25. díl Baru: Vánoce a Jaruška v Programu

Je to tu. Pondělí, pondělí, pondělí ... Vánoce. Vánoce. Vánoce.

Nostalgie. Kapři? Stromeček? Chlebíčky?

Stres, příbuzní, reklamy? PES na 5. stupni?

Ať je to jakkoli, dávejte na sebe pozor. Snažte se brát svátky s lehkostí. Miluju lehkost. Cestování na lehko. Lehká jídla ... takže jsem domů táhla překrásné jmelí, celou kouli i s větví. Nádhera. Dotáhla jsem ho metrem až domů. V zádech mi ruplo, až když jsem to doma pokládala. Takže asi tak. Ještě, že mě Margit napravila. Taky má kouli jmelí. Ale nekoupila si ho jako já. Dostalo ho, když jednou v noci zavezla domů stopaře. Holka statečná...

A o lehkých jídlech na Vánoce samozřejmě ani nemluvím ....

Dnes je přesně v 11:03 Slunovrat. Margit určitě udělá nějaký rituál. Má pravdu, je to důležitý. A je v tom naděje, od 11:04 skončí cesta do tmy a začne cesta do světla.

Margit, kdybys pekla tu vánočku, co máš ode mne recept. Prosím neplivej do ní, ani nepřidávej krev. Nebo mi to hlavně neříkej. Kam se hrabe můj nehet v perníku a bobky tvojí babičky v knedlíkách. Můžete to mít kouzelnou moc. Ale některý věci vědět nechci. Prostě nechci.

Dnes Vám mimo vánoční nálady nabízím příběh o Jarušce:

Jaruška ke mně dochází ve škole na povídání, je to takové provázení školní psycholožkou, které pomáhá ve zvládání denních strastí dětem, které jsou z nějakého důvodu křehké. Což může být ve školní prostředí také: agresivní, bojácné, nepřátelské, neúspěšné, šikanované nebo šikanující. Jarušce se moc nedaří ve vztazích ve třídě.

Jaruško, tak jak se dneska máš?

Jaruška se vrtí na židli.

Máš s sebou svůj třpytivý sešit?

Baru, mám to zapsaný.

Jo, tak Kája Linhart šel kolem mý lavice a shodil mi věci. A neomluvil se!

A Eli Bauerová sledovala, jak si kreslím, a řekla všem, že si o nich něco zapisuju!

Lhářka!

Jaruško, ale Ty si ale zapisuješ, ne?

Ale to sem si zrovna kreslila...

Jaruško, minule jsme si řekli, že vést si deník je prima. Je možné si zapisovat, co se ti stalo nepříjemného, ale taky jsi dostala úkol, zapisovat si ty dobrý věci.

Dobrý bylo, že jsem vyhrála soutěž "pěšky do školy", koupila jsem si za to tachometr na kolo. Ale na kole se teď nedá moc jezdit.

Fajn bylo, že mi volala jedna spolužačka, chtěla vědět, co je za úkol. Ale volala v sedm! V sedm, chápeš, to přece večeříme!

A chtěla se mnou jít ven Ema. Ale Ema! Ema Králová chápeš! Ta byla divná už ve školce ...

Taky jsme si užili hezký den s paní učitelkou, pekli jsme buřty... Ale druhý den, druhý den jako by mě zase neznali...

Jo a byly u nás ségřiny spolužačky, to bylo veselo... Ale kdybys slyšela, jak piští.... Ty tak piští, to je hrůza ....

Jaruška je krásná okatá holčička za čtvrté třídy. A vlastně není důvod jí nemít rád, ale....

Jaruška má na všechno ale.

Její sklenička je už po léta poloprázdná. Vždycky poloprázdná, nikdy poloplná.

Moje vánoční přání všem: Nebuďte Jaruška!

Díky za každou chvilku s kámošema. Díky za každý moment, kdy nás nám někdo volá. Díky za to, že nás někdo potřebuje. Díky za chvíle, kdy nás nic nebolí. Díky za každý nádech a výdech.

Tak zase v lednu, Jaruško!

A ostatní v pondělí.

A Vaše sklenka? Poloprázná nebo poloplná?