393. díl, Baru: Rok 2025. Z nuly na sto.

Ahoj Margit. Zkusím odpovědět na Tvoje otázky. Jaký byl váš největší úspěch v uplynulém roce? Asi to, jak jsem začala skutečně stát na vlastních nohách. A že jsem srovnala úplně všechny dluhy. Se všemi. Teď dlužím už jen bance, a to má jasné podmínky a pojištění. Je to nepoetické, ale osvobozující. Úspěchem je vztah s mojí dcerou. Je to skvělá mladá dáma. Když jsem jí řekla, že jsme se s Drahoušem rozešli, že je to definitivní, že někdy mohu být smutná, ale jí se to netýká a nic od ní nepotřebuju, jen chci, aby to věděla, moudře se na mne podívala a povídá: "Mami, dobře pro tebe. Já ho mám ráda, ale není to dobrej partner, a možná, možná to není ani dobrej člověk".

Spadla mi brada. Tuhle otevřenou bystrou bytost jsem porodila a vychovala já. Jsem na ní tak pyšná. A přeju jí, aby její životní chyby nebyly moc bolestivé.

Dalším úspěchem bylo, že jsem pochopila, že mohu jet sama na dovolenou a sama oslavit Štědrý den, a že se svět nezboří. Ale taky to, že jsem zjistila, že takhle, takhle, žít nechci. A zavřela dveře za jednou životní kapitolou. Začátek byl těžký.

Procházela jsem regulérním absťákem. Všechno mi bylo líto, špatně jsem spala, měla pocit (s plným vědomím, že je to kravina), že jsem byla málo přijímající, trpělivá, že jsem něco udělala špatně, že jsem ho omezovala, že jsem byla hrubá, že jsem to celý posrala, protože koukám po jiných chlapech (přestože s nimi nic nedělám). Že bych se měla omluvit a odprosit … je to jen fáze, musím tím projít na cestě k lepšímu životu, ale je to humáč. Pomáhá mi to pojmenovat právě jako absťák. Absťák od toxického vztahu.

Jeden víkend věnuji poctivému truchlení.

Uklízím jeho známky v bytě, pálím fotky a pomyslné mosty.

Vykládám si karty a Luna pořád tvrdí, že největší tma je před úsvitem, a Crowlyho karta Božího zázraku mě drží nad vodou.

Ale detox jde rychle.

Už v neděli večer jsem splasklá a jdu u nás na Břevnově do kina.

Kdo jste ještě neviděli Výjimečný stav, Hřebejkův nejnovější film s Ondřejem Vetchým, tak musíte. Je to celé o lži a pravdě.

Smála jsem se na celé kolo, smích mi prohýbal tělem.

A najednou, najednou to bylo pryč.

A začal se rodit rok 2025.

Já to ještě nevěděla, ale on už tam byl. V těch salvách smíchu.

Co bylo v roce 2024 těžké?

Těžké bylo uznat svoji chybu. Prostě jsem před 3 lety v pátek třináctého vyjela na blbou odbočku. Na začátku jsem se mohla vrátit na hlavní celkem bezbolestně. Byla tam spousta signálů, ukazatelé, semafory, retardéry, ale já ne. Já si myslela, že na to vyzraju. Že to dokážu. Že to bude dobrý. Když se budu víc snažit a budu trpělivá. Hovno. Nebylo to dobrý. Jen jsem měla růžové brýle. Ale hodně jsem se na té cestě naučila. Spoustu mi toho dala. Jsem samostatná. Umím být sama. Umím se postarat o dceru a hodně jsem se toho dozvěděla o lásce i o konfliktech. Takže, tímto, Margit, zodpovídám Tvoji otázku, za co jsem v roce 2024 vděčná. Za tuto školu jsem vděčná a teď ji opouštím. Chci červený diplom!!! A hlavně už chci být pryč. Zpátky na dálnici.

A viděli jste někdy opravdickou velrybu???

Ne, Margit, velrybu jsem nikdy neviděla, ale viděla jsem v Holandsku živé tulení mládě zapomenuté na pláži. Bylo to fascinující a zároveň hrozně smutné.

Hledělo mi z blízka do očí a já tušila, že jestli pro něj nepřijedou z nějaké záchranné stanice, tak zemře. Že je mu špatně. Že trpí. Plakala jsem jako dítě. Nad přírodou, nad její mocí i krutostí.

Na Silvestra se mi zdál sen.

Jdu do školy, kde mám nějakou práci. Jedu na kole. Je to obyčejné žluté kolo. Nevím, kam ho zaparkovat, nemám na něj zámek. Takže před školou zůstat stát nemůže. Vezu ho po chodbě školy, ale uvědomím si, že se to nesmí, je to proti pravidlům. Schovám kolo do takového výklenku se žlutými křesly. Připadám si jako podvodník.

Po práci kolo vyzvednu s omluvou: Neměla jsem zámek, musela jsem ho někde ukrýt, aby mi ho neukradli.

S tím kolem, dcerou a mojí mámou jdeme po práci k vodě. Sedíme na trávě, jsme veselé, piknikujeme. Najednou to kolo začíná odplouvat od břehu.

Nerozhodí mě to. Skočím s lehkostí do vody, abych kolo zadržela.

Vypadá to úplně banálně, dokonce umím skočit famózní šipku a voda působí tak bezpečně …. ale strhne mě proud, je to hrozně silné a táhne mě to pod nějaký most. Pokouším se situaci analyzovat. Stále jsem klidná. Ale pak to uvidím. Vidím, že mě to táhne pod splav. Do bubnu toho splavu. Vnímám smrtelné nebezpečí. Tohle není legrace a tohle nezvládnu. Plavu, co to dá. Konečně začnu křičet o pomoc. Najednou vím, že teď už musím. Musím si přiznat, že jsem v průseru. Křičet o pomoc z venčí je moje jediná šance. Objeví se nějací pánové a vytáhnout mě.

Uvědomuji si, že jsem byla ve smrtelném nebezpečí. Dopadlo to dobře.

Ráno vím, že někdy je třeba přestat frajeřit.

A začít volat o pomoc, protože některá nebezpečí jsou skutečná.

A to žlutý kolo mi byl čert dlužen.

Do roku 2025 jsem vstoupila zcela jedinečným způsobem.

Moji část Prahy zalila totální mlha.

Deset minut před půlnocí jsem sedla do auta a jela tou neprůchodnou kaší de facto poslepu dát pusu vlastně cizímu chlápkovi, který se zeptal, jestli by se mnou nemohl chodit. Protože, kdybych teď řekla ano, už za deset minut spolu budeme chodit rok.

Ten je teda drzej. Ale směju se tomu ještě teď. A zvážím to.

Největší tma je přeci před rozedněním.

PS: Byly jsme s Margit na koncertě jedněch známých, kteří zpívali Jethro Tull. Zpěvák uvedl píseň o muži, který potkal okouzlující dívku, ale nevzal si její telefonní číslo a teď po ní teskní. Do ztichlého sálu si povzdechnu: To je teda smolař. A za mnou se nahlas do ticha ozve: Debil, debil je to! Moje drahá Margit.

PPS: Nejnovější zážitek z roku 2025 ve školském terénu. V jedné nejmenované škole mají zoo koutek se želvami a agamami. Přes vánoční prázdniny se vymkl kontrole. Cvrčci (krmení) se začaly šířit po kancelářích. Ředitelka mi interně sdělila, že učitelé nesmí cvrčka zašlapávat před dětmi, že to je nehumánní, ale tajně celý učitelský sbor soutěží, kdo z nich zašlápne největšího… 😱🤣. Tak tedy i ve školství začal rok 2025 stylově. Z nuly na sto za tři dny.

Věříte, že největší tma je před úsvitem?

Věnujete pozornost svým snům?

Máte něco, co připomíná žluté kolo?

Topili jste se někdy?

Vytáhli Vás?

Umíte skočit šipku?

A frajeříte?