72. díl Margit: La famiglia

Rodinu si člověk nevybírá. Do té se narodí. Existují ovšem i teorie, že duše si rodinu, do které se narodí, vybírají právě podle toho, co potřebují zažít, nebo co chtějí (nebo spíš mají) členy své rodiny naučit. Barčiny historky o její rodině zbožňuju - dávají mi pocit, že moji příbuzní jsou furt v normě. Moje duše mi příbuzné vybrala dobře, je mi s nimi fajn. Z jedné i druhé větve rodiny jsme zvyklí se potkávat ve velkých počtech, což jsme teď kvůli riziku nákazy koronavirem a přísným vládním opatřením dlouho nemohli. Některé své pidipříbuzné jsem kvůli tomu zatím ještě neměla možnost vidět naživo, jiné viděla jen jednou za celou jejich dosavadní existenci (alespoň v tomto životě). Teď jsme však skoro všichni očkovaní nebo s protilátkami, opatření se rozvolnila, počasí už je takhle koncem května krásně jarní, takže je načase oslavit všechna výročí, která jsme za poslední rok oslavit nemohli. Tetě bylo 80, její vnučce 15, jejímu otci 50, bratranci 1 rok, někdo se k nám přiženil, další přivdal, někdo přiregistroval (bože, to je debilní slovo, už ať ty svatby pro neheterosexuální páry zoficiální!!!). Už bylo načase zorganizovat pořádnou oslavu.

V téhle části rodiny, o které budu dnes psát, bývají oslavy velkolepé. Hudba, kostýmy nebo alespoň barevné paruky, karaoke, spousta výborného jídla, opilci bezkonfliktně odpadávají a neperou se, tančí se až do rána, při významných výročích se objeví třeba i striptér či jiné překvápko. Vzhledem k tomu, že se slavily první narozeniny jednoho z nejmladších členů, podobné bujarosti jsem neočekávala. Dokonce jsem si naivně myslela, že se nás sejde jenom pár. Slavící deficit byl ovšem tak velký, že se nás sešlo snad 30 - sestřenice, její dcery, jejich muži, jejich děti, jejich bratři a sestry a jejich manželé, manželky či partneři a partnerky, děti vlastní i nevlastní, české i vietnamské, věkové rozpětí od pár měsíců po skoro 90 let. Byla i hudba a tanec, ale vzhledem k sousedům jsme vynechali karaoke i radost až do rána. Byly tradiční minivěnečky i plněná vejce, hromady řízků, tetin vyhlášený fazolový salát (po kterém prdíte ještě za týden), netradičně grilované hamburgery a bleděmodrý marcipánový dort jako kolo od Škodovky. Byl dokonce i grilovaný chřest, který jsem v domnění, že o něj nikdo nestojí, sežrala sestřenčinu manželovi - druhé sestřence jsem se svěřila, že chřest miluju, ale pro jeho čistící účinky pak moje moč velmi nehezky zapáchá a ta koza pak vyřvávala na celou společnost, že pod šátkem ukrývám cucfleka a smrděj mi chcanky. Rodinu si holt člověk nevybírá...

Tato oslava mi zcela neočekávaně rozšířila obzory v oblasti erotických pomůcek. Při prohlížení fotek našich potomků (opravdu dlouho jsme se neviděli) jsem narazila na fotografii podivného nanuka s dlouhými svítivě růžovým ohonem. Začala jsem se pídit, oč se jedná. Byl to vtipný dárek k narozeninám. Anální kolík s duhovým ohonem jednorožce. Živá představa majitelčina rozložitého pozadí (u nás se říká, že má "prdel jak štýrskej valach") pohazujícího svítivě růžovým koňským ohonem mě nezadržitelně rozchechtala. Korunu tomu nasadil její manžel, který se ke mně naklonil a spiklenecky prohlásil: "Příští rok k tomu dostane sedlo." Zabil.

Rodina se nám za ten rok nejen rozrostla, trochu se i smrskla. Umřela babička Tonička. Moje babička to nebyla a náš příbuzenský vztah byl tak vzdálený a složitý, že vůbec netuším, jestli je pro to nějaký výraz. Byla ale po dlouhé roky součástí rodiny. Ona a její manžel, který vždycky při tanci oblézal všechny ženské mezi patnácti a osmdesátkou. Tentokrát tam byl děda sám. Vyzval mě k tanci a já souhlasila... tentokrát neoblézal. Vzpomínal na to, jak chodívali tančit s Toničkou. Jak jezdívali do lázní a vytáčeli to na parketu až do rána. Už do lázní nejezdí. Nechce si kazit vzpomínky. Cítí se starý. Nejstarší pravnučce je 15, nejmladšímu pravnukovi 5 měsíců, žena v zimě umřela. Je starý. Ale má krásné vzpomínky. A obrovskou milující rodinu.

Děti se na oslavě rychle promíchaly bez ohledu na to, jak dlouho se neviděly. Rozvrstvily se podle věku. Tentokrát jinak než před rokem. Některé věkové hranice jsou prostě nepřekročitelné. A tak má skorotřináctiletá dcera nenašla cestu ke své patnáctileté neteři z druhého kolena, která už popíjí Avanti se svou dvacetiletou vietnamskou skorotetou, a musela vzít zavděk svým třináctiletým synovcem z druhého kolena. Koukali spolu na jakýsi existenciální kanibalistický thriller a ona mu skoro usnula s hlavou na rameni. Byli k sežrání. Nostalgicky jsem vzpomínala na to, jak jsem kdysi měla nějaké techtle s jedním prabratránkem (nebo co to je za vztah), který je teď čerstvým dědečkem. Je to legrace ty příbuzenské vztahy... Mimochodem, víte, že výraz "techtle mechtle" pochází původně z latiny a znamená mezi mnou a tebou? Psali to zrovna dneska na Instagramu Jazykovědy. O mně známém: "... měli jsme spolu jenom techtle, k mechtlím jsme se nedostali" Laďky Kozderkové, nepsali na Instagramu nic. A přitom je to tak výstižné.

Jaké bývají vaše rodinné srazy? A s kým z příbuzenstva jste zažili první sexuální oťukávání?