404. díl, Margit: Čtvero ročních období aneb American Road Trip Journal

OK, tak když Baru pojmenovala svého milého podle toho, co si vybral, dávám svému milému taky přezdívku - měl na výběr dvě a vybral si přezdívku BB (proč, to si nechám pro sebe)… Tenhle příspěvek je složený z poznámek a postřehů z naší zatím nejdelší a nejdobrodružnější společné dovolené (ještě nekončí - možná bude další příspěvek ex-post - zatím jsem pořád na druhé straně zeměkoule) a zpráv, co jsem posílala rodině... Bohužel mi sem nejdou nahrát fotky, tak si to musíte všechno vygooglit, pokud to chcete vidět taky - a nebo si sem zaletět.

Posílám pozdravy a pusy z letiště v San Franciscu. Přiletěla jsem za BB, který tu je na návštěvě své rodiny a na největší herní konferenci na světe. Let byl v pohodě, skoro celý jsem ho prospala (tak snad bude jet-leg milosrdný). Netušila jsem, jak praktický může být velký límec mé černé mikiny - vyhrnula jsem si ho až nad čelo a vyrobila si tak vlastní světelnou i zvukovou izolaci. Budila jsem se jen na čůrání a na jídlo. Teď čekám na pohovor s imigračním úředníkem. Málem jsem si zadělala na průšvih, že jsem měla v batohu jablko a mrkev- naštěstí jsem je vytáhla v letadle a letuška mě upozornila, že je za to v USA 500 dolarů pokuta 😱 Tak doufám, že mě bez ovoce a zeleniny do země pustí, a taky doufám, že můj kufr dorazil taky, a že najdu BB, kterej tu na mě někde čeká…

Hned to odpoledne jsme vyrazili do města. Vyjeli jsme si lodí, pravidelnou linkou (nevybrali jsme tu ideální, takže Golden Bridge a Alcatraz jsou jen na pozadí- zato se zapadajícím sluncem a divokými husami) a pak do čínské čtvrti na jídlo. Nějaký italský mafián Tony nás sugestivně poslal do vietnamské, tak jsem měla asi největší Pho v životě - hodně jsem vzpomínala na noční Hongkong, kde jsme byli před dvěma lety s Baru a dětmi. Noční Hongkong a místní noční čínská čtvrť působily dost podobně. I záchody tam vypadaly podobně, jen tyhle byly cítit silnou desinfekcí a nebyla tam jediná krysa (narozdíl od těch v Hongkongu)… Čínská čtvrť je překvapivě dost prázdná. A to BB říká, že už je to mnohem lepší. Po covidu se město hrozně vyprázdnilo, spousta obchodů a restaurací zanikla. Jak tu hodně lidí dělá v IT, zůstali pracovat z domova z města se stalo město zombie - ulicí se potáceli fentanyloví závislí, blázni a bezdomovci, všude si někdo píchal drogy, ulice byly pokaděný, počůraný, zanesený odpadkama… teď to tady vypadá normálně - bláznů celkem hodně (včera si nějaká paní v metru čistila se zrcátkem v ruce jazyk špachtlí a přitom si tancovala), závislí jen sem tam, nikdo si viditelně nepíchá, ale na autobusech jsou normálka reklamy na příruční injekční aplikátory naloxonu, kterej je antagonista opiátů a může tak zachránit život při předávkování…

BB mě bere na mexickou snídani. Kytky tu kvetou jako blázen. Dojeli jsme ke Golden Bridge, kus se pro něm prošli, a pak se vydali k centru po pobřeží. Ušli jsme za den 15000 kroků a to jsme převážně jezdili MHD, kus cesty jeli na Lime koloběžkách a kus historickým taxíkem. Měli jsme skvělou čínskou večeři, viděli slunící se tuleně, nestihli akvárium a vzdali frontu na historickou sanfranciskou tramvaj… Taxi bez řidiče, WAIMIO, jsme vyzkoušet nemohli, protože ani jeden z nás nemá americké telefonní číslo - navíc auto, co vypadá jako stroj, co vymačkává pomeranče a jezdí úplně samo, je prostě podezřelý a trochu děsivý.

V neděli ráno zapaluju 5 svíček na kousku brownie a modlím se, abych tím nespustila požární hlásič. BB má dneska narozeniny - tělem padesátiletý, duchem tak maximálně dvacetiletý… Happy birthday, darling! Pusu, obejmout, zabalit a tradá do Yosemitského národního parku!!! Kemp je skoro prázdný, všude jsou varování před medvědy, poctivě zavíráme veškeré jídlo a kosmetiku do pevných kovových boxů, aby si medvědi nespletli naše auto s konzervou sardinek, ale předpokládám, že zas tak obvyklí ani tady nejsou… Není tu žádný signál. Zato příroda je přenádherná!!!! Děláme si oheň, vaříme sýrové těstoviny z pytlíku a poprvé uléháme do auta.

Nemůžu moc chodit - bolí mě puchýře po vypálených bradavicích a koleno a vůbec 😫 tak děláme jůovací zastávky a dali jsme si jednu malou procházku k vodopádu…. Až dobijeme telefony, pojedeme najít nějaký trochu divočejší kemp (tohle je hrozný Disneyland, i když uprostřed divočiny) a ještě se projít. V autě se spí báječně, máme se fakt skvěle.

Dneska jsme spali v kempu u řeky. Dorazili jsme pozdě odpoledne a šli jen na krátkou procházku podél řeky a dali si koupačku v ledové vodě (což se nejspíš kvůli ochraně přírody nesmí, ale my to riskli, protože už děsně smrdíme a protože Trump/Musk skrouhnul prachy na provoz národních parků, a tak tu nejsou skoro žádní rangeři).

Zatím jsme ze zvířat viděli jen vrány a dneska ráno se kempem potuloval krocan. Jo a jednu mrtvou veverku jsem viděla… Signál tu vůbec nemám, jen pro SOS volání… Teď jsme zpátky v Yosemity Village, což je zdejší největší centrum. BB má pracovní call a já sedím u zásuvky a nabíjím naše telefony a powerbanky (kdybych nebyla trdlo a vzala si nějakou redukci do zásuvky, šlo by to rychleji, takhle se musíme střídat o nabíječku). Dneska chceme jít konečně na nějaký trošičku delší výlet a spát pak zas na stejném místě - už jsme si předplatili a nechali v antimedvědím boxu všechno jídlo i ledničku (teda takový izolační box s pytlem ledu) i kosmetiku (medvědům prý voní stejně jako jídlo). Spaní v dodávce je fajn. Máme normální matraci, což je pohodlný, akorát je tak 120cm široká, což pro nás dva urostlé, není příliš - a tak každý večer vycpeme zbytek auta botama a batohama a vším možným a navrch dáme vrstvu džínů, který vyrovnají nerovnosti… a tak si postel rozšíříme a je to fajn. BB přitáhl z Berlína peřinu s kachním peřím a já z Prahy péřový spacák od Rakoncaje, takže zima nám opravdu není. I když leckde je ještě dost sněhu… Obvykle si vaříme něco z pytlíku (mimochodem velký nákup ve Wollmarktu byl fakt zážitek, který nepotřebuju - ale asi budu muset - opakovat)… Tady v návštěvnickém centru mají taky nějaké jídlo, ale toust vyjde na víc jak 10 dolarů a polívka na 7. Oproti tomu kemp je za 28 na noc a auto se 4 lidma a vstup do parku za 35 dolarů na osobu na týden, eventuálně lze za pouhých 85 dolarů zakoupit America Beautifull Pass, roční vstupenku do všech národních parků, která platí celý rok pro všechny osoby v registrovaném autě!

Mimochodem - víte, co znamená XING? Říkala jsem si, že je tu asi hodně Číňanů, když to mají napsané všude na silnicích… Kupodivu ne. Je to upozornění, že tam přecházejí lidi- X jako kříž = cross (takže XING = crossing = přecházející) - XING PED napsané na silnici znamená pozor, přechází tu chodci 😄

Další výlet směřuje k obřím sekvojím v Yosemitech. Potřebovala jsem je vidět, než dorazíme do Sekvojového národního parku a tam budou ty obří obři, co jsou v nich prokopaný tunely pro auta (teda, nakonec se ukazuje, že ty jsou v úplně jiném parku). Jsou obří a tisíce let starý. Nehoří, a tak přežívají místní požáry a v jejich korunách se před ohněm skrývá spousta živočichů. Sekvoje jsem fotila na panorama - jinak by se na fotku nevešly- proto jsou takový divně nakřivo.

Dej si pozor na to, co si přeješ, ono se ti to taky může vyplnit…

Dneska bylo v plánu přesunout se z Yosemitského národního parku do Sekvojového národního parku a cestou nakoupit. Tři hodinky jízdy, vypadalo to, že stihneme ještě nějakou krátkou procházku k sekvojím než zakempujem. Jsme mazáci, v Yosemitech jsme už kempovali třikrát, tak nějak jsme předpokládali, že v Sekvojovém to bude podobné. Je před sezonou, to bude na pohodu… No, ne tak úplně… Jedeme údolím, protože BB je přesvědčený, že tam nakoupíme líp (já si teda myslela, že polívku z pytlíku, nabíječku do auta a pytel ledu seženeme kdekoliv, ale asi ne). Projíždíme údolím. Slunce pálí, kolem zrají pomeranče, doprava houstne… Snídaně/oběd amerických rozměrů v Black Bear Dinners a nákup ve Wollmarktu (jsem tu podruhé a doufám, že do konce výletu už to nebudu muset absolvovat víc než řekněme třikrát 😱)… Koukám kolem silnice a vyslovuju přání: "Bejby, chtěla bych aspoň jednou za tenhle výlet přespat v takovém tom motorestu u silnice, takovém, co má terasu a pokoje vedle sebe, do kterých se z tý terasy chodí… to znám jen z amerických filmů…" BB se směje, že klidně, ale jsou obvykle hnusný, ale že jsou na druhou stranu levný, a že je to super, mít takhle "levnou" přítelkyni. Jedeme dál do hor. Míjíme krásné jezero s indiánským jménem kupujeme u cesty nejlepší pomeranče, co jsem kdy jedla a stoupáme do malebných kopců nad údolím s divokou řekou…. Myslím na Indiány, co tu žili a je mi trochu teskno. Čím dál víc mě bolí koleno - jestli je to z našich tří krátkých procházek, nebo z dnešního dlouhého sezení v autě, čert ví. Ale sere mě to neskutečně. Kulhám jak stará bába.

Krajina tady je podobně divoká jako v Yosemitech… a přitom úplně jiná. Připadá mi ženštější… Fotíme se na vyhlídce a pokračujeme do kempu. Cestou jsem zjistila, že takhle mimo sezónu jsou tu otevřené jen dva. Vybíráme si ten bližší. Na netu píšou, že jsou potřeba rezervace. Zkusím to, ale nejbližší možná je na zítra, tak nad tím mávneme rukou - kolik asi tak turistů může kempovat v březnu v Sekvojovém národním parku?! Myšlenku na to, že včera se v našem kempu pozdě večer nasáčkovalo několik aut mezi už parkující, protože nenašli volné místo, zaháníme. Aaaaa už jsme v kempu - krásný! - všude cedule, že tam můžou parkovat jen registrovaní a že kdo nemá rezervaci, nemá tam co pohledávat. Internet už jsme zkusili, zkoušíme volat na vypsané telefonní číslo, ale není tu žádný signál. A my nemáme koule na to zůstat kempovat jen tak, neregistrovaní na některém z volně se tvářících míst… A tak se potupně vracíme do údolí a za 120 babek se ubytováváme v krásném motelu u silnice 🙂

Další den jsme vyrazili podívat se na Generála Shermana- největší strom na světě. Je tak velký, že kdybyste ho naplnili vodou, vydá vám to na jednu vanu denně po celých 27 let!!! Mám děsně oteklý koleno a kulhám, tak jsme se jen prošli okolo a usoudili, že nedává smysl potulovat se po horách a lesích, když nemůžu skoro chodit a rozhodli se vydat do pouště. Máme před sebou šest hodin čistého času jízdy, ale to je prý na americká měřítka celkem málo. Tak uvidíme. Každopádně máme všechno, co potřebujeme, abychom mohli kdykoli zaparkovat někde cestou a přespat v autě…

Přejíždíme ze zasněžených kopců do horkého údolí Mohavské pouště. Moje první návštěva pouště v životě. Vypadá úplně jinak, než jsem čekala. Překvapivě hodně rostlin, zakrslých keříků, kaktusů, trsů trávy… Vesnice v pouštním údolí vypadají jak města duchů - to, který barák je obydlený, se dá poznat je podle auta zaparkovaného na dvorku, většina domů měla rozbité nějaké okno, všechny byly zaprášené… vzduchem létá sůl, prach a trsy trávy. Jak ze Sedmi statečných. Poušť je ale krásná, mnohobarevná a daleko zelenější, než jsem čekala. A nad ní hory a nad nima barevný mraky, co vypadají jako UFO.

Spíme na vyhlídkovém parkovišti. BB začal s hororovými historkami - teda, úplně stačilo, že řekl, že takhle začíná spousta hororů… dál jsem ho nepustila - ale nakonec to byl on, kdo spal se sekerou u ruky 😅 Nakonec to bylo fajn. Ráno jsme chtěli vidět výhod slunce, ale bylo zataženo, takže nic moc. Jinak jsem jako tradičně bez signálu 🤦‍♀️ Kdyby se vás náhodou někdo ptal, jakou e-sim si pořídit do států, tak Airallo má mnohem lepší pokrytí než Saily.

No, aspoň jsem se naučila americké číslo pro tísňové volání - 911, což je 11.září (útok na Dvojčata - prý úmyslně zvolené, aby si to Američani furt připomínali)… ale nebylo to potřeba, noc byla naprosto klidná, to jen ten přesun z divočiny do "civilizace" nás trochu zparanoidněl - evidentně si oba myslíme, že lidi jsou nebezpečnější šelmy než medvědi.

Máme v plánu podívat se na pár nejzajímavějších míst v Údolí smrti a posunout se víc na sever k Mamoth lake, Mamutímu jezeru, kde je prý sníh (říkal kanadský cestovatel, co jsme ho potkali ráno na vyhlídce- cestuje z Kanady se psem, v obytném autě, už 80 dnů a dělá to tak každou zimu…). A pak pár dní u Lake Tahoe a tradá k miláčkově mámě a v pátek zpátky do Friska na letiště. Ale ještě máme před sebou celý týden 🥳

Den v poušti - neskutečná nádhera (teda pokud má člověk funkční auto, dost benzínu, dobrý krém na opalování a dostatek vody + ideálně když je tu na jaře, jako my, kdy teplota neleze přes 30 stupňů). Zastávka u vstupní benzínky, co vypadá přesně jak z westernu. Oproti westernům tu naštěstí mají wifi, tak informuju rodinu o tom, že jsme živí a zdraví. Bad water pool se slanou vodou a spooooousta soli okolo, Devil's golf court, kde písek se solí ztuhly podle větru v téměř neprůchozí krajinu, Artist's drive, kde se na skalách střídá červená, zelená, žlutá a všechny odstíny hnědé jako na malířově paletě, a taky písečné duny, co neustále mění svůj tvar… Poušť má tisíce krás! 

Cestou z pouště na sever skvělé mexické jídlo z food tracku po cestě a nocleh v malebném motelu, který provozuje sympatický indický pár, smýt prach a pot z pouště - máme se báááááječně!!! ❤️ A další den zase do hor. Stojíme v Mammoth city, nakupujeme. Lidi sem jezdí lyžovat, momentální teplota jsou 2 stupně Celsia - asi proto nemají v obchodě led (máme jako ledničku takový velký izolační box, do kterého vždycky koupíme pytel ledu…) - po včerejších skoro 30 stupních v poušti dost šok…

Dneska je to taková jezerní trasa. Nejdřív jsme navštívili krátce jedno z Mamutích jezer - bylo tam spousta sněhu a většina cest zavřených a navíc mě bolí to koleno, takže jsme jen tak nakoukli, naplnili naši "ledničku" sněhem (když v krámě neměli led). Pak jsme se zastavili u nesmírně zajímavého slaného jezera Mono. Jezero je tak mineralizované, že v něm vyrůstají kameno-slané sloupy, trufy… Ve vodě nežijí žádné ryby, jen takové pidikrevetky, za kterými se slétá polovina ptactva Severní Ameriky. Plus tu žijí takové malé mušky, které kladou larvy do mělké vody. Z těch larev dřív indiánské ženy hlavní zimní pokrm…

No a navečer jsme dojeli k horskému jezeru Tahoe. V městečku to vypadá jak ve Špindlu, tady na kraji, v kempu v lese je klid, slyšet je jen praskání ohně a kojotí vytí. Zima, kolem nuly a prý má v noci pršet nebo sněžit. Původně jsme tu chtěli 2-3 dny zůstat, ale hlásí sněhovou bouři, takže změníme plány… Nejvtipnější na tom je, že kvůli koupání v Lake Tahoe jsem si s sebou brala svoje žluté bikiny, co se na mě BB tak líbí 😅 no, péřovku užiju evidentně víc 🤪

A tak si sedíme v poloprázdnem kempu u ohně, pečeme párky a marshmallowny a máme se báječně 🤗😘

Nechtěla jsem vás moc strašit, ale dneska to bylo dost dobrodružné… Kvůli sněhové bouři hrozila omezení při průjezdu cestami v horách. Nemáme na autě zimní pneumatiky, vypadalo to, že budeme muset nasadit řetězy. Začali jsme je rozmotávat, ale nějací chlapíci (profesionální nasazovači řetězů - za 40 babek!!!) nám řekli, že je stačí nasadit až za 5 mil, tak jsem dostala za úkol je během cesty rozmotat (včera jsem hodně řídila já, ale dneska je hnusná cesta, tak řídí BB). Bylo to fakt napínavé… když už jsme zastavili, že si přečteme návod a řetězy nasadíme, začala najednou doprava proudit plynuleji- tak jsme to riskli, skočili do auta bez řetězů a projeli v klidu celé hory po mokré, ale neklouzající silnici. A teď už pijeme kafe a nacpáváme si bříška v typickém americkém bufetu - jak tam sedíš v boxu a servírka ti chodí dolévat filtrovaný kafe 😁

Hodinu nato dorážíme do BB rodného domu k jeho mámě a sestře. Jeho sestra má shodou okolností dneska narozeniny, tak cestou nakupujeme a já vařím variaci na knedlo-vepřo-zelo, s nokama a špenátem (ale nebojte, česneku je dost a pivo máme taky). Předpokládám, že tím bude náš roadtrip víceméně u konce, že už se nám nebude chtít znovu sedat na dlouho do auta, vařit si těstoviny z pytlíku a spát ve spacáku… nějaké výlety určitě ještě zvládneme, letadlo nám letí až v pátek večer, ale už to asi nebude nic velkého. Nicméně jsme projeli obrovský kus Kalifornie a viděli nádhernou přírodu a fakt prožili čtvero ročních období za týden… Pro mě to rozhodně byla jedna z nejkrásnějších dovolených v životě.

Jsme špinaví, unavení, smrdíme od ohně, ale oba jsme nesmírně šťastní ❤️ a doufám, že budeme nadále - i když, pokud bude BB trvat na tom, že v maminčině domě se nešuká, nevím, nevím, jak dlouho nám ta idyla vydrží…

A jak se máte vy? Jaká dovolená je pro vás ta nejlepší (pro mě rozhodně road tripy)? A šukáte někdy v maminčině domě???