274. Baru a Margit: Goodbay, prázdniny

Margit: Šukací ostrov a Mistrovství světa v měnění plánů

Poslední prázdninový den jsem si pořídila parádní popálení! Čtete správně - popálení, nikoli opálení. Bohužel. Strávila jsem několik hodin na vodě či ve vodě na jezeře s nudapláží a zapomněla si krém na opalování, takže jsem teď rudá jako rak. Rozpárala jsem doma kaktus, co jsem o něm přesvědčená, že je to aloe vera, a namatlala se jeho slizem. Doufám, že nezezelenám. Příjemně to chladí. Tak to asi bude opravdu aloe vera. Úpím, v posteli si nemám jak lehnout a nadávám si, že jak jsem stará, tak jsem blbá. Ale popořadě…

Až se jednou bude pořádat Mistrovství světa v měnění plánů na poslední chvíli, hlásím se a budu aspirovat na přední příčky.

Středa: V pátek odpoledne pojedu s Blackem na paddle, pak domů, v sobotu se mi vrací děti, psychicky i hmotně se nachystáme na začátek školy.

Čtvrtek: Co kdybych šla v sobotu nebo neděli na Letní Letnou? Nechcete jít někdo se mnou? Ne? Nevadí. Koupím si lístek na sobotu a vyrazím sama. A v pátek můžu přespat u vody! Hej, Blacku, co kdybychom místo na odpoledne vyrazili na den a půl? Aha, tak ty nakonec nemůžeš, no to je škoda. Ale nevadí. Tak pojedu sama. Hmm, ale to bych možná v sobotu mohla zajet do Jičína pro děti a pro babičku a ušetřit cestu švagrovi! Aha, tak oni mají domluvený odjezd už ráno. To tam ale syn nemusí zůstávat do soboty a já ho nemusím složitě a hekticky odvážet na turnaj někam za Plzeň v sobotu odpoledne, ale může se vrátit v pátek večer busem, vyzvednu ho na Čerňáku, to budu mít cestou od jezera a ráno může jet s ostatníma klukama. Aspoň se cestou zastavím na chvíli v IKEA (tedy ne, že bych tam něco potřebovala).

Pátek ráno: Hmmm, nebyla jsem dlouho za tátou. Zajedu za tátou, pak k vodě a večer se vrátím do Prahy, vyzvednu synka a v sobotu ho zkusím vnutit někomu do auta a za Plzeň pojedu až na zpáteční cestu z turnaje v neděli odpoledne...

Pátek po obědě: Jedu sama. V plánu je v podvečer se vrátit, pro jistotu ale stejně házím do auta spacák a karimatku. Nic víc. Paddle je tam defaultně už od června.. Celé odpoledne u táty. S invalidním vozíkem po parku, na zmrzku, povídat ve stínu stromů a popíjet kafíčko z automatu. To už paddle nestíhám...

Domlouvám synovi odvoz na hokejbal i zpět. Paráda. Aha, tak on se synátor chystá spát dneska u tatínka! Tak to na to kašlu, abych mu taxikařila z Čerňáku, jedu k vodě, nevadí, že je večer, synáček dojede k tatínkovi sockou..

Písák Hrádek, šest večer, nafukuju paddle, večeřím hermelín od stánku, balím spacák do igelitu (ještě že jsem si ho na poslední chvíli hodila do auta - příště si tam rovnou přidám i kartáček, repelent a krém naopalování), vyrážím na vodu a někam na nějaký klidný břeh. Do zítra.

Koupu se nahatá a pak se suším na paddlu v zapadajícím slunci. Kapičky vody mi zasychají na kůži a já mhouřím oči do oranžového kotouče, který svým odrazem vytváří na hladině světelnou dálnici a plním si svou Databázi blaha. Z vody okolo vyskakují kapři zvící urostlého selete a s mohutným šplouchnutím padají zase do vody. Spím na Šukacím ostrově (tak o něm posledně mluvil párek naháčů z místní nuda). Pod nohama mám akvárko a před sebou nejkrásnější televizní program. Slunce barví oblohu do fialova, což se mezi větvemi břízy obzvlášť vyjímá. Voda je tak čistá, že vidím až na písčité dno. Pozoruju drobné i větší rybky a kochám se. Když kolem ale propluje snad metrový kapr, odmítám nadále máčet ve vodě nohy. Já vím, že kapr nekouše, kapr žužlá, ale nechcete mi snad namluvit, že tahle bestie narostla do těchto rozměrů žužláním! Nafukuju karimatku a ustýlám si vedle březové píči, kterou tu někdo postavil. Holt Šukací ostrov! Já jeho jménu ovšem dnes nedostojím - pokud se tedy nepočítá samoslast ( samohana tomu odmítám říkat!) a nebo pokud okolo rybařící muži nepochopili mou nahou projížďku jako pozvánku...

Zalézám do spacáku, poslouchám vzdálené dunění jakési diskotéky a povídání rodinky stanující na protějším břehu a pevně doufám, že mě do rána nesežerou komáři ani ti obří kapři (snad některý z nich není rybodlak!!!). Škoda, že jsem si nezabalila ten repelent!

Je půlnoc a já ne a ne pořádně usnout. Na protějším břehu vzdychá nějaká žena rozkoší. A mně píchaj jen komáři. Kapři dělají děsnej rámus, opodál duní rockový koncert, elektrárna vzdychá jak chrápající obr a připití kluci na sebe řvou přes hladinu Mercuryovské Éo! Hvězdy nad hlavou křižují letadla a ve spacáku je vedro k nevydržení. A ještě ke všemu se mi hlavou honí pořád myšlenky na tebe. Úplně absurdní. Ale od prvního kontaktu mi chodíváš do snů. Víš to? Skláníváš se nade mnou, noříš mi ruce pod peřinu, hladíš mě po těle a šeptáš mi naléhavě, jak moc po mně toužíš... Zatracenej Tinder! Obnažil mi vztahové receptory a mně se teď stýská. Stýská se mi po lásce, po touze, po milování... A k tomu ty sny a vzdychání z protějšího břehu! Copak Baru, té se to flirtuje s chlapíkama z Tinderu, když se pak vždycky po dnech s rodinkou zjeví její Drahouš, posype si hlavu popelem, pěkně jí to udělá, dá jí nějaký hodnotný dárek a vezme jí na výlet snů. Ne, nezávidím jí. Už bych to takhle nechtěla. I vím, že ani ona v tom není šťastná. Ale kontakty s dalšími muži pro ni jsou jen takovým cvičením v tom, že "ono by to šlo i jinde". Já chci partnera a nebo nic. Zatím mám to nic a donedávna to bylo moc fajn. Teď se mi receptory otřely o někoho, s kým by to možná šlo a já, jako abstinent po rumové pralince, zažívám craving jako prase.

Ordinuji si detox. Tinder mažu. Tobě přestávám psát. A Barunce nezávidím.

Skládám si po troškách okamžiky z tvých dlaní,

Skládám z nich našeho vztahu mozaiku,

Vždycky se rozpadne, když mi pak odjedeš za ní

Asi jsem měla spíš založit ze slz si na krajku....

Baru: Tinder a ložnice pod hvězdami
Drahá Margit.

Čtu, co píšeš o konci prázdnin.

Doufám, že brzy zbledneš, vybledneš, zhnědneš a budeš zase červená jen na šatech a na kabelce. Neboj, už brzy nám spálení na slunci hrozit nebude.

Doufám, že ta rostlina, co ses s ní pomazala, není žádný jedovatý trifid. Já bych teda zkusila Panthenol, ale já jsem trapně konvenční.

Dneska je neděle prvního září a moje dcera se probudila a povídá: Tak. Teď už nejsou prázdniny. Je jen neděle. A má pravdu.

Tyhle prázdniny byly krásný svou pestrostí. Cestováním. Svobodou. Užila jsem si je v plnosti. Svoji powerbanku Blaha jsem si nakrmila zážitky.

Znáš mě, já mám radši plány jasný týden dopředu. Ale učím se. Učím se volnosti a flexibilitě. Učím se žít den za dnem. Můj poskytovatel hypotéky je tedy raději, pokud mám plán, ale i to se zvládne.
Taky jsem byla u vody a spala na pláži Lužického jezera. S Drahoušem. Bez kaprodlaků a s nějakým tím žužláním. A byla to moje nejkrásnější letošní ložnice. I když byla jen jednodenní.

Taky jsem se koupala nahá. V několika státech Evropy. A naposledy v rybníce deset minut od domova uprostřed Prahy. Naučila jsem se si zabalit na týden ve třiceti minutách a zjistila, že sedm hodin stačí na to se zastavit z letiště doma, nakrmit kočku, vyspat se a pak zase tradá. Ještě mi zbyly dva železniční dny. Tak doufám, že ještě trošilliiiiinku někam vyrazím příští víkend. V Salcburku je Bahnhof festival. To bude šotoušskej ráj. Ještě ty prázdniny úplně pustit nechci.

Přemýšlím, co píšeš o Tindru. V posledních týdnech mi přinesl spoustu zajímavého.

Je to skvělej způsob, jak zjistit, kdo je tam venku.

Kolik je mužů, kteří stojí o kontakt. S různou motivací.

Někteří se fotí s pivem, se psem, s motorkou, na prázdninách, ve výtahu.

Jiní jsou zajímaví sympaťáci s dobrým vkusem.

Některé fotky jsou lichotivé až umělecké, jiné neskutečně zmatlané, ale každé zboží si zřejmě najde svého kupce. Ono na naší straně je to taky dost pestrý, jak jsem slyšela.

Nejvíc mě překvapuje, jak různě vypadají lidé "našeho věku".

Jak obrovské jsou mezi nimi rozdíly.

Někdy si může člověk zaflirtovat.

Zjišťuji, že nabídky sexu formou masáže a něžné péče jsou zcela běžné.

Při odmítnutí se zatím nikdo nechoval hrubě.

Mnohem častěji je možné si jen povídat.

A nevím, jak funguje algoritmus mého filtru, ale fascinuje mne, jak zajímaví muži tam jsou.

Jeden řídí galerii v Monaku a dostanu od něj fascinující fotky z galerie moderního umění ve Stockholmu, když už teda nechci tu masáž.

Jiný mne seznamuje se světem kryptoměn a rád by mne ve volném čase učil investování. Tak to trochu smrdí, protože se s nikým cizím o penězích bavit nechci a není pro mne zajímavá ani krátkodobá investice sta dolarů, která se mi může bohatě zúročit. Přemýšlím, kolik takových kryptoznámostí asi chlápek provozuje. Ode mne tedy nic nevyinkasoval. A to mi přál chudák několik dní dobré ráno a ptal se na mé představy o životě.

A pak jsou tu chlapi s dětma ve střídavé péči, který řeší běžný potíže a jsou vtipný.

Jeden takový je moc fajn, ale otevřeně píše, že teď zrovna začal s někým randit, tak mu držím palce a obden si napíšeme nějaký pozdravení. Překvapivě jako staří známí. Má rád starý auta, na ruce vytetovanou oboru Hvězda, na balkoně pěstuje třináct stromečků jako já a jeho máma bydlí ve vedlejší ulici v naší čtvrti. Třeba si spolu někdy dáme pivo na živo anebo taky ne.

V tom jsou sociální sítě geniální.

Můžete tu hledat sex, povyražení, vztah anebo jen (jen!) přátelství.

Umožňují vyslat signál do světa. Hele jsem tady. Stojím o to, se s někým potkat.

Jsou tu lidé s různými zájmy. Výtvarníci, spisovatelé i manažeři. Každý se nějak prodává svým profilem. Ukazuje to nejlepší, snaží se zaujmout. Někdo dá jen fotku. Mnohem zajímavější jsou ti, kdo o sobě i něco napíší.

Překvapuje mne, jak obohacující konverzace to může být.

Že někde jsou lidé, muži, co čtou stejné knihy, co řeší menstruaci svých dcer, co píší pro mezinárodní časopisy a vydávají beletrii z raného středověku.

Všichni tihle lidé jsou v nějakém svém rozměru osamělí.

Žijí své životy, a přitom jim někde něco chybí.

Jestli se dá na Tinderu najít opravdový živý vztah, to nevím.

Jinde to ale větší sichr není.

Tady, stejně jako v realitě, nejvíc záleží na štěstí, na konstelaci, na tom, kdy se tam podíváš, na tom, jakou máš náladu a jakou ten druhý. A jestli máš zrovna energii něco psát. A sílu snažit se být vtipná nebo vtipný. Originální. Vstřícný.

Po určité době nutně nastoupí přepodnětovanost a touha už mít tu úvodní fázi rychle za sebou.

Spousta lidí se chce rovnou sejít.

Žádné dlouhé vypisování.

Žádné další dopisy s někým, o kom nevíme, jak voní.

Vůni totiž ani Tinder zatím nezvládne.

Což je teda podle mě dobře .🤣🤣🤣🙏😵‍💫

Úplně toužím udělat večírek, kde by se tihle lidé sešli. Byla by to vážně skvělá společnost.

Třeba by ani nesmrděli.

Jste na Tinderu?

A Vaši partneři?

A co to pro Vás znamená?

A na kolik procent je letos nabitá Vaše powerbanka Blaha?
A uvědomujete si, že všechny naše vztahy začaly jako setkání s cizinci?