286. Díl, Margit: Promrzlá
Tak Barče už se pomalu staví nová kuchyň. Doufám, že její nový mrazák bude dostatečně velký na to, aby se do něj vešly veškeré její kašmírové svršky a svině moli jí je nežrali. Možná by si mohla pořídit jedno mrazákové oddělení s ramínky. Že se to nevyrábí? To je ovšem díra na trhu, přátelé! Skříňový mrazák na vlněné svršky a botníkový mrazák na smradlavé boty. Mráz totiž nejen, že zastaví moly a zabije jejich larvy, ale taky zabije bakterie, které způsobují smrad. Věděli jste to? Já proto dávám do mrazáku vysmrádnout boty a synovy hokejbalové rukavice. Teda dávala jsem. Dokud jsem měla mrazák normální velikosti. Teď mám jen maličkatej výparník, co mu furt přimrzaj dvířka a kromě pár kostek ledu a jednoho balíčku se zmrzlou zeleninou se do něj vejdou maximálně smradlavý fusekle. Ale ty se zas daj celkem efektivně vyprat v pračce, takže je do mrazáku nestrkám.
Mně se nová kuchyň nestaví, ale zas se mi staví novej vztah. Spolustavím si novej vztah. Teda aspoň doufám. Dost to tak vypadá. Jsem pravda trochu opatrná, protože mám dojem, že za tu dobu, co tenhle blog píšu, už takových doufání bylo víc než dost, ale asi už je načase pomalu začít psát o tom, o čem už si cvrlikají vrabci a štěbetají všichni kolem mě. Potkala jsem dalšího Medvěda, a přesto, že jsem měla pusu plnou řečí o tom, že mě takový chlapi nerajcujou, hned na první pohled mi bylo jasný, že jsem ztracená. Pak se chvíli zdálo, že to nebude tak horký, protože tenhle hodnej kluk vypadal, že ho žádný ženský nezajímaj a já byla vlastně velmi spokojená, tak, jak jsem v té době byla a fakt neměla náladu někoho balit. Vzájemná kompatibilita se ale nedala ignorovat příliš dlouho, a nakonec ani vzdálenost našich bydlišť, ani různost našich jazyků, nezabránily tomu, aby přeskočila jiskra tak silná, že se v této chvíli všechny překážky zdají být spíše výhodami. Tak uvidíme a vy držte palce. Zatím můžu jen potvrdit, že s laskavým inteligentním učitelem, který si s vámi chce povídat a chce slyšet, co říkáte, a vy chcete, aby rozuměl tomu, co říkáte a na oplátku chcete rozumět jemu, jde učení cizího jazyka lépe než se všemi aplikacemi světa. A taky to, že chlap, kterej si ze sebe umí udělat legraci a jít na večírek za strýčka Festera, a kterej se chystá na to, až se s vámi potká a přemýšlí, co a jak udělat, aby to bylo hezký, a zkouší s vámi věci, který by normálně nedělal, tak takovej chlap je sexy, i když zrovna nevypadá jako ze žurnálu. A ve mně roste láska a tetelím se blahem. A těším se na všechny společné cesty, společné potkávání, objevování, sbližování…
Ovšem i když jsem zamilovaná, moje podvědomí na nějakou monogynii nehraje. Zdává se mi o jiných mužích. Potkávám se s jinými muži. Píšu si s nimi, trávím s nimi čas. Potřebuju je. Nabíjí mě to. Nejsem ničí, jsem jen svá… Je to těžko pochopitelný pro mě samotnou, natož pak pro lidi okolo. Nechávám to plynout a snažím se nelhat. Sobě, ani okolí. Nelhat a neubližovat. I když je to někdy nedosažitelný…
Zdálo se mi o Muzikantovi.
Jsem na tvým koncertě. Hraješ na trubku. Schovávám se, abys mě neviděl, vím, žes říkal, že mě nechceš vidět, protože to bolí, že s tebou nechci být... Ale ty o mě stejně víš. Točíš se ke mně zády a hraješ. Je to krásný. A smutný... Koncert končí. Jdeš ke mně. Chceme být spolu sami. Hledáme místnost, kde bychom mohli být sami. Promluvit si. Možná se obejmout. Nebo pomilovat. Každopádně být chvíli spolu sami. Procházíme velkou prázdninovou chalupu. Všude někdo je. Kamarádi, rodina. Balí se a odjíždějí. Žádný pokoj ale není prázdný. A my pořád bloudíme tím domem a vlastně nevíme, co chceme, aby se stalo. A všichni odjíždějí a my cítíme, že nám ubývá čas, že to každou chvíli prošvihneme… Prošvihneme možnost být spolu.
Píšu si s Básníkem. Posílá verše a nazývá mě múzou. A moje srdce taje v jeho verších. A přesto, že je daleko v prostoru, čase i možnostech, píšu mu nazpět verše. A přesto, že tohle je "bezpečný", je to krásný.
V křehké kráse vloček sněhu
Jako špičky prstů tvých,
Cítím tvoji horkou něhu,
Na kůži když taje sníh.
V tiché písni zimních nocí
Tuším touhu tajenou,
Houpe se mnou sem tam v bocích,
V našich srdcích spojenou.
Větve smrtí voní jemně,
Já na tebe čekám v tmách,
Tiše, sladce, vcházíš ke mně,
Pod kůži a hloubš jsi sáh`.
A pak si se svou dcerou povídám o podobách lásky a o tom, že někdy není tak důležité, koho miluješ, jako to, s kým trávíš svůj život, komu věnuješ svůj čas, úsměv i trápení, o koho se staráš, s kým trávíš noci a dny, ať už seš nemocnej, zdravej, veselej nebo protivnej, v sexy prádélku nebo vytahaný mikině. A koukám na tebe na obrazovce telefonu a mrzí mě, že se tě nemůžu dotknout, snažím se ti něco vyprávět a cítím na sobě tvoje oči, vidím tvůj úsměv a podlamují se mi kolena a já se nemůžu dočkat, až se zas potkáme, až zase ucítím tvoji sílu a uslyším hloubku tvého hlasu, až se ztratím v tvém medvědím objetí, až si pod vytahanou mikinu obléknu sexy prádélko a budu se učit tvoji řeč, až zas budem koukat na stejný věci a ochutnávat stejný jídla, hřát si na procházce navzájem zmrzlý ruce, spravovat věci v bytě, utírat rozlitou kávu a louže v koupelně, jak si budu hřát svoje studený nohy mezi tvýma stehnama a jak zas připálíme chleba a budeme si ukazovat svoje města a povídat o věcech, který nás trápí i těší a smát se a plánovat další společný cesty… V těle i v duši si schovávám poslední teplé dny, které jsme spolu strávili u moře a ruce v rukavicích strkám hluboko do kapes, aby nezábly. Po ránu vyhlížím sněhový vločky a nakupuju koření na svařák. Ze sklepa jsem vytáhla adventní výzdobu a pytel se zimníma čepicema a šálama, začala zase pravidelně chodit do sauny a vařím teplá hutná jídla se smetanou a máslem. Advent je za rohem a s ním i zimní slunovrat. Vzpomínám na ten loňský a pomalu se chystám na letošní. Jaký asi bude? Letos mám v plánu objet troje adventní trhy a na každém si s tebou dát svařák a pusu. A na slunovrat možná tanec. A co plánujete vy? A co všechno si dáváte do mrazáku?
Chci tě
Chci znát tvé odstíny
a všechny tvoje barvy
od šedé po růžovou.
Šedou tvých skrání
modř tvých očí
rudou tvého jazyka
žluť konečků prstů,
co léty zbarvily laciný cigára.
Chci znát růžovou
co prokvete ti tváře
vždycky, když se mi uděláš na břicho.
I běl tvého spermatu.
Chci znát černotu tvé beznaděje
i duhovou tvých naivních snů.
Chci znát tvé odstíny
i chutě a vůně tvýho žití.
Chci vědět, jak voníš
po milování
a cítit, jak ti smrdí z pusy
po nočním tahu.
Chci čichat jídla,
co máš rád
a zacpávat si nos
nad tvýma
botama v mý předsíni.
Chci vědět, jak chutnáš.
Chci tě znát.
Chci tě.
Asi milovat.