34. díl Margit: Pečená zebra

Určitě už jste zaznamenaly (vy, ženy, protože mužům obvykle vše dochází o pár měsíců až let pomaleji), že se Vesmír vychýlil z dosavadní rovnováhy. Všechno se mění - některé věci tak radikálně, že to určitě zaznamenali i muži. Zavřených hospod, fitness center a možná i škol si zajisté všimli všichni. Určitě i jistá hysterie ve společnosti neunikla všeobecné pozornosti. Všimly jste si ale, co se děje s časem? A se vztahy? Čas poslední dobou poskakuje v naprosto nevyzpytatelných intervalech. Někdy uběhne půl dne během pár minut, jindy se některý okamžik roztáhne do nekonečna a ještě dál. Navíc mám čím dál tím intenzivnější pocit, že začínám vnímat to, že čas není lineární a trochu tomu rozumět...

Kromě času se nějak vychylují i vztahy - přijde mi, že mám teď kolem sebe daleko víc lidí, s nimiž hluboce souzním a zároveň daleko častěji s jinými lidmi narážím. Jako by se něco krystalizovalo, polarizovalo. Moc tomu nerozumím, ale můj kamarád astrolog psal něco o otočení Uranu. Je to možný. Každopádně je to teda síla. Jede to už nějakou dobu, měla jsem pocit, že se to kolem Slunovratu uklidnilo, ale teď se zas dějou věci. Třeba Barunka, moje úplně nejvíc nejlepší kámoška, napíše klidně příspěvek o své intuici a svých straších. A dřív o takových věcech mluvila jen potají pod duchnou, protože na racionální paní jejího ražení se to vůbec nehodilo. Nebo si s kamarádkou napíšeme "mám tě ráda" ve stejnou chvilku. A nebo si s modelářem hodinu povídáme o tom, jak se vlastně milujeme, i když každý plánujeme život s někým jiným. A nebo mě holka, kterou jsem roky neviděla, pozve do ženské skupiny, kde jsou ženy, které jsem neviděla nikdy a ony píšou věci, které mi taky běží hlavou, nebo které přesně potřebuju slyšet. A zároveň se potkávám s lidmi, kteří mě vnímají úplně špatně (rozuměj - úplně jinak, než já si o sobě myslím, že na lidi působím, nebo než jak bych působit chtěla) a chovají se ke mně podle toho a dělají to tak neomaleně až kvůli tomu potají (a někdy i nahlas) pláču. Jasně, že tohle je život, ale poslední týdny se mi to děje mnohem intenzivněji než kdy dřív. Jako by všechno bylo daleko vyhrocenější. Jako bych měla permanentně pár dnů před menstruací, nebo byla těhotná.

Zažila jsem před časem milování, které vyvrcholilo orgasmem, při kterém se mi duše rozprskla na tisíce kousíčků letících všemi časy a galaxiemi. Mezi našima očima se rozjela osmiproudá dálnice energie. Mozek mi vybuchl a tělo se dostalo do nějaké jiné dimenze. A to nebylo tím, že by to byl nějak výjimečně skvělý sex. Vlastně to vůbec nebylo o sexu - i když k tomu při sexu samozřejmě došlo. Bylo to prostě souznění, splynutí. Byl to okamžik a byla to věčnost. Trochu se mi po tom pocitu stýská, ale zároveň je stále ve mně, jako by nikdy neskončil. Což při těch psích kusech, co nám teď čas vyvádí, dává vlastně smysl. A taky jsem zažila nedávno pocit, že jsem úplně osamocená v celém vesmíru, nikdo mi nerozumí, nikdo mě nemá rád a způsob, jakým žiju vlastně vůbec není hoden toho, aby byl žit. Tenhle pocit naštěstí rychle přešel - a dost mě těší, že jen říznul a nezahnívá. Dokázala jsem si totiž říct o pomoc. A protože těch lidí, se kterými souzním, mám kolem sebe daleko, daleko víc, než těch, s nimiž narážím, dostalo se mi plných náručí lásky, péče a porozumění. Jsem na sebe hrdá, že jsem tentokrát dokázala plakat a svěřit se a nenesla si to v sobě zbytečně dlouho. Děkuji všem svým dobrým vílám a vílákům!

A propos víla! Modelář prohlásil, že jsem víla, což je mým největším darem a mojí největší slabostí. No já teda nevím, moc si jako víla nepřipadám - obzvlášť když takhle kolem desáté večer kuchtím guláš na zítřejší oběd, čistím záchod ucpaný kusy údajně splachovatelného kočkolitu, nebo vyhazuju plesnivějící zbytky z lednice. Něco na tom ale možná bude. Občas lidem kolem sebe vůbec nerozumím a nebo oni nerozumí mně. Třeba tuhle - poslala jsem kamarádovi písničku od Tomáše Kluse a on mi na to poslal GIF s bežícím Forrestem Gumpem. No, než mi došlo, že je to parodie na "klus", trvalo to ostudně dlouhou dobu. A nebo - máme se sejít u Baru ve zkušební komisi (kromě mě všichni po covidu, takže cajk) a Baru píše, že k obědu budou "PECENA ZEBRA" - tentokrát zaperlila kamarádka, která se začala těšit na exotiku, pečenou zebru. Já ovšem vůbec nechápala, kde přišla na to, že budeme jíst k obědu toho pruhovaného lichokopytníka. A opět trvalo dost dlouho, než mi to doteklo. Zase jsem díky tomu, že byla pečená žebra (a nikoli zebra) obohatila Barunčin slovník o slovo "vejmrda" - do krve se se mnou hádala, že takovou sprosťárnu by nikdy nevzala do úst a pak vytáhla z lednice křen s jablky (kterému se říká vejmrda) a naložila si na talíř vrchovatou polévkovou lžíci. Tak já nevím, jestli jsem víla nebo letadlo, ale asi mám někde erorr v překladači.

A jak to máte s porozuměním vy? A co váš čas, taky vám metá kozelce? A zažily jste už vesmírný orgasmus?