. To už je uzavřená kapitola. Možná se tam někdy s nějakým kurzem vrátím v důchodu jako externistka.

Teď jde o ten kabát.

Přiznám se.

Kašmírový kabát mám.

Béžový, krémový jako velbloudí miminko. Italský. Šik střižený. Hebký. Objímající. Hřejivý.

Mám ho už druhou sezónu.

Byl to dárek.

Dárek, který mě dojal. Dárek, o kterým jsem měla pocit: Wau, něco tak drahého mi nikdy nikdo nekoupil. To už musí něco znamenat. Znamenalo…

Teď je ten kabát v mrazáku.

Ne, nemám alzheimera a nestrkám oblečení do lednice.

Je v mrazáku, protože se do něj již po roce dali moli.

Ty svině maj dobrej vkus a taky poznali, že něco italského a měkoučkého tááák dobře chutná.

Naštěstí jsem to chytla v úplném zárodku.

Prý pomáhá mráz.

Ale venku jako naschvál zrovna přestalo mrznout. (No, dyť jsem si to taky přála, tady to mám.)

Takže musíme s dcerou sníst, co jde, a do uprázdněné přihrádky mrazáku nacpu ten poklad i s malými nežádoucími návštěvníky.

A čekám dny a doufám, že to zafunguje. A zůstane jen malá jizvička, kterou má můj kabát vpravo dole a tu mu s láskou zašiju.

Zase se mi začaly zdát sny a některé hodné analýzy. Jeden Vám převyprávím.

V metru pod mojí sedačkou byly airpody. Byly tam zapadlý a viděla jsem je jenom já. Tak jsem je vyšťourala. A na své zastávce jsem vystoupila. Vlak ještě chvíli stál ve stanici a já vidím chlápka, co se po nich začne shánět. Je to evidentně bohatý vrcholový manažer v obleku. Mohla bych nastoupit zpátky a vrátit mu je. Ale neudělám to. Trochu mě trápí svědomí. Ale chci je. Ty moje jsou totiž starý a blbnou. Vlak odjede.

Prohlédnu si sluchátka v nabíjecí krabičce a zjistím, že jsou úplně nové, nepoužité. Nejnovější model, který jsem nikdy předtím neviděla. Dokonce jsou na tom ještě pásky jako u nového výrobku. Vypadají fantasticky. Překvapuje mě, že jsou moderní, a přece v něčem starý. Mají kabely. Přinesu je domů a oni se začnou proměňovat, stane se z nich takové multifunkční oldschoolové rádio: má obrovskou dlouhou dvojitou anténu, a uvnitř se skrývá spousta vychytávek, například dětský pokojíček pro panenky a Duplo stavebnice, aby se zabavily i děti. Jsem fascinovaná, jak někdo může vytvořit něco, tak multifunkčního … našla jsem větší poklad, než jsem si myslela. (31.1.2024)

No, možná jsem to něco ukradla a potom objevila.

Kdo nebo co jsou ta sluchátka?

A kde je hranice nálezu a krádeže?

A aby toho nebylo dost, Margit mne nakazila poezií.

Povzdech

Chtěla bych být ve Tvém náručí.

A tak se choulím v kabátě od Tebe.

Chtěla bych, abys řekl: Holka, to spravím.

A místo toho se učím s Tvojí vrtačkou.

Chtěla bych se Ti dívat do očí,

a proto jsou všude Tvoje fotky.

Chodím na rande s cizím chlapem, protože smím.

Ale představuju si, že tam budeš čekat Ty.

Jsem Tvoje vdova.

Umíráš mi pokaždé, když odcházíš ke své ženě a dětem…

Když odchází, je mi smutno.

Přestože jsme spolu stále více anebo právě proto.

Když odchází, mám prostor vidět se s jinými lidmi.

Takže jsem zažila fantastický masopustní průvod Malou Stranou, tančila na cirkusový band a hned dvakrát viděla skutečně převratný film Chudáčci (z kategorie "To musíte vidět", "Po 10 minutách neutečte z kina, odměna přijde" a "Některé dialogy se stanou legendou").

Naučila jsem se sama vrtat vrtačkou s příklepem. (Modří vědí, že Margit preferuje návštěvy legendárních vrtáků, ale já se rozhodla se to radši naučit sama podle youtube videa nějakých deváťáků.)

Vypila kafe s Nástěnkářem a vyslechla si, jaký je to chodit na speeddating. (Je pěkně vybíravej, ale třeba bude mít kliku.)

Vlastně je příjemný mít čas sama pro sebe, ale zároveň je v tom pocit opuštěnosti a vztek. Mele se to ve mně.

Začal Rok Draka. Kdyby mi to Margit nepřipomněla, zazdila bych to. Já jsem taková ezonestabilní. Když běží život, jak má, vlastně moc nepátrám. Ale když mi teče do bot, hledám pomoc a inspiraci kde se dá. Hledám významy a zkouším porozumět. Ve skutečnosti je to hlavně příznak toho, že bloudím a bojím se. Moje tarotové karty ležely 15 let téměř nedotčeny, ale teď si vykládám pořád, doufaje, že najdu nějaké odpovědi nebo alespoň směrovky.

Čínský rok Draka je ale seriózní. Píší o něm i na ČT a slaví ho polovina lidstva, takže to je jasoň.

Nabízí pohyb. Pozitivní změnu. Posun. A úspěch, je-li veden čistými úmysly. Skončí s falší, nepravostí a chaosem. Nedokončené projekty a nedořešené věci spějí k realizaci. Hojnost a úspěchy prozáří náš život.

Takže sláva, je to tady. Letos se všechno pohne k lepšímu. Tenhle ezo výklad si nechám líbit.

Drak to zařídí.

A ten můj Drak taky tvrdí, že už se brzo pohneme. Rozhodně do Velikonoc. Těším se, bojím se, čekám … a vykládám si karty. A píšu to sem, abych pak nemohla tvrdit, že se to nedělo. Doufám, že se mě Margit o Velikonocích vážně zeptá: Báro, jak se teda máš a co se změnilo?

Tak Velikonoce přeci jsou o zmrtvýchvstání, ne?

Na čem si uvědomujete pomíjivost?

Jaký nejdražší kus oblečení máte v šatníku?

Jak to máte s hledáním smyslu a ezovědami?

Měli jste někdy oblečení v lednici?

A je mrtvá ta milenka nebo její milý? Dneska je v tom teda bordel.