391. díl, Baru: Loučení

Strašně jsem si přála, aby to dopadlo nějak jinak.

Ale dopadlo to prostě tuctově.

A tak i já čelím tomu, že jsem tuctová. Obyčejná.

Milenka, kterou opustil ženatý milenec. Chtěl si tedy dát pauzu, že ho náš vztah vyčerpává. Přišel na to ve své analýze. Že není ve vztahu doma ani se mnou. Že nemá čas na sebe.

Ještě to svedl na svou terapeutku.

Vlastně nás rozešla ona.

I tak se dá vyložit "hmmm".

On navrhl, zda bychom si od sebe mohli do února odpočinout.

Chvíli jsem to zkoušela žehlit.

Ošetřovat.

Naposledy zkusila navrhnout, že mu pomůžu odejít z domova.

Řekl, že tohle neudělá.

A ať ho neponižuju.

Prosila jsem, že jsem člověk. Že mne nemůže vypnout.

Že to nedokážu.

A pak jsem si uvědomila, že nechci spojit svůj život s někým, kdo si ode mne potřebuje odpočinout. Poprosila jsem ho, aby odešel.

Prosím, ať odejde z mého života navždy.

Nevím, jak se mi to stalo. Věděla jsem, že to není dobrý vztah. Věděla jsem, že se mnou nezachází dobře. Věděla jsem, že je to záporák ze všech romantických komedií. Věděla jsem to strašně dlouho. Věděli to všichni moji přátelé. Jen respektovali moji volbu. Drahoušci.

Vím, že to, co se mi dneska stalo, je pro mě dobrý.

Umožní mi to vést lepší život.

Bez ponižování, doprošování, lhaní. Moje sebezáchova a vnitřní síla je obrovská.

Mám kolem sebe lidi, co mě mají rádi.

Už jsem se za ten vztah a za sebe v něm hodně styděla.

Ale pořád jsem to nějak omlouvala a pokoušela si to dělat hezký.

Dělám ráda věci hezký. Mám ráda hezkej život.

Byli jsme několik dní v Holandsku.

V místě, který mám ráda.

Bylo to tak krásný.

Byli jsme u moře a já viděla tulení mládě. Šli jsme vichrem. Jedli ryby. Milovali se. Jedli pečivo a on říkal: Jen si dej, ať máš pořádnej zadek. Myslela jsem si, že to říká proto, že mě má rád takovou, jaká jsem. Říkal to proto, že jsem mu lhostejná. Že to nezajímám. Ani to, jak žiju, ani to, jestli se sama sobě líbím.

Byli jsme na stand-upu. V angličtině. Bylo to boží, ten chlápek, co to konferoval, byl z Indie. Psycholog. Skvěle držel kontakt s publikem. Ptal se dvojic, jak dlouho se znají. Jestli jsou manželé. Jestli mají děti. Bylo to hrozně vtipný. A on se nejvíc bál, aby neoslovil nás. A instruoval mě, že když tak musíme říct, že jsme manželé. Odmítla jsem to. Nebudu lhát. Nebudu lhát tomuhle cizímu pánovi. Nestydím se za svůj život.

Koukali jsme na Vlak dětství a naděje.

Povídali si.

Dělala jsem si to hezký.

Bylo to hezký. Byly to obyčejné střípky hezkosti.

Dříve mě to napadlo mockrát.

Tentokrát ani jednou.

Byly to ty poslední střípky. Poslední střípky naší skládanky.

Našeho puzzle.

Bál se v letadle za turbulencí.

Ale bál se o sebe, ne o mne. Je takový.

V duchu stoiků: Neříkám "Ztratila jsem", říkám "Vracím".

Vracím Tě, kam patříš. Drahoušku.

Vracím Tě osudu. Vracím Tě Tvé rodině.

Je konec.

Chroupu křížaly od bráchy. Vždycky chroupu křížaly od bráchy, když mě opouštíš.

Děkuju Ti za všechno, co jsme spolu prožili.

Děkuju Ti za to, že mě necháš jít.

Že dostanu šanci na lepší život.

A tak pláču a zpívám.

A čekám až to přejde …

Vrtám se pod peřinu.

Vlastně nikoho nechci vidět.

Chtěla bych Ti o tom vyprávět, ale Ty už nejsi …

Odešel jsi.

Je to jako bys umřel.

Doufám, že se Ti nic špatného nestane, mám Tě ráda. Toho malého veselého kluka v Tobě. Když zpíváš.

A zároveň Tě prosím, ať už mě nevyhledáváš, ať mě necháš na vždy jít.

Navždy.

Ať se můžu v životě posunout dál …

Ať ještě někdy dostanu šanci na láskyplný vztah.

S někým, kdo bude milovat mě, pořád, nebude mě vypínat a odkládat. S někým, kdo ocení moji pozornost a lásku. Moji něhu i paličatost. Někoho, s kým budeme moci být dobrými lidmi. Společně. Na volno se mnou se bude těšit a bude ho plánovat, já jsem se nebudu muset bát zeptat, kdy se uvidíme.

Musím přiznat, že se na kariéru milenky nehodím.

Tohle je sbohem.

Ps: Chtěla jsem Vás pobavit vánočními historkami od příbuzných, ale nechám si je na jindy. Dobrá je třeba ta, jak moje drahá maminka chtěla vydloubnout oči…

(kapří, jen abyste si nemysleli :-))

Jaké je pro Vás loučení?

Umíte se rozcházet?

Poznáte včas, když už nemůžete dál?

PPS: Snažím se vidět sklenici vždycky poloplnou. Je to dobrý nastavení. Někdy vidím vodu, i když už je tam jen na dně. A teď mi došlo, že někdy, někdy je lepší prostě změnit bar.