281.díl, Baru: Ze života femme fatale a Mozaikový muž

Mám šílený hořečnatý sen: Stojím na nádraží někde ve Skandinávii, v místě, jehož jméno nemohu ani vyslovit. Máme někde s Drahoušem sraz, ale já nevím, v jakém městě. Přijíždějí vlaky, ale já netuším, který je ten můj. Jsem trpělivá. Pojedou další vlaky. Nemůžu tu cílovou destinaci najít na mapě, nefunguje mi Google Maps v mobilu, mapa nejde přiblížit ani zaostřit, stále se rozpíjí. Všechny vlaky postupně odjely. Abych v noci venku nezmrzla, zajdu do hotelu, do pokoje Drahoušovy rodiny, přijde jeho žena, vypadá úplně jinak a je velmi vstřícná…

Fujtajbl. To je zase sen. Jasně, moje drahé Nevědomí, vím, že nevím, kam jedeme, cíl je nejasný a stále se rozpíjí. Vím, že už odjela spousta vlaků a já nechci zmrznout na nádraží. Tímto Ti děkuji za informaci. Ne, variantu "zeptat se jeho ženy" nevyužiji a zatím si ji nechám v záloze.

Něco na mě leze. Mám husté pracovní období. Školím i o víkendu. Nemůžu si nemoc dovolit.

Stavím se u rodičů, protože pracuji nedaleko, a moje drahá máma do mě narve troje různé kapky (jenom bylinky), dvoje pilule, jedny rozpustné tablety, Coldrexový čaj a tinkturu s názvem Štětka. Doufám, že i to je jen bylina. Neodmlouvám a modlím se, ať to před víkendem povolí.

A povolí.

Snažím se mámě vylíčit, jak já to teď vlastně mám.

Dostala jsem se do fáze, které s Margit interně říkáme Mozaikový muž.

Prostě se mi zatím nepodařilo najít jednoho muže, se kterým bych sdílela život, a tak diverzifikuji.

V investování je to doporučený postup.

Hlavně nenacpěte všechny úspory do jedněch akcií. Musíte si to rozložit. Je to prevence bankrotu.

A tak mám tedy diverzifikované partnerství.

Chodím s Drahoušem, ženatým mužem, který se mnou tráví nějaký vymezený čas a fyzickou blízkost. Máme se rádi, zažíváme kouzelné okamžiky, ale ten sen to vystihl dost jasně.

Potkávám se s Hradním pánem, což je evidentní genius, machr přes AI, umí uvařit domácí jahodové knedlíky, je autorem několika knih a znalcem umění, se kterým je návštěva galerie skutečným zážitkem. Vyzná se v souvislostech, jímavě vypráví, měl několik manželek a spoustu dětí, ale já nechci být další manželkou, i kdyby k tomu byl ten hrad.

A občas mi teda někdo nostalgicky napíše báseň nebo povídku, ze které je patrné, že jsem kdysi bývala jeho múzou, a něco z toho kouzla tam zůstává i dnes. Jen ať mě nechce zachraňovat, nemusel by tu bouři přežít.

A k tomu teda jednou za čtrnáct dní naběhnu ke svému psychoterapeutovi, abych si to porovnala.

Upřímně, neobsazená je pouze pozice "Domácí kutil". Mám velkou šatní skříň, kterou jsme si s Drahoušem koupili napůl. Jeho půlka už více jak rok zeje prázdnotou. Poličky a šuplíky jsou zatím jen v té mojí, přeplněné. V té jeho jsou stále ještě nerozbalené balíky z Ikey. Za dlouhých podzimních večerů bych se do nich měla pustit. Čekat, že je smontuje někdo jiný je holá naivita, a nechávat půlku skříně prázdnou, když mám tolik hadrů, masochismus.

Takže Vesmíre, prosím Tě, kdyby šlo nějak zařídit, že se objeví vtipný sympaťák, který to umí s aku vrtačkou (Já vím, Margit, Tys to s Vrtáky vždycky uměla lépe…) a nebude si mě chtít vzít, do divadla se mnou nemusí (zajištěno externě), spát se mnou nemusí (zajištěno externě), naslouchat mi nemusí (zajištěno externě), vlastní vrtačku mít nemusí (jako rozvedená žena jednu vlastním), tak je vítán.

Stačí pouze, když bude skutečně konat, ráda mu přečtu návod a uvařím kafe.

Divný je, že, až na ty poličky, zažívám vlastně klid.

Rovnováhu v té velké nerovnováze.

Pocit, že už nechci bojovat s větrnými mlýny.

Že se nebudu snažit narvat do nějaký škatulky.

Vdaná, svobodná, rozvedená, manželka, milenka, matka, přítelkyně, partnerka …

Koho to zajímá.

Prostě Žena.

V tom jasno mám.

A doma?

Z oddělení kočičího žrádla se rozvinul podivný zápach. Když dcera otevřela Ikea krabičku s kočičími dobrůtkami, už to připomínalo kafilérku …

Kriste, zřejmě někdy v létě kočka jednu kapsičku prokousla v touze se dostat dovnitř … no a máme druhou polovinu října … to si nechcete ani představovat. Vyhodila jsem to všechno neb jsem neměla žaludek na to to přebírat. I s krabičkou. Ano, spáchala jsem těžký hřích.

Dobrý je, že takhle vím, že určitě nemám covid.

Můj čich je rozhodně v pořádku.

Další radůstka přišla, když jsem zjistila, ze mé drahé dítě dalo do prádla kalhoty s kapesníkem v kapse. A protože to byl levný papírový kapesník od tatínka (já poučena životní zkušeností kupuju zásadně ty nerozpadavé) … je jeho dotek patrný na každém kousku černého oblečení a zbytek čeká na svou příležitost v bubnu pračky … 🤣 Tenhle kapesníček s námi bude ještě dlouho.

V sobotu ráno přišla dcera s tím, že se jí sype peří z peřiny. Mami, jsou v ní podivné dírky ….

Ty vole. Moli? Zase moli? To nestačí ti potravinoví, co se cukají na mololapkách při otevření kuchyňské linky? Nebo je to stáří peřiny? Mělo by se to dá vyčistit? Opravit? Nevim. Vyhodila jsem to v pytli do textiláku. A koupila jinou teplou úplně syntetickou peřinu. Ano, spáchala jsem těžký hřích. A prosím, neříkejte to mý mámě, ta by určitě našla cestu, jak to vyřešit, ale já při představě, že to budu látat nebo hledat čistírnu peří, šílím.

Co je to dneska za divný den?

Dcera odešla k sobě do pokoje. Při odchodu s vtipem sobě vlastním a bohorovností čtrnáctileté prohlásila, ať za ní raději nechodím, že nosím smůlu a poradila mi, ať se raději nedívám na svůj bankovní účet … dneska ….

Kouknu.

A ejhle, v Komerčce mají odstávku. 😱🤣🤣🤣

No nic.

Odpoledne ještě kognitivní trénink: Musím se s dcerou naučit 80 kytek, z nichž poznám jen rajče 🤣. Na to jsem jí teda dobrá.

Dám si za odměnu kousek čokolády se stévií, dobře chutná, nejsou v ní téměř žádné sacharidy a málo kalorií. Člověk by si řekl, že nad tím konečně zvítězil. Jíst čokoládu bez následků. Jupííí. Následky ovšem přijdou. Hrozně se po ní prdí. A někdy přijde i průjem. Jste tedy hubená, ale konzumace této čokolády je tak neslučitelná se společenským životem, že to bohužel nikdo neuvidí.

Tak zase nic.

Tolik ze života famme fatal.

Hezké podzimní dny, drahouškové.

Co si myslíte o diverzifikovaném partnerství a konceptu Mozaikového muže?

Byli jste někdy něčí múzou?

Čím sakra hubíte moly?

A mohou se dát i do peřin?

A neznáte nějakého domácího kutila k zapůjčení?