241.díl, Baru: Nástěnkář

Tak jsme byli s Drahoušem na procházce po Ladronce. Bylo to někdy po nedorozumění s rychlovarnou konvicí. Jemu přijde přebytečná a že prej zabírá místo na lince, já se vztekám, že snad nikdy nic nevařil, když nechápe, že rychlovarka je nezbytnost. Pche. A vůbec, co mu dává oprávnění kecat do mojí domácnosti. No, už nás dohánějí diskuse párů, co spolu začnou řešit provoz. A má chlapec štěstí, pokud tomu teda nějak nepomohl, ale to nejsem paranoidní, začala samovolně spínat mikrovlnka, a to fakt nechcete, protože to je, jako by si ve Vaší kuchyni sám vařil nějakej duch. A navíc, se bojím, abych nevyhořela. Ona ta mikrovlnka totiž tak nějak víc hřeje, i když neběží. Takže jasný: už je připravena na vyhození. A na lince je rázem spousta místa. 

Mám já to velikou kuchyň! 

Ale nevím, zda můžu žít bez mikrovlnky. Myčku jsem neměla nikdy, mytí nádobí zvládám, ale bez mikrovlnky? 

Hnědá skvrna na stropě stále roste. Odborník přes hovna (tak si sám říkal ten pán, co kontroloval před Vánoci trubky nade mnou), říkal, že hovna to nejsou. Že hovna on pozná. Tak tedy z odborného hlediska nejsou, ale vypadá to přesně tak. Tmavě hnědý flek s několika ložisky, který každým dnem trochu poporoste. Vykresluje Rorschachovy skvrny. Co to ve mně asociuje, nechtějte vědět.... Jejeje. Jestli já nejsem zaseknutá v análním stádiu vývoje ….

Ale konec o kuchyňských kalamitách.

Proč on vlastně chce, aby bylo více místa na lince? Nemá on něco za lubem?

On má za lubem totiž většinou věcí hned několik.

Je tak nápaditý, až je těch nápadů nápadně moc.

Třeba.

A to jsme se zasmáli opravdu pekelně.

Hnul si zády.

Tak pozor, tomu bych se nesmála. Nikdy.

Bolest zad určitě nebyla tak fatální, aby neumožňovala jisté druhy pohybů, takže určité příjemné aktivity víkendu zůstaly nedotčeny. To se mi ulevilo.

Ale i tak jsem to nesměla brát na lehkou váhu.

Můj Milý, když si hne zády, hned volá svému nejlepšímu kamarádovi ortopedovi a už už se dožaduje odborného zásahu. Ten většinou vyleze ze sálu se zakrvácenýma rukama a vynadá mu, že má víc cvičit a plavat a nevotravovat s kravinama. Já si to myslím podobně, ale jsem žena, něžná a chápající, vyslechnu, jak přesně se to stalo, prohmátnu, polituju, pomasíruju, pohladím, namažu, polituju, vyslechnu, uchlácholím, snížím tenzi z potenciálních vážných diagnóz, polituju, vyslechnu, doporučím pár cviků, promasíruju, namažu.

Loni v Thajsku jsem si zakoupila různá ženšenová mazátka a masírovací dřívka.

Jsem tedy vybavena.

Muž si pochvaluje úlevu.

Chlazení.

Ústup bolesti.

A chytnou ho roupy.

Ne, nemá roupy, jen ho chytnou. (zase anální asociace, sakra)

A říká, když to tak pěkně chladí, kam by si to tak mohl ještě namazat.

A kam si to tak může chlap namazat?

Nééé!

Tady žádná anální asociace, tam ne, ale kousek vedle. Můj drahý si ženšenem namazal kulky. A moc si pochvaloval, jak je to osvěžující a příjemné.

Všechno dobrý. Než teda došlo na to, že jsme se ocitli ve víru vášně. (Se to tak říká, ne?)

A ženšen zřejmě prostoupil i přilehlé orgány, neboť i moje přirození bylo rázem svěží i uvnitř. 

Nemohu říct, že by to bylo vyloženě nepříjemné, byl to spíše nevšední zážitek.

Když jsem se o pocity podělila, povídá Drahouš, že to je, jako bych si tam strčila mentolku.

To mě úplně odzbrojilo a prohýbala jsem se smíchy. Navíc jsem si právě v ten moment vzpomněla na scénu z Účastníků zájezdu, kdy si chlapeček natře penis tygří mastí. A to už mi tekly slzy smíchy, a když chci říct proč, tak vydávám jen neartikulované zvuky … no z nedělní chvilky poezie nebylo nic. Ale smáli jsme se vážně tak, až jsme se za břicha popadali.

Takže občas veselo, občas třaskavo.

A ta linka teda, to mi vrtá hlavou.

Ale, když jsem začala psát o prochajdě na Ladronce, chtěla jsem Vám vyprávět úplně jiný příběh.

Šli jsme kolem nástěnky a tam visel inzerát chlápka, že hledá Ženu pro sport (běh, brusle, beach, kolo, badminton, tenis, lyže, turistika) a možná i do života. Byly tam sympatický fotky a kontakty a vlastně docela vtipnej popis. Povídali jsme si s Drahoušem o tom, že má ten kluk docela odvahu. A vypadá dobře. Jako normální a slušnej chlap, co nemá rád sushi a dlouhé gelové nehty, ale má rád děti (neteře a synovce), ví, co je deodorant, nenosí ponožky do sandálů, chodí do kina a divadla a rád hraje deskovky. Pro vztah považuje za nejdůležitější komunikaci, schopnost si spolu povídat a taky spolu mlčet. A smysl pro humor.

Vyfotila jsem inzerát a poslala ho Margit.

Ta mi odpověděla, že to snad nemyslím vážně, ona a běh.

Čas plynul a já na jedné školní akci, udělala další pokus učinit někoho šťastným. Ukecala jsem jednu singl paní učitelku, ať mu napíše. Ale musela jsem jí slíbit, že s ní na potenciální první rande půjdu taky, co kdyby to byl masový vrah. (Tak by to masově vzal hned po dvou.)

Nebudu to protahovat.

Masový vrah to nebyl.

Pěkně jsme se spolu všichni opili nad raclettem.

A postupně mi docházelo, že nejen holky, ale i kluci to těžký maj.

Že prostě v určitým věku (44) jsou kolem vás všichni zadaní a mají děti, a vy, když se rozejdete a nejste úplně milovník online seznamek, jste dost namydlený.

A tak pojal nápad a nalepil inzerát stříbrnou páskou na Ladronku, kam chodí sám běhat. Začala jsem ho teda přezdívat Nástěnkář, ale jinak je to Petr.

Uběhl několik maratonů a je to chlápek ze starý školy. Možná až moc hodnej, vlastně by se pro hodnou fajn holku rozkrájel. A některý to vyděsí. Má rád sporty, nejen, že je dělá, ale taky je různě sleduje. To by teda můj šálek kávy nebyl, ale určitě jsou holky, který hokej baví nebo ho alespoň tolerujou. 

Je to příjemnej, zábavnej společník.

Rozumnej a přitom je v něm i něco "voráchlýho".

Rozhodně to není žádnej úchyl.

Můžete s ním jít do divadla i do sauny.

A touží potkat holku s příběhem. V životě. Ne na seznamce.

Holku cca o deset let mladší, než jsem já i moje kámoška úča.

Protože jasný, tenhle kluk, chce mít děti a jednou z něj bude dobrej táta.

Je to trochu naivka, ale je milej a držím mu palce.

Takže poselství: Jestli máte svobodnou kámošku do sedm a třiceti, které ocení chlápka, co je trochu jak z dob Oldřicha Nového a časem by chtěl mít děti, tak jí pošlete na procházku na Ladronku. Stříbrná lepenka vydrží hodně, takže předpokládám, že ten inzerát tam pořád ještě je.

Jak to mají Vaši muži s různými bolístkami?

Měli jste někdy mentolku na neobvyklém místě?

Dá se žít bez mikrovlnky?

Co byste o sobě napsali na nástěnku?

Měli byste odvahu vyvěsit vlastní inzerát na veřejné místo?

A chcete seznámení s příběhem?

Je seznámení přes seznamku míň?

A myslíte si, že Petr nakonec někoho potká?

A že to třeba bude holka, co si to přečetla na blogu? To by byl dobrej příběh, ne?!