392. díl, Margit: Válečné zločiny a úspěchy předchozího roku

Prý jsem spáchala válečný zločin tím, že jsem svou dceru přiměla smíchat v receptu na cookies máslo a olej. Už to, že jsem ji navedla, že jde upéct cookies bez másla, jen s olejem (a zrádný chat.gpt to potvrdil), bylo dost napováženou, ale zkombinovat dohromady obě ingredience, to je pro moji puristickou dceru rovno válečnému zločinu! Niceméně to, že nám došel olej a másla je málo, vyšlo najevo až v průběhu zadělávání těsta, takže na můj návrh nakonec přistoupila. Naprášila mě ale všem svým kamarádům, jaká jsem to zrůda nechutná, že ji nutím do takových zvěrstev! Naštěstí jsou cookies velmi jedlé, ať už s máslem, olejem či mixem obojího. Dcerka si tedy napříště žádá zkoušku rodilým Američanem, ale to asi nebude takový problém /pokud se strefí s pečením do správného času). Ale i český zoubek je s jejím pečením velmi spokojený a po pár hodinách zbývá ze dvou napečených plechů sotva třetina.

Při pečení se mě dcerka ptala, co považuju za svůj největší úspěch uplynulého roku. Hmmm, snad to, že mě přijali do supervizního výcviku? Přijímačky sice probíhaly už v roce 23, ale oznámení o přijetí přišlo až v lednu 24. To byl velký úspěch. Ale za asi největší úspěch považuju to, kolik jsem sama sobě dopřála věcí a zážitků, po kterých jsem toužila. A že jsem toho zažila! Večírek v Duplexu byl sice loni, ale těsně. A taky workshop burlesky… A pak narozeninový večírek u mě doma - kuchyň plná lidí, který mám tolik ráda a spousta zábavy, tance, humoru a blízkosti až do pozdní noci… A taky výlet s dětma do Itálie - přesouvání se, cestování, kultura, jídlo, zábava… A pozdně jarní dvoudenní splatí Berounky na paddlu… A klasické letní bivakování pod převisem a pozdější dovolená s dětmi (plus ten, co už k nám taky skoro patří) a spaní pod širákem… A plavba na jachtě! Moře a loď a zážitky a nečekaně taky láska… A taky let ultralight letadlem v mrňavé kabince, vysoko nad kopci a hrady a stužkami řek (tam byl teda největší úspěch, že jsem se nepozvracela pilotovi na knipl)… A masérský kurz, který jsem dneska úspěšně zakončila oficiálním osvědčením (a můžu se stát oficiální masérkou - jupí)… To bych asi viděla jako úspěchy… Ale ten rok přinesl i náročná období. Když mámě našli nádor a ona se začala tolik bát, že umře, že se toho pořád ještě nezbavila, i když má dávno úspešně po operaci a my ostatní už se bát přestali… A nebo když táta týden po svých osmdesátých narozeninách spadl při prořezávání stromů za štaflí a odvezli ho do nemocnice s rozlámanou pánví a mě okamžitě vytanul na mysli jeho táta, který pár dnů před svou osmdesátkou dostal mrtvici a už z té nemocniční postele nikdy nevstal (a tak jsem tátovi hned při první návštěvě v nemocnici přísně zakázala udělat z umírání v osmdesáti rodovou tradici!)… A nebo když se chtěl zabít jeden člověk, na kterém mojí dceři hodně záleželo a záleží, a já nevěděla, jak moc je to vážný a neuměla jí pomoc, ale snažila se jí podržet a podpořit (nebojte, přežil - což ona považuje za svůj největší loňský úspěch - a souhlas, to je fakt nejvíc!)… Nebo když začátkem roku zavřel náš majitel jednu z poboček a dopadlo to na mnohé z kolegů a já věděla, že jsem jedním z těch, kdo to má udržet… Přinesl i spoustu radosti a hrdosti - koncert se synem plný super muziky a dobrého jídla, společné dovolené s dětmi, které se chovají skoro jako dospělí, ženské sdílení se skorodospělou dcerou, která žije svůj první vážný vztah… A několik představení nového cirkusu, většinou opět sdílená radost s dětma, včetně velkolepého Cirque de Soleil… A nová láska a vztah… A taky jsem viděla na vlastní oči živou velrybu!

Přelom roku prožívám na ostrově uprostřed Atlantského oceánu, s milovaným a milujícím mužem, obklopena nádhernou přírodou, ve které se mísí exotika s evropskými vlivy, kousilínek od vln nekonečného oceánu. Piju silný portugalský kafe a myslím na Baru a na to, jak je silná a jak se o sebe dobře stará a držím jí palce, ať se její jizvy snadno a dobře hojí a ať si to moc neškrábe. Myslím na mámu a hrozně moc bych jí přála, aby tohle mohla vidět a zažít, aby v sobě našla znovu aspoň kus chuti do života a kus energie k tomu, aby mohla ještě trošku cestovat a žít a užívat. A myslím na svoje děti a na to, jak moc bych je sem chtěla vzít a ukázat jim to tu a nebo s nima jet kamkoliv jinam a zažívat dobrodružství a radost z cestování. A moc si přeju, aby se líp poznali s mým milým a aby jim spolu bylo dobře. Protože mně s ním dobře je. Našla jsem v něm překvapivě parťáka pro různé své zvláštnůstky. Tentokrát nemluvím o sexu (i když i tam si dost hrajeme do noty). Mám na mysli třeba můj způsob plánování, který spočívá ve vršení všech možných variant, bez ohledu na to, zda je reálné je stihnout a měnění plánů do poslední chvíle podle toho, jaké jsou aktuální podmínky, nálada a síla. A nebo schopnost k naplánovanému výletu přidávat další a další aktivity a odbočky cestou, protože, přece to nevynecháme, když jsme od toho takový kousek (proto jsme se na dovolené vždy vraceli až za tmy, i když jsme vyráželi hned po rozednění a plánovali návrat v brzkém odpoledni). A taky nadšení z každého nápadu, které sice působí až přehnaně americky optimisticky, ale otevírá možnosti novým zážitkům (navíc tenhle chlapík mívá chuť vyzkoušet všechno, co nezná, jakmile to vypadá jen trochu lákavě, nebo aspoň zajímavě, nejlépe i dobrodružně)… Pravda, v časovém a finančním plánování je asi ještě horší než já (a to je co říct), ale zas líp řídí a umí líp anglicky. A hlavně (a to oceňuju nejvíc) se podobně jako já nenechá rozhodit nějakou tou život ohrožující situací (to nemluvím o turbulencích v letadle, nebo o bloudění polodžunglí bez vody, ale třeba když jsme dlouho po půlnoci uprostřed ostrova narazili na zákaz vjezdu a odbočili na vedlejší silničku, která se záhy změnila v polňačku a brzy v nesjízdnou polňačku, zvládli jsme to se vzájemnou podporou na jedničku, po chvíli couvání potmě otočili auto na uzounké cestě a prosvištěli zákazem vjezdu na deštěm podemleté silnici, nad ránem dorazili do promrzlého domečku a pro zahřátí a z radosti z přežití se pod dekou před usnutím ještě pomilovali). Moc se těším na všechny naše další cesty a zážitky a doufám, že na ně oba budeme mít dost času a peněz a sil a nálady ještě dlouhá léta.

Vstoupili jsme do nového kalendářního roku. Ukončujeme první čtvrtinu tohoto století. Číslovka označující tento rok je nesmírně zajímavá matematicky. Astrologicky se prý máme na co těšit, uzavírají se cykly, dokončují změny. Přeju sobě i nám všem hodně odvahy být sami sebou a plnit si svá přání a sny, hodně síly ustát si, že jsem taková, jaká jsem a někomu se to možná nelíbí, mít v životě tolik lásky, kolik si jen dokážeme dovolit a umět si jí dovolit tolik, kolik jen může být, přeju nám, abychom měli srdce i oči dokořán a přijímali plnými doušky dary, co nám život přináší, abychom těžkostmi procházeli jemně, splavně, pevně a s nadějí, abychom nikdy nepřestali věřit, že život je dobrý a uměli ocenit každou vteřinu štěstí, kterou nám přinese. Děkuju z houby duše za vše, co jsem mohla prožít a co prožívám…

Jaký byl váš největší úspěch v uplynulém roce? A co v něm bylo těžké? Za co jste vděční? A viděli jste někdy opravdickou velrybu???