23. díl Baru: Úraz v Programu

13.12.2020

Každý den se probouzíme do jiné reality. Večer usínáme s otevřenými restauracemi a ráno se zavřenými, lidé brakují obchody, protože zítra již možná na Vánoce nenakoupí. Vláda se chová jako banda výrostků šikanujících slabšího. Jejich opatření splňují všechny znaky šikany: Dlouhodobost, nerovnost sil, slabší říká, že už nemůže, a tyran nepřestává a vymýšlí nové a nové výjimky z výjimek a opatření z opatření. Účel opatření není čitelný. Už ani my inteligenti netušíme, co přesně je dovoleno a za co nás můžou zabásnout či pokutovat. U nás ve škole už by měl takový spratek dávno výchovnou komisi a minimálně ředitelskou důtku ... ale všichni víme, kdo je tady ředitel, takže ach jo.

Svět ale dál běží dál a naše životy se nezastaví. A my pod rouškami i pod rouškou zažíváme ledacos.

Já mám třeba výron prstu na noze, bolí to jako čert. A trochu za to čert může. A taky anděl a Mikuláš.

A jak se to stalo?

To je dnešní kvíz:

  • Na Mikuláše jsem se rozhodla připravit dceři překvapení. Svatá Trojice chodí jen v utajení a modu neviditelnosti, takže je třeba, aby po jejich průletu zůstal na balkoně lákavý balíček plný mandarinek, čokošky a bonbónů. A chtěla jsem to mít hezký. A chtěla jsem, aby to bylo za oknem vidět. A zrovna trošku mrzlo. Ale to mě nemohlo zastavit. Takže v sobotu dopoledne trocha mytí a leštění. V podvečer narafičování balíčku. Obvykle si na ledovku můžete stěžovat na ulici. Já blbec si ji vyrobila sama. A pak už nevím přesně. Něco mezi pozicí bojovníka tři a holuba s pokrčenými prsty. Ani denní dávka jógy nezajistila mým prstům takovou pružnost, která byla třeba. Výsledek: černý prst, snad jen výron. Na internetu jsem se dočetla, že pomůže si prst přitejpovat k tomu vedle. Chodím jak Pejrak.
  • Mikuláš chodí. Chodí hlavně v rodinách s prvorepublikovou tradicí a chodí, i když okolnosti zrovna nejsou úplně nakloněny. Tradice je tradice. Naše nadílka již tradičně probíhá u dobrých přátel v prvorepublikovém Dejvickém bytě, kam se pohodlně vejde více rodin, je tam klavírní křídlo (na které některé děti Svaté Trojici zahrají), sauna a spoustu zákoutí ke hře na schovku. Moje dcera pravidelně bojuje s touhou po zážitku a ostychem z veřejného grilování. Svatá Trojice má totiž knihu, kde je zaznamenáno všechno. Zásluhy i drobné hříchy. Prostě to vědí, kdo si nechce čistit zuby, kdo nechce spát ve vlastní posteli a kdo se pere se sourozenci. Také ale vědí, kdo se ve škole snaží, kdo zvládnul i distanční výuku, kdo myje nádobí a vybírá pečlivě kočce záchod. Přijdou a nepočítají, kolik je v bytě osob. Stejně nikdo neví, kolik je dnes povolených. Stejně jsme "to" už skoro všichni měli. Nadílka proběhne, dětem se uleví a rozptýlí se po bytě. Dospělí jsou také šťastní, že to mají za sebou, a jsou dojatí a pyšní, že jejich děti již umí zahrát na piano koledu a krásně recitují. Uvolněná atmosféra, hudebník u piana, gin a tonik, zpěv a tanec. Kolem sedmé večer i kankán a kozáček. Tak nevím, jestli to byl kankán nebo kozáček, ale výsledek už znáte.
  • Mikuláš chodí. Já byla Anděl. Tradice. Krásný kostým, bělostná křídla. Mikulášem byl nový kolega tělocvikář od nás ze školy. Dva metry, vyposilovaná ramena, hluboký hlas, prošel by i výběrem do nejmenovaných německých jednotek, modré oči, špinavý blond maskovaný bujnou parukou a plnovousem, tomu se musí vyznat ze svých hříchů absolutně každý. Čertem dějepisář. Menší, vtipný, trochu snědý, rád dává k dobrému, že jeho předci tu zanechali své geny cestou z Mongolska přes Turecko. Vybaven řetězem v pytli, pekelnou knihou hříchů a kopytem. Úspěšná akce pro pár přátel, co se nebojí pozvat do domu někoho cizího a chtějí trochu poděsit, a hlavně potěšit své ratolesti (s pedagogickým citem). Protože Mikuláš existuje a od loňska na ně nezapomněl. Naše mise už se pomalu chýlila ke konci. Letos jsme si dali závazek: žádná slivovice, žádnej rum, žádnej fernet, a ne, Davide (dějepisář), radši ani vaječňák. Ať nás nezavřou. Na veřejnosti je to zakázaný. "Ble ble ble" pod rouškou však zní velmi autenticky. Tak tedy poslední přesun. V oknech rozdováděné děti, ke kterým asi nikdo nepřišel. Zapálené prskavky. Prskavky + křídla lepená kanagonem. Když vám začnou hořet křídla, je to opravdu hodně iracionální pocit. Jediné, co mě napadlo byl obraz z akčního filmu, kde lidem hoří záda. Když vám hoří záda, běžíte kupředu. Asi si myslíte, že utečete. Zachránil mě dějepisář David (východní geny). Tělocvikář zůstal stát zcela konsternován. David mě chytil a skočil se mnou do křoví. Povalil mne tam zcela neromanticky. Moje velké štěstí, že to odnesl jen ten pochroumaný prst. A že mi nechytly vlasy. Tohle mi nikdo neuvěří...

Jo a hned jak to bude možný, nechám se očkovat. Ne proti tetanu. To už mám. A tak vážný ten úraz není. Proti covidu!!! Chci vakcínu, co si dala britská královna. Trochu se bojím té ruské, jmenuje se Sputnik a znáte ruské heslo "Nás mnogo..."

A co Vy a očkování?

A která odpověď je správně?

Tak zase v pondělí, děti, a buďte do té doby hodné :-))