288. díl, Margit: Vánoční pičení

Už několikátý rok nepeču cukroví zásadně sama. Scházíváme se v různých ženských uskupeních, většinou společně s dětmi, děláváme každá jedno těsto v násobném množství, a pak společně pečeme, plkáme, popíjíme víno, punč nebo svařený džus a vyrábíme ty titěrné řemeslné sladkosti tradiční pro české vánoce. Začala jsem takhle s bývalou tchýní, pak jsme pékávaly se švagrovou a mojí mámou, od nepaměti pečeme perníčky s Baru, několikátý rok už pečeme s kamarádkou u nich na chalupě.

Letos taky. Zahrnovalo to rozbíjení vlašských ořechů kladivem, pečení komára na rozžhavených kamnech a vykrajování piček z lineckého těsta. Komár se původně snažil spáchat sebevraždu přimícháním se do těsta, byl ale profesionálně odcvrnknut směrem od stolu, bohužel však přistál na kamnech a byl rázem sežehnut na popel. Ořechy měly původně být nalouskány klasicky louskáčkem, což se ale nepodařilo ani nejsilnějšímu muži v chalupě aniž by se po obrovském úsilí skořápky nerozlétly po celé kuchyni. S kladivem se kupodivu daly ořechy rozbít přesněji a jemněji. Ingredience na těsta jsme vážili na stopadesát let starých ramenných váhách se závažíčky. Při tvarování rohlíčků jsem byla napomínána, abych nenechávala otisky prstů, při válení těsta mi bylo vytýkáno, že dělám slabší okraje a kousky z nich vykrojené se pak připalují. Za nejpopulárnější tvar lineckého cukroví letošních vánoc byly vyhlášeny malé kosočtverce, do nichž jsme místo koleček vykrajovali nožem uprostřed čárky - krásné linecké pičky s tmavou rybízovou marmeládou (jedna byla virgin, bez čárky uprostřed, ale tu jsme hned sežrali).

Děti během pečení rozebíraly zásadní otázku, zda mohou vegani a veganky při felaci polykat sperma. Vznesly tento dotaz i na veganském Redditu. Nikdo se jim ale neozval. Asi ten dotaz považovali za vtip. Strhla se zanícená debata, zda se dokonce nejedná o kanibalismus, nebo zda je to v pořádku, když je to se souhlasem všech zúčastněných a žádné živé bytosti není ubližováno. Což rozproudilo další debatu, zda orální sex nemůže danému muži ubližovat. A jak je to vlastně s vegany a kojením? Začali jsme pak googlit a zjistili, že polykání spermatu je pro vegany OK, protože není ubližováno žádné živé bytosti. Stejně tak kojení. Co ale není v pořádku je nošení kožených doplňků, což činí potíže zejména BDSM veganům, neboť většina obojků, pout a bičíků je vyráběna z pravé zvířecí kůže. Tolik nakouknutí do sexuálního života veganů. Pokud jste někdo vegan/ka a právě nás přistihujete u mylných přesvědčení, dejte mi, prosím, vědět, ráda se poučím a následně zamachruju před dětma.

V neděli jsme pro změnu pekli u Baru perníčky. Zcela nezvykle až šokantně nás tam bylo velmi málo, vlastně jen já s dětma (mínus synátor, plus dcery milý) a Baru s dcerou. Zpočátku byl chvilku i Drahouš, ale ten se vypařil do sauny (snad se nevypařil i v sauně) a v závěru přišel nezvykle poklidný Soudce. Chyběly všechny malé děti i přiopilí dospělí! Netančily se žádné zběsilé tance, nikdo nikomu nesežral ani neolízal žádný pracně namalovaný perníček!!! A že byly velmi kreativní! Sobotnice (rozuměj - hlava soba s parohama namalovaná jako chobotnice s očičkama), rudý prasata, Rubikova kostka, pan Wilson (ten míč z Trosečníka), srdele s tangama (rozuměj obrácená srdce evokující zadek), vánoční dinosauři umučení jako svatý Šebestián hroty šípů a další a další neobvyklé i zcela tradiční tvary a zdobení. Bylo to prima, dokonce i Barčina dcera opustila azyl svého pokoje, kam se před návštěvami obvykle zavírá, a malovala s námi.

Bohužel to přineslo jeden nežádoucí efekt - naše dcery jsou nesmírně inteligentní mladé dámy, ale mají takovou úchylku, s oblibou sledují některé hloupé seriály. Obzvláště milují jeden díl Soudkyně Barbary, kde se soudí dvě zhrzené milenky o pozůstalost svého milého. Pozůstalost sestává z trenýrek dotyčného, rádoby svatební fotografie, která je oboustranná a na každé z nich je zesnulý milenec s jednou z nich, a pár dalších drobností. Pokud se dámy nedohodnou, že budou vše užívat společně v harmonii, připadne pozůstalost nadaci kamarádů. Případ se ale komplikuje ve chvíli, kdy na scénu přichází muž v růžovém tričku - dlouholetý milenec zesnulého! A tak pohoršené ženy, do té doby na smrt znesvářené, se raději usmíří a skamarádí, než aby trenýrky, fotografii a čajový servis užíval nějaký homosexuál, nebo nějaká podivná nadace stárnoucích chlapíků. Celé je to tak nesmírně pitomé, hloupé a ubohé, že se nad tím naše dcery můžou protrhnout smíchy. Už léta nás tímto dílem trýzní, obvykle na Silvestra. Letos však po 15 letech nebudeme trávit Silvestra společně - já i dcera jsme daly přednost našim miláčkům - takže nás potrápily při pečení perníčků. Chudák Soudce, který tak ani ve volném čase neunikl pracovnímu prostředí, potvrdil, že opravdu se v soudních síních často dějí podobné absurdity a lidi jsou schopni se soudit o leccos.

Já naštěstí byla u soudu jen jednou, při rozvodu, což bylo nepříjemné a vtipné zároveň, protože na nás soudkyně zapomněla a my čekali s tehdy ještě manželem na chodbě před soudní síní asi tři hodiny! Mělo to za následek jednak to, že se naše nervozita postupně přetavila na podrážděnost směrem k soudní instanci a zároveň měla paní soudkyně máslo na hlavě, takže to neprotahovala a my si pak s tehdy už exmanželem došli na společný oběd, což bylo moc fajn. Baru zas při rozvodu měla málem průšvih, když se s ní pan soudce pokusil lehce zakoketovat - to fakt nechcete, když je na vás protistrana namíchnutá, ještě upadnout v podezření, že něco máte s nezávislým soudem! Navíc toho chlapa, chuděra, viděla poprvé. Holt být modrooká blondýna (i když tehdy mívala vlasy růžové, ona je modrooká blondýna z podstaty) je riziko.

Do Vánoc nám zbývá už jen pár dnů. Pomalu nakupuju dárky, napečeno mám (teď jen aby se to všechno nesežralo před vánocema), plány na volné dny taky (výprava do daleka - juchuuu)… Návštěvy vánočních trhů mám s milým za sebou dvě - svařák zatím žádný, jednou to bylo horké jablko, jednou horká belgická čokoláda - ale pus bylo dost. Takže dobrý. A pozitivní je, že jsem od něj nechytla ten hroznej kašlací moribundus, co si dovezl z Berlína, tady v Praze si ho pořádně rozjel a zpátky si dovezl parádní virovo-bakteriální infekci, která si vyžádala týden v posteli a silná antibiotika. No, předtím jsem měla šanci chytit hnusnou herpangínu (donedávna jsem netušila, že něco takového existuje) a tenhle víkend zas jinou chřipku. Zatím všechno eremy, tak třeba se vyplácí to každodenní sprchování studenou vodou a já budu nadále zdravuška. Mám totiž spoustu plánů! Vánoční trhy v Drážďanech a Berlíně, oslava úplňku a Slunovratu, mejdan u Martinky, několik návštěv divadel a vánočních večírků, víkend s milým, návštěva obou rodičů, Štědrý den s dětma a jejich tatínkem a babičkou, vánoční oběd s milým a pak frrrr na divoké ostrovy! Choroba se mi do toho fakt nehodí, dost bych si přála, aby se mi už konečně vyléčilo i bolavé koleno. To bude asi moje hlavní přání v dopise Ježíškovi… Milý Ježíšku, přeju si dost zdraví a zdrojů na svoje plány, přeju si, aby se mí blízcí měli dobře, abychom všichni zažívali dost lásky a spokojenosti, přeju si zažívat nové příjemné a zajímavé věci, přeju si….

Co si přejete vy? 

Už jste napsali Ježíškovi? 

A co nejzajímavějšího jste letos napekly/i?