263. díl, Margit: Díra v létě

Přesto, že Slunovrat ještě nenastal, letní nálada už je nějakou dobu ve vzduchu. Lidi odkládají svršky (někteří i spodky), berou si dovolené, cestují, začínají navštěvovat koupaliště a jiné vodní plochy, vystavovat svá těla slunci, rozjíždí se sezóna zmrzlin a festivalů. U mě se léto projevuje především tím, že nejsem skoro vůbec doma. Trajdám po různých muzikách, divadlech, tancích, piknicích, hepeninzích a tak vůbec. Taky mívám chuť sbalit do batohu spacák a kartáček na zuby a vyrazit. Kamkoli. Málokdy to ale nakonec udělám.

Zatím mám za sebou skvělý festival Habrovka. V zapadlé zahradě kousek od širšího centra Prahy, jen pár minut chůze od metra, je kostel Františka z Asissi. Skromná stavba s dřevěným obložením a téměř nulovou výzdobou. A kolem zahrada a na zahradě dům, v němž je sál. A na téhle zahradě, v tomhle sále a v tomhle kostele, se už skoro čtvrt století konává dvoudenní hudebně-divadelní festiválek. Byla jsem na jednom z prvních ročníků. Bylo to nezapomenutelné. Tančila jsem tehdá se skupinkou Romů na hudbu romské kapely a s jedním tím klukem pak o pár dnů později zažila nezapomenutelnou noc zakončenou pokusem o tichý sex na pračce v koupelně bytu plného spících lidí. Ach to mládí! Letos jsem na romskou kapelu tancovala taky. Akorát jsem pak skončila v posteli jen se svou kočkou a sex nebyl žádný. Jediný, koho jsem potkala, byl můj starý pan profesor, u kterého jsem psala diplomku. A očko po mně z pódia házel jen Vítek Sázavský z Nerezu, který má sice pořád ještě nádherný podmanivý hlas, ale taky šest křížků na krku. Ani si nejsem jistá, jestli mrkal na mě, nebo mu do očí svítilo zapadající slunce. Tančila jsem totiž (samozřejmě) bez brýlí a bez nich já už na dálku moc dobře nevidím.

Pozitivní bylo, že mě ani po dvou večerech divadla a koncertů nebolely nijak významně záda ani kyčle. Což se ovšem bohužel nedá říct o ránu po latino tančírně, kdy jsem téměř nevstala z postele, musela zůstat na home officu a celý den chodila jak "nam®danej" kačer. Ehm. Ale stejně mi to stálo za to, tyhle tančírny bývají skvělé a tahle byla obzvláště povedená, sešlo se nás víc, točili jsme se v párech, tančili bláznivě i smyslně i oboje dohromady a bylo teplo a léto a život a smyslnost ve vzduchu a prostě paráda.

A taky jsem byla s Baru v Hoře Kutné, na Santinim v kostele v Sedleci na představení plném poetického divadla a hudby rozléhající se prostorem, a taky na procházce, víně, povídání, dobré kávě, skvělých oříšcích, výborném falafelu a božské výstavě manželů Švankmajerových. Zrození Venouše - feministická parafráze na Botticelliho Zrození Venuše - mně totálně dostala. A vůbec ta spousta jejich fantazie a hravosti a totální absence hranic a předsudků v obrazech, plastikách, animacích, kosterních skulpturách fantaskních zvířat... Úplně mě to zaplavilo radostí z té kreativity!

Nesmím zapomenout ani na parádní představení o menstruaci. Čtyři ženy, jedna herečka, jedna zpěvačka, jedna tanečnice, jedna akrobatka (hudebnice v pozadí jako by tam nebyla), ztvárňující čtyři tváře ženy ve čtyřech fázích menstruačního cyklu. Obna-ŽENA. Naštvaná, pečující, svůdná, výkonná... Skvělé texty, krásný zpěv, akrobacie na rudých šálách, práce s tělem, práce s hlasem. A k tomu zábavná předskokanka Zorya Blue a její povídání a následný burleskní výstup. Mrzelo mě, že nakonec nemohla se mnou jít moje dcera. Věřím, že už dorostla vlastní ženskosti a třeba by tenhle pohled na ženské cykly ocenila. Mně třeba opět začala v hlavě kolovat myšlenka, zda si nemám pořídit menstruační mořskou houbu, když už nemám používat ten kalíšek. Prej se s tou houbou dá i provozovat při menstruaci sex. I když Baru tvrdí, že to bych si leda musela nabrnknout nějakýho mykologa. Tak nevím, Zatím jen hledám někoho, kdo takovou houbu fakt používá. Jediný, kdo mi o ní (kromě reklamy na Facebooku) něco řekl byla kolegyně - prý na konferenci říkali, že tyhle houby rozdávají pracovnicím v sex-byznysu. Tak asi budu muset vyrazit pro reference mezi prostitutky.

Taky víkend v Ráji jsem zas strávila. S Hvězdářem - potřeboval vidět nějakou výstavu o šutrech a taky jsme museli jet vlakem, abysme bojovali proti Putinovi a nekupovali naftu z ruský ropy. Byla to romantika. Včetně dlouhýho chození všude a dobíhání vlaku. Výlet zahrnoval i večerní festiválek. Divadlo pimprlové i hrané a na závěr parádní koncert. V turnovském letňáku, rozpuštěný vlasy, sukně po kotníky, kluci, muzika, pivo od stánku... Jako za starejch časů. Akorát místo promítací plochy se tyčí jeřáb a uprostřed zeje obrovská díra. Prý tam staví novou knihovnu a za dva roky se bude letní kino promítat na jednu její stěnu. Chytrý. Jenom teď je tam ta džuzna a promítat není kam.

Někdy si taky tak připadám. Jako bych měla někde uvnitř obrovskou díru. Všechno kolem vypadá, v pořádku, život běží, muzika hraje, lidi se bavěj, ale hluboko uvnitř je prázdnota. Doufám, že se tam něco staví a jednou z toho bude krásná multifunkční stavba. Ale teď tam sem tam rýpne nějaký bagr a občas to bolí. A taky mě občas dobíhá únava. Jak říká Eva – pak nemáš bejt unavená, když furt někde trajdáš! - no jo no... To pak přijdou chvíle, kdy chci jenom zalézt do postele, nemluvit, nepracovat, nekomunikovat s nikým. Jen ležet, hladit kočku, držet hlavu pod peřinou a čumět do blba. Nevím, asi mi chybí zamilovanost. A nebo jenom dovolená...

Blíží se Slunovrat. Loni jsem byla s Dárečkem v grupě pohanů na břehy Vltavy. Děsně lilo, tak nás bylo málo. Dostalo se mi díky tomu té cti plnit funkci kněžky věštící z devatera bylin, zažila nahé noční koupání v řece, sušení u ohně i milování na břehu při vůni pelyňku. Zimní Slunovrat ve stejném pohanském kruhu pak taky provázel ohromný déšť, taky jsem se milovala (i když daleko méně romanticky v autě na přilehlém parkovišti), taky jsem dostala příležitost a čest věštit, tentokrát střelbou z luku. Akorát ten den zahynulo násilně spousta mladých lidí jen kousek po proudu Vltavy. Jak bude vypadat můj další Slunovrat, vůbec nevím. Možná letos do tohoto společenství nezavítám. Syn bude v zahraničí, dcera se svým milým a já zkusím vyrazit někam na vandr. Možná pěšky, možná po vodě, ale potřebuju na pár dnů pryč a někam, kde budu sama se sebou a s přírodou.

Jak se projevuje léto u vás? A co chystáte na Slunovrat?