42. díl Margit: Mrazivá vášeň

Miluju zimu. Mráz, sníh, nejlépe zalité sluncem, třpytící se kousky poletující vzduchem, nosní dírky se vám při nádechu lepí k sobě, při chůzi to křupe pod nohama, i přes všemožné vrstvy oblečení cítíte, že máte tělo... a pak až dorazíte domů, pomalu rozmrzáte u teplých kamen, v horké vaně, nebo pod peřinou. Tohle zbožňuju. Když taková zima aspoň týden v roce není, připadám si na jaře vždycky utahaná, neodpočatá, jako nepřemrzlý pole. Asi za to může dětství prožité na Vysočině. Každou zimu jsme celá ves zapadali sněhem, častokrát se k nám nedostal autobus a závěje zůstávaly až do Velikonoc. Ráno musel táta nejdřív zatopit v kotli a nějakou dobu trvalo, než se doma teplota zvedla na snesitelnou. Teď už žiju dlouhé roky ve městě, ale stejně mívám doma relativně chladno (na Pražáky) a na noc topení vypínám a otevírám okno. Stejně v noci hřeju jak rozpálený kamna. A po dobrým sexu dokonce prý jako atomový reaktor. Fakt. Topila jsem ze spaní i v dobách, kdy jsem o sexu neměla potuchy - pamatuju, jak nás chodili kontrolovat vedoucí na táboře a říkali mi, že tak metr od mé postele je cítit, jak z ní sálá teplo. Můj milý si pochvaluje, že mám velkou peřinu. A když se dostatečně tulí, nevadí mu ani v těchhle mrazech přiotevřené okno. A to je Pražák!

Protože ale ví, že já nejen že v noci větrám a přes den moc netopím, ale i chodívám celkem nalehko oblečená, koupil mi po prvním společném zimním výletě péřovku. Asi proto, že jinak jsem mu v odpočinkových pauzách kradla tu jeho náhradní. Ale stejně je to od něj hezký, že se o mě takhle stará. Jiný ženský dostávají šperky a květiny, já jsem zahrnována praktičtější péčí. A s radostí to přijímám. Vlastně už když mi bylo 18 a moje maminka trvala na tom, že k osmnáctinám přece musím dostat zlatý prsten, jsem ji s vynaložením velkého úsilí přesvědčila, že mi mnohem větší radost udělá péřový spacák od Rakoncaje (a na rozdíl od zlatého prstenu neskončí takový dar v šuplíku, ale bude mě hřát nejen u srdce). A v péřovce od milého si tuhle zimu užívám úplně božsky. Navíc mám pořád pocit, že jsem vlastně tak trochu v jeho náruči - ne, neznamená to, že je mi ta bunda těsná, jen mě tak něžně objímá. Možná má dobrou intuici, možná jsem mu tuhle historku o péřáku k osmnáctinám někdy vykládala, možná se jen bojí o tu svoji bundu, stejně mě tím dárkem dostal do kolen.

Když už píšu o svém milém - dostala jsem od něj trochu sprďáka, že o něm píšu, ale co už, jméno, adresu, míry a telefon vám nedám, tak co - něco vám o něm povím. Tak za prvé je to chlap jak hora. Nebo spíš jak dvě hory. Což je super, protože už roky říkám, že pro mě je sexy takovej chlap, kterej aspoň vypadá, že by mě unesl. Tenhle mě unese doopravdy. Má hlas, co je slyšet přes tři fotbalový hřiště a ještě za dva rohy. Taky dobrý, akorát mi nesmí šeptat do ouška (šeptat neumí). Je "šikovnej na ruce", jak říká jedna kámoška - nebudu rozebírat, modří vědí, jaké manuální zručnosti dokážu ocenit. Je ochoten umýt nádobí a to dokonce i sám od sebe - v naší domácnosti je jediným člověkem (kromě mě), který to dělá! Stará se o mě - viz péřovka - což je něco, co moc neznám a pomalu se učím přijímat. Vaří. Dobrovolně se sprchuje. Nenechává po sobě povalovat po bytě svršky ani spodky. Nemá nevyřešenou minulost. A drží se mnou suchej únor! Skoro by se chtělo říct: "dokonalý muž". No, jsem sice zamilovaná až po uši, nebo spíš po kořínky vlasů, ale nějaký zkušenosti ze vztahů už mám, takže SAMOZŘEJMĚ očekávám, že takhle růžový to nevydrží věčně, ale stejně je to BOŽÍ!!!!

Když měl milý poprvé přijít ke mně na večeři - tehdy ještě jako kamarád s mým doufáním v překlopení do jiného stavu (myslím tím chození, nikoli těhotenství) - děsně jsem to plánovala a dlouze ho lákala na všelijaké dobroty, které mu můžu připravit, abych nakonec zjistila, že kvůli pracovnímu vytížení nestíhám ani nakoupit natož uvařit a jsem utahaná jak májový kotě. Milý je muž činu - přivezl večeři a nakoupil víno. Díky covidovým nařízením jsem mu napůl v žertu mohla doporučit, ať si doveze taky kartáček, protože do vládou nařízených 21:00 nemá šanci to domů stihnout a bude muset přespat u mě. Chlapec statečný se nezalekl ani toho a zůstal nejen na onu noc. To je dost možná jediná věc, za které jsem této vládě vděčná (jinak bych jim byla dost vděčná, kdyby už odkráčeli někam do řiti).

Když měl pak dorazit podruhé, dokonce na celý víkend, přípravy jsem už nepodcenila. Uklidila jsem spodní prádlo po svých miláčcích (tím myslím děti, jiné spodní prádlo u mě nikdo nepohodil ani nepamatuju), schovala z koupelny svůj menstruační kalíšek i bleděmodré dildo (nebojte, taky na něj dojde, ale proč si vyplácat všechny karty hned na začátek), oholila si nohy, podpaží i pičku a sestavila plán toho, co nesmím celý ten víkend dělat. Důležité je neobléct si za celý víkend potrhané či nějak potřísněné spodní ani svrchní prádlo - veškeré nošené spodní prádlo musí být čisté a decentně erotické; nepotit se (prej - to říkala Říďa, že když je to sportovec, je určitě zvyklý na ženský, co mají výdrž a nepotí se - no nevim); neprdět a nejlépe ani nevyměšovat (to se ale nedá zvládnout celý víkend a koneckonců dospělej chlap už asi tuší, že ani víly neprděj duhu) a hlavně, HLAVNĚ si nevolat s maminkou (nejdřív jsem přemýšlela, že jí namluvím, že celý víkend školím, ale nakonec to nebylo potřeba). Vcelku se to povedlo - aspoň částečně. Nakoupila jsem spoustu jídla, především masa a uvařila nějaké dobroty - ocenil to. Díky suchýmu únoru jsem měla vyřešeno dilema, jestli mu koupit pivo, jaký pivo a kolik toho takovej chlap vypije. Nekoupila jsem s odkazem na sucháč nic. A asi zavedu zásadu, že co si chce vypít, ať si taky přinese. Posledně donesl jablečný mošt - taky dobrý. Dojem z dokonalého víkendu kazila jen moje kočka, která se do mého milého zamilovala a soustavným poškrabkáváním různých částí jeho hlavy se dožadovala hlazení především kolem třetí ráno a pak v pravidelných intervalech až do té doby, než jsme vstali. Megera. A představte si, ten chlap přežil i to a ani jednou ji nenakopl! Je to prostě miláček.

Jak se chystáte na víkend se svým milým vy? A kdo vám ruší společné noci?