251.díl, Baru: Podpatky

Začala přemýšlet, jak se pozná někdo, kdo je starý. Hledala to i na internetu. Odpovědi, ke kterým se dopracovala byly následující: Měl někdy Siemens, Philips, Ericsson, Alcatel nebo Nokii a ví, co je to Eurotel, Paegas, Oskar a Merkur. Řekl by technik.

Vzdechy, které původně vydával jen při sexu, teď vydává při každém pohybu. Odpověď vtipálka.

Hlavně, aby nějaký sex vůbec byl. Pomyslí si Eva nad Instagramovým bonmotem. Od určitého věku sex podléhá pečlivému plánování. A nemyslí tím katolické sledování plodných a neplodných dnů jako jediné možnosti antikoncepce. Její plánování odpovídá spíše udržení stroje v chodu. Je jako kvalitní lokomotiva, výkonná a spolehlivá. Ale musí se pravidelně mazat, projíždět a upouštět páru. Aby si stále ještě připadala živá a funkční. Pravidelný sex ji udržuje při vědomí, že stále ještě žije. Manželský, věcný, na vybití energie.

Dcera mimochodem říká, že já budu stará, až o mně někdo natočí dokument. Jaká je ke mně laskavá, pomyslí si Eva. Jinak říká, že starý je člověk v šedesáti, ale když nosí podpatky (jako naše babička Marta), pak je určitě mladší.

Pro podpatky je Eva ztracená už dávno.

…

Eva. Hrdinka z mé oblíbené knížky. Má na krku padesátku a krizi středního věku. Prý je člověk starý, když začne vnímat ptačí zpěv. Jak se po ránu začneš zajímat o ptáky, je to tady, povídá mi před týdnem kolegyně, když se rozněžňuju nad tím, že už jsou tady, přiletěli z teplých krajů a ráno mají fantastický koncerty. Tak nejsou ptáci jako ptáci. Někteří se taky přesouvají na sever, protože už je tady na ně moc teplo. A pak taky, zájem o ptáky (nejen po ránu) může být příznakem života, pokud tedy pomineme ornitologickou perspektivu.

Že, Margit?

No tak Baru, nebuď vulgární.

Nejsem.

Chci jen říct, že k životu potřebuju ptačí zpěv, sex a taky podpatky.

K ptačímu zpěvu už nemám moc, co dodat.

K sexu jo. Až v posledních letech jsem pochopila, jaký sex může být.

Nejde o žádnou kámasůtru, tantru nebo promiskuitu.

Jde o propojení. Se sebou a s tím druhým.

Mám pětašedesátiletou kámošku, která říká, že nikdy neměla tak dobrej sex a skvělý orgasmy jako právě teď. Takovéhle výroky chci slyšet!

Nedokážu si představit, že se vzdám milování a tance. Obojí je zadarmo. A přece je v tom obsažen celý život. A teď na jaře znovu a znovu cítím, že moje tělo pomalu ožívá. V něčem je unavené a ploužící, ale probouzí se k životu.

K nadšení. K lásce a laskání. K líbání pod rozkvetlými stromy. A k tanci na podpatcích.

Ohledně podpatků se s Margit neshodneme.

Margit je bosorka. A bosorka chodí převážně bosa nebo v botách, co jen maskují, že člověk chodí bos. Je to zdravý. To rozhodně.

A za mě je občas zdravý vzít si podpatky, klapat a kroutit boky.

Zejména na jaře.

Naštěstí už i výrobci bot občas vyprodukují něco, na čem se dá chodit a vypadá to elegantně. Není TO jednoduché najít, ale i takové boty existují. Za poslední týden mám hned dvoje. Klapy klap vyrážím v nich a v batohu mám tajně schované baleríny, kdyby se mi zkomplikoval denní program nebo to nešlo vydržet. Tolik k mému hrdinství. Jsem koketa, ale zkušená.

A je to skvělý pocit.

Na podpatcích jsem prostě ženou. V šatech. V sukních. Stávám se kočkou, která se loudá ulicemi města. Člověka to zpomalí i nadnáší zároveň.

A uvnitř si rapuju:

Na pod – pat – cích pluju.

Mám červenou rtěnku.

Ničeho ne -li -tu -ju.

Koukni na milenku.

Na pod – pat - cích klapu.

Sukně se mi vlní.

Chlapi, já vás chápu.

Tahle kočka vrní.

(Když si to tu zkouším nahlas, moje dcera říká: Mami, prosím tě, už nikdy nerapuj! 🤣🤣🤣🙂😝)

Moje boty mají speciální kouzlo. Nezvládnu v nich doběhnout autobus, ale pan autobusák moc rád počkal, až tam dojdu.

Kroutím zadkem.

Jsem taková.

❤️

Nosíte rtěnku?

Podpatky?

Kroutíte zadkem?

A líčíte se v autě na semaforech?