258.díl, Baru: Den zvratek

Kolem řádí den Matek. Moje drahá dcera mi vyrobila rámeček na fotky. Sociální sítě nabízí maminkám slevy, zkomercializovat se dá cokoliv, ale i inspirativní zamyšlení nad tím, jak je mateřství krásný, komplikovaný, zraňující, vyčerpávající … spojené s mnoha nároky a emocemi. Já jsem dnes matka spíše na hovno a slavím den zvratek. Doufám, že budu mít sílu Vám trochu něco napsat, protože průběžně usínám. Chytla jsem totiž nějakou strašnou střevní pomstu … od Drahouše, který se domníval, že se na pracovním výjezdu otrávili jídlem.

Já dohlídla, aby se nacpal černým uhlím, míchala Smectu, měřila mu teplotu několika teploměry, aby to bylo validní, měla o něj strach a několikrát ho v noci kontrolovala, jestli dýchá. Když odjel, zaběhla jsem si s dcerou nic netuše rodinný běh pro Paměť národa a zašla s Margit do sauny. Už tam snášelo moje tělo horko poněkud nevrle. Co přišlo potom v noci připomíná záběry z tyfového domu. Tragické i komické. Běžíte temným bytem a v setině vteřiny Vám běží hlavou, co pozvracet, aby byly škody co nejmenší. Doběhnete na záchod a objeví se další dilema, co má přednost: spodem nebo horem … moje jógou trénované tělo stíhá střídání v poslední vteřině … zápach je příšerný … ve vaně mám namočené orchidee, to se opravdu nehodí … záchod se připomene se svým protékáním a přestane splachovat … z posledních sil natočím kýbl a splachuju kýblem …. noc v podstatě probdím. Mám hroznou zimnici, hlava mi třeští. Celý den spím s drobnými pauzami. Dcera je skvělá a zajde mi dokoupit zásobu toaletního papíru. Já ji jako největší akt mateřské lásky odesílám k tatínkovi, snad to nechytla a bude tam v bezpečí.

Píšu to tady hlavně proto, aby všem ostatním bylo jasné, že se mají lépe.

I takhle se dá strávit den matek. Volám té svojí a ona řekne, že kdyby bylo nejhůř, ať zavolám, a ona je do dvou hodin u mne. Vím, že to nevyužiju, ale strašně hezký to slyšet. Tohle dělají jenom mámy. A teď se do toho rozbulím dojetím. Je mi líto, že mě nikdo Smectu nerozmíchá, nepřikryje a nebude se bát, jestli dýchám. Jsem už velká, ale někdy toužím, aby se o mě někdo postaral. Abych se mohla schoulit do klubíčka a někdo mi uvařil čaj. Nejvěrnější je moje kočka, co u mě celý den bdí a já doufám, že nic nechytne.

Možná Vás napadne, kde jsou muži?

Taky si tu otázku kladu. Jeden je třicet minut odtud, s vypnutým Whatsappem. Telefon nezvedne a do zprávy mi doporučí hodně pít. Ale možná pečuje o své děti, ty to taky chytly. Nebo taky spí.

Hrozně si přeju dát si svůj život dohromady. Žít dobře a ve smysluplném partnerství.

Tohlee je noční můra a dlouhodobě takhle opravdu žít nechci. Možná k tomuhle uvědomění je ten moribundus dobrý.

Na druhou stranu má z posledního období spoustu skvělých zážitků.

Konferenci Gestalt lásky, o které psala Margit a která byla přehlídkou inspirace i zážitků. I tam mi docházelo, jak mám naši práci ráda, jak je psychoterapie užitečná a smysluplná. Ale i to, že před realitou nelze pořád kličkovat. Měla jsem tam několik vlastních silných uvědomění. Evidentně jsem si dost nasrala do bot (a to nejen dneska v noci).

V minulém týdnu sem strávila s dcerou a kámoškou dva dny v Polsku. V Krakově. 

Víc toho dneska nenapíšu, pardon, třeští mi hlava, znova usínám, třeba něco připíšu později …

Chytli jste někdy strašlivou střevní chřipku?

a co je horší? Horem nebo spodem?

Ps: Pondělí: žiju, je to lepší, ale zůstávám celý den v posteli, v našem domě právě vypnuli kvůli plánovaným opravám elektriku, je to skvělá příležitost ponořit se do 900 stránkového románu Vášně mysli o životě Sigmunda Freuda.