Program na ochranu svědků. Sobota

Sobota, Baru

5:30

Ráno nemůžu dospat. Mám pocit, že jsou Vánoce. V Brně snad do piva přidávají nějaké drogy nebo co. Od teď už žádný alkohol. Jsem hrozně brzo vzhůru. Moje prokletí i dar.

5:30. Cvak. Probuzeno. Ať jdeš spát, kdy jdeš spát. Plním plán. Cvičím. Tělo je protažené saunou, ohebné. Pocitově: nemůže mi být více jak 30 a vážím maximálně 50 kg.

Vánoce! Vánoce!

Jo a večer máme rande zase v sauně. Hmmmm.

9:00

Držíme se plánu, počasí taky. Je hnusně. Ale procházka k observatoři na Kraví horu. Hovory o životě s někým, koho opravdu dlouho znáte. Sdílené dojetí z vlastních dětí. Které se vrůstají do života, ale ještě o nás zaplaťpánbůh stojí. Ještě pro ně nejsme mrtvá generace. Jak dlouho ještě? Nejsme už my hosty v jejich světě? Ve světě on-line. Ve světě mycraftu, facebooku, tik toku, youtube návodů a porna.

Zpátky procházíme jinou cestou mezi domy. A je to mystické v drobných detailech. Otevřená kniha v kolejišti tramvaje. Dětská radost, křišťálový smích a radost z přátelství .... Jsme tak šťastné, že se máme. A máme se tak dlouho. Jíme hrozny z cizího plotu, chutnají božsky. Pouštíme si písničky do sdílených sluchátek. Cizí chlapy, jídlo z ulice, noční okénka v koroně ... no to je zhýralost ... To je Brno.

13:00

Ale bacha: v Brně je taky jedna nejmenovaná veganská restaurace. Dělají tam imitace jídel. Nejsou v nich ty věci, co tam mají být. V burgru není maso, v suši nejsou ryby ... a tak dál. Prý to letí. Margit to doporučil někdo z jejích VIP klientů.

Nevím, jestli mě víc zklamala ta restaurace nebo to, že mne právě dohnala hygienická stanice. Poslední týdny se bojím vzít cizí číslo, že mě vyhmátnou z hygieny a budu muset do karantény.

Zrada. Bylo to v mailu. Jo, měli bychom ty přístroje vypínat. Moje volba. Do karantény nejdu já, ale moje dcera. Já jsem jen kontakt kontaktu. To se teď říká. Nemocná je paní učitelka. Tak jen doufám, že jí nebude moc blbě. Je skvělá a dcera ji má moc ráda.

Objednám termíny testování v ÚVN. Chudák. Napíšu mail pediatře.

Posílím ochranné prostředky. Zvažuju tu saunu. S nikým nemocným jsem se nesetkala. Dceru viděla naposledy před několika dny. Kurva, kurva, kurva.

A to je boží trest za hříšné myšlenky.

Ale hovno. To je prostě dnešní realita.

A užij si to, protože po návratu domů už jen tak nevylezeš. Ach jo.

Sobota, Margit

Sobotní ráno splňuje parametry všech našich společných výletů. Otevřu jedno oko do ranního šera a Barča cvičí. S drobnými výčitkami se zakutám hlouběji do peřin. Při dalším probuzení slyším, jak se Barča líčí, češe a maže. Zase mě to pleskne: ona cvičí, pečuje o sebe a ty se tu flákáš!

Ale na tyhle myšlenky jsem při výletech s Barčou zvyklá, a tak se otočím na druhý bok, znovu usínám a vím, že ona se teď půjde proběhnout, nebo aspoň projít a donese nám snídani. Nezbývá mi než doufat, věřit, že to včera myslela vážně, když říkala, kolik jí dávám... moje spontánnost, lehkost, živelnost... Snad se nám to nějak vyrovná... Podobně jako na konci tohohle výletu sečteme, co kdo platil, a srovnáme účty a nad drobnými mávneme rukou.

Sobota plyne lehce. Procházka na Monte Bú, blbnutí u planetária, úvahy o svobodě vnější a vnitřní, nepříliš dobrý oběd ve vyhlášené restauraci... Drobné zakolísání způsobené zprávou o covidu v třídě Bářiný dcery a karanténě, která hypoteticky hrozí postupně celé její rodině. Daří se nám to přejít a po odpoledním spánku vyrážíme do saunového světa Maximusu.

Sobota, Baru

17:00

Odpolední šlofíček. Cesta tramvají a busem. A rande s Alexem ve třech v sauně.

A ráj. Ráj horka. Nahoty. Přirozenosti. Sauna, večer, doteky, povídání, rituály, křik v ledovém jezírku a znovu vedro a intelektuální masturbace ....

A trocha terapie zdarma. Jeho příběh.

Když ho opustila, trápil se. Psal jí. A trpěl. A pak se rozhodl, že trpět nebude. Že to znamená, že je závislý. A to je špatně. A že se z toho musí vyléčit. Teď se trochu stydím za výsledky naší psycho práce. Teda tohle má na svědomí někdo z kolegů. Lidi si tedy myslí, že je terapie stejná jako nacpat se analgetiky, aby to nebolelo, abys necítil tělo. Láska bolí. Je to oldschool a je to v pořádku. Trpět v souvislosti s láskou, to snad ještě platí ne? Snad ještě můžeme nadšeně milovat a trpět, když jsme odmítáni.

Hledání holek s psychiatrickýma diagnózama je teď vážně in? Ježišimarja. A kluci se o ně přetahujou? A vede, kdo je šuká? No prej jo.

A porno. Porno prý je součást denní reality. A zajímá se o BDSM. Margit ví, co ta zkratka znamená. Já ne. Později odtušuju: Bondage Discipline Sadism and Masochism. No proti gustu. Jsou na to kurzy. Jsou na to komunity. Jsou na to weby. Ježiš, já jsem asi strašně nudná a stará.

A věděli jste, že existují lidé, co nemasturbují a dělají na youtube příspěvky o tom, jak nemasturbují? Nějaká sekta?

Ne. Je to spirituální.

Za našich rodičů se masturbace tajila. Pak přišel společenský comingout. Říkalo se, že to dělali všichni a kdo říká, že ne, ten to dělá dodnes ... a dneska děti drží masturbační půsty, aby mohly ráno včas vstát a měly energii pro život ... a je to spirituální a píšou se o tom knížky ...

A tenhle Alex prostě vstal od počítače se všemi těmito zážitky a šel hledat kamarády. A našel nás. Mě a Margitku.

A tak dál tlacháme o životních moudrech a o životě.

Vedeme hovory na téma: Co nikdy neděláte? To mě zaujalo.

Alex už nikdy nebude dělat vývar z kostky Knorr. Už vždycky jen poctivě. Tak to já teda klidně. A jsem ráda, že ho v lednici mám, jinak bychom umřeli hlady.

Já jsem si nikdy nekoupila a nekoupím Blesk. Alex si v něm prohlíží nahatý paní u babičky a zřejmě to byl jeho první kontakt s ženskou nahotou v mládí.

Margitka si nikdy nekupuje kabelky (teda v posledních asi 20 letech) a skoro nikdy se nemaluje. Tak to já denně. Teda malování. Kabelky obden. Fantastické rozdíly perspektiv. Pestrost života.

22:00

A opět zavírající se bary a náznaky. Ruka v ruce. Hlava na rameni. To se teď asi dělá, že to nic neznamená ... my, když jsme na někoho šahali, tak to vždycky něco znamenalo ... sakra jsem stará ...

Hele, ale žádnej chlap večer na pokoji, takže slušná výchova a žádný výčitky svědomí ... A žádný hřích ... Teda ty v myšlenkách se nepočítají.

Někdy v noci mezi Nebem a Zemí

Ve tři hodiny se budím pláčem. Pocit, kdy nemusíš jíst a nemusíš spát .... A pláčeš ... trochu štěstím, že to ještě cítíš ... trochu smutkem, že už to takhle nikdy nezažiješ ... trochu radostí, že zítra se zase uvidíte ... Usneš štěstím a vyčerpáním z pláče. Poslední myšlenka je, že je fajn, že tady nestraší, že se tu vůbec a ani trochu nebojíš. Ještě že naše generace nemá masturbaci zakázanou.

Sobota, Margit

Saunový svět Maximus. Maximální saunování! Když jsme tu byly naposledy, přála jsem si jet sem s Karlem, teď se mi do hlavy vkrádá Daniel - možná proto, že kolem je to taky samej nahatej podnikatel.

Alexe moc nevnímám. Možná jsem ten flirt zbrzdila kvůli Barče, možná mě prostě přestal bavit.

Ale ta vlna je tu stejně. Vedro, pot, nahota, hudba, vůně, ledová voda, mraky nade mnou, extáze ve mě!

A při odchodu posílám zcela nerozumně textovku: "až mě jednou budeš chtít sbalit, rozhodně do toho zakomponuj víkend tady"... s odkazem na Maximus. Když se mi o pár hodin později mozkové závity zase zapojí do modulu "paní rozumná", nejde mi tu zprávu vymazat. Ach jo, já jsem prostě nepoučitelná. Flirtuju tady s Alexem, posílám fotky Petrovi a lákám ho, aby přijel, a přitom myslím na Daniela. Fííííí...

No nic, tak jedem dál.

Spousta smíchu.

Hurá do města.

A už to z Alexe leze: nevlastní táta alkoholik, rozebírání terapie cestou v tramvaji, a pak zas řeči o experimentech s různými formami sexu či jeho odepíráním si. Já to říkala, že je divnej... Takových máme v práci plnej barák.

Tak ještě drink - hmmm, ten fousáč od vedlejšího stolu teda vůbec není k zahození, hraje karty, pak zvedne oči a řekne "až to tady vyhraju, seš moje".

Stop. Do pelechu. Samy!

Vlastně je to tak dobře. Tohle je na tom stejně nejsladší. Kdo by stál o ranní kocovinu z jednorázového sexu. Ale do té galerie s ním zítra zajdeme. Když už má vystudovaný ty dějiny umění, třeba to bude zajímavý.

V noci se probouzím hrůzou - zdálo se mi, že je Alex schizofrenní strašidlo a k tomu upír a poletuje nám tu pokojem. No pane jo. A to jsem měla před pár hodinami dojem, že to je anděl, kterého nám Bůh poslal, aby nám rozsvítil víkend... Co je ta osoba vedla mne pod peřinou? Zakázala jsem si se pod peřinu podívat.

... pokračování zítra