394. díl, Margit: Sláva vodě, sláva lásce, sláva životu

"Už nikdy žádnýmu chlapovi neprozradím, jakej blog píšu," zahlásila Barča poté, co spustila svůj účet na Tinderu. "Souhlas," přidala jsem se: "ale bohužel už to stejně ví většina mojí rodiny, včetně dětí…" "No ale máš štěstí, že ten tvůj si to nepřečte, když neumí česky!" "No jo, ale stejně je to naprd anonymita, člověk si furt musí dávat pozor na to, co tam napíše…" A hned za pár dnů se mi to potvrdilo - severočeská větev mojí rodiny věděla o mém životě spousty šťavnatých detailů, i když jsme se naposledy viděli před rokem. Na jednu stranu je to skvělé, zůstáváme tak nějak v kontaktu, i když jednostranném. Na druhou stranu mě to trochu děsí. Stejně tak vědomí, kolik mých bývalých si může číst o mých současných milostných dobrodružstvích. Nejde o to, že bych se za svůj život styděla, jen nechci ubližovat, ani vysvětlovat. A někdy je to hodně na hraně. Teď to ale začíná vypadat, že budu nějakou dobu monogamní, tak doufám, že tím můj blog nepřijde o zábavnost.

Láska, láska, láska, nuda, nuda, šeď šeď, láska, láska láska láska… a tak furt dokola - ptej mám napsat, povídala dneska v sauně Baru. A takhle já to teď žiju. Víceméně. Stíhám mezitím i nějaké potěšení s dětmi a kamarádama a celkem dost práce, ale jako by jen ta láska (nebo hlavně ta láska) zvládala dát mému životu pořádné barvy. Každý zážitek mimo mám stejně potřebu mu převyprávět, nafotit, posdílet… Jako bych si přála, aby tu byl se mnou, aby se do mého života prosákl. Baru kdysi kdesi vyčetla, že dlouhodobé partnerství je pro nás nejcennější tím, že máme svědka svého života. To je myslím dost přesné. Aspoň pro mě. Mám potřebu sdílet svůj život. partnerem, ale vlastně i dětmi. Teď teda víc s tím partnerem.

Vztah s tímhle chlapíkem, co jsem se ještě pořád nerozhodla, jak mu tady budu říkat, se nádherně rozvíjí a moc mě baví. Vzhledem k tomu, že bydlí třista kilometrů daleko, nehrozí, že bychom si jen tak zevšedněli. A díky tomu, že umí pracovat vzdáleně, netrpíme ani tím, že bychom se odcizili. A díky tomu, že spolu mluvíme anglicky, budeme mít ještě dlooooouho co dělat, abychom si pověděli všechny historky z mládí. Akorát, jak si na sebe vždycky snažíme urvat kusanec času, ostatní záležitosti - povinnosti i radosti, kamarádi, děti, práce… se musí vejít do toho zbývajícího času a někdy je toho zatraceně moc.

Myslím, že tenhle vztah má dost potenciál se rozvinout v něco moc pěkného. Už se teda rozvíjí. O výletu za velrybami jsem vám psala. Teď chystáme výlet na sekvoje a do kamenných pouští. Sedneme do dodávky, hodíme dozadu matraci, spacáky, vařič a nějaký konzervy, nasadíme brejle, natankujme plnou a pojedeme. Národní parky, dlouhý silnice, oceán, jezera, kaňony, skály, pouště, stromy. Spolu v domku na kolečkách, jídlo z ešusu a sex pod hvězdama nebo v káře. Dovolená snů. Aspoň pro mě. Vždycky jsem si přála sebrat svého chlapa, prostorný auto a jet, kam to půjde, toulat se od krásy ke kráse, střídat se v řízení, vaření, navigování i vybírání muziky. Kočovat po světě a užívat si za pár babek. A teď mi Vesmír takovýho parťáka poslal a já se nemůžu dočkat.

A do toho zažívám krásné partnerství své dcery, které jí nesmírně svědčí. Nemám strach, jako moje máma, že ji to bude bolet, až to skončí, raduju se s ní, že to trvá a spolu s ní doufám, že bude trvat navěky. Koneckonců právě u našich severočeských příbuzných nacházíme důkazy, že to jde, a že láska může opravdu přetrvat a fungovat věky, i když je od mládí.

Takže láska, láska, láska, nějaká ta práce, láska, láska, těšení z dětí, láska, zážitky s kámoškami, láska, láska, trocha stýskání, láska, uklidit doma, pomazlit kočku a zase láska, láska…

Dneska toho děcka moc nenapíšu. Jsem po skvělé příbuzenské party v Severních Čechách - karaoke, tanec, přežrání, obdiv k 84leté tetičce, spousta objímání, převlek koně, kočičí i psí chlupy a čerstvě upečený chleba included - a po dlouhém sanování s Baru - to zase zahrnovalo i ochlazování v ledové (3,8 stupňů prý) Vltavě. Dnes, ve svátek vody, pohanský Vodokres, den, kdy má Voda, Vodica magickou sílu očistit nás na všech úrovních a dodat nám zdraví a sílu. A tak pokračuje zahajování nového roku, smývání minulých nánosů a zaměřování pozornosti na to, co fungujeme, a co chceme, aby rostlo. Třeba ta láska, pozornost, sdílení, vědomí vlastní síly a důvěra v partnerství a v to, že dobré věci je dobré žít.

Co chcete, aby vám rodící se rok přinesl? A co byste si přáli smýt?

Sláva vodě!