Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají. Příští zastávka Nemocnice Motol. Co Vám budu vyprávět, není to dobrý. Je neděle a já se paličatě snažím uvařit pár vajec, abych je mohla obarvit a večer na ně nanést vosk, i když to budu dělat sama se starou tetičkou. Na chalupě, kam pojedu večer na pár hodin na otočku, abych byla zítra...

Upozornění: Tento text má citlivý obsah. Není pro slabé nátury. Čtete na vlastní nebezpečí. Ale nikdo v textu nezemře. (naplněn požadavek EU o ochraně čtenáře J) Popsat poslední dny … nevím odkud to vzít … zapnul se nějaký autopilot, který dělá, co je třeba. Funguju. Lítám mezi prací a dceřinou školou. Udělá několik pokusů tam ještě vyrazit, je...

Je pondělí 6 ráno a já nemám napsaný příspěvek. Ach jo. Nejde mi to. Ne, že bych nechtěla, ale jako by nešlo najít klidný moment a sednout k počítači. Jsem vnitřně zkroucená. Hrozně se bojím. Úzkost je kámoška, kterou znám celý život a jsem si vědoma, že provází naši ženskou rodinnou linii dlouhodobě. Dlouho jsem tu mrchu držela na uzdě,...

OK, tak když Baru pojmenovala svého milého podle toho, co si vybral, dávám svému milému taky přezdívku - měl na výběr dvě a vybral si přezdívku BB (proč, to si nechám pro sebe)… Tenhle příspěvek je složený z poznámek a postřehů z naší zatím nejdelší a nejdobrodružnější společné dovolené (ještě nekončí - možná bude další příspěvek ex-post - zatím...

Moranu jsme vynesly. S kámoškou, narvanou hnusy napsanými na papírku.

Je jen pár věcí na světě, který prostě ničím nenahradíte. Třeba vřelé objetí, Grand kaňon, nebo Ikea pytlíky. Já bláhová věřila, že když Pepco opisuje z Ikei snad všechno, seženu tam i ty samozadělávací pytlíky, co nepropustí ani ň dovnitř ni ven - ale ono prd. Naštěstí se Baru rozhodla strávit své nenadále nabité volné odpoledne nakupováním v...

Chalan, se kterým jsme se rozešli, protože naše světy byly neslučitelné a hlavně proto, že moje srdce bylo trvale obsazené, mi říkal Drahá. Drahá, chtěl jsem ti říct… Drahá, co bys chtěla dělat? Tohle je převratný posun ve vývoji AI agentů, drahá … Nebude to také lahké, drahá, napadalo mne u toho. Nejen proto, že byl Slovák. Bača.

"Tak se rozdělíme na půl. Nebo teda čtyři na pět."..."A podle čeho?"... "Na kluky a na holky"... "Neeee, to je blbý…"... "Na starý a na mladý!" ..."Já teda nechci bejt mezi starejma, mně ještě není pade, mně nikdo mezi starý řadit nebude!" ..."OK, tak na ty, co se narodili v tomhle století a na ty, co se narodili v minulým...

Margit se na Valentýna ptala: Jak poznám, že se milujeme? Jak poznám, že ho opravdu miluju? Když se mi po něm stýská? Když mám o něj starost? Když po něm toužím? Když pro něj dělám věci? Když se s ním nasměju? Když mám pocit splynutí? Když vyprávím pořád jen o něm, o tom, co by řekl, co by udělal a...

Povalentýnské ráno sedím na jeho jídelním stole, protože gauč je ještě vlhký od našeho včerejšího milování, piju horký kafe a on smaží rýžové palačinky podle receptu z dětství. Štěstí se ve mně třepotá a rozlévá se do celého těla i duše jako ta lahodná horká káva. Za oknem zlehka poletují sněhové vločky, jako by se jim ani trochu nechtělo dopadnout...

Tohle zažijete jen s Margit. Takovou neděli. Na počátku byla lišácká myšlenka, že Národní galerie má dnes vstup zdarma. Výsledek: čtyři galerie, čtyři budovy, jen jedna zdarma. Tři za prachy. Ale několik kafíček, selfíček, jeden dortíček (já né, já jsem na dietě, vypovím později), hromada okouzlení uměním i lidmi kolem něj.

Nevím, o čem psát. A nebo vím o čem, ale nevím jak. Nevím, jak do slov nacpat to, co prožívám, to, co cítím, co žiju. Cítím se blaženě. Blažená žena. Možná bych měla zase napsat nějakou báseň. A nebo vám to zazpívat. Nebo zatančit. Ale já to jen vydechuju, vyzařuju, užívám… Tak já to zkusím...

Žiju v meziprostoru. Bardo je buddhistický termín, který označuje různé stavy mezi smrtí a novým zrozením v různých formách života. Tenhle mezistav je někde uvnitř mě.

"Už nikdy žádnýmu chlapovi neprozradím, jakej blog píšu," zahlásila Barča poté, co spustila svůj účet na Tinderu. "Souhlas," přidala jsem se: "ale bohužel už to stejně ví většina mojí rodiny, včetně dětí…" "No ale máš štěstí, že ten tvůj si to nepřečte, když neumí česky!" "No jo, ale stejně je to naprd anonymita, člověk si furt musí dávat pozor na...

Ahoj Margit. Zkusím odpovědět na Tvoje otázky. Jaký byl váš největší úspěch v uplynulém roce? Asi to, jak jsem začala skutečně stát na vlastních nohách. A že jsem srovnala úplně všechny dluhy. Se všemi. Teď dlužím už jen bance, a to má jasné podmínky a pojištění. Je to nepoetické, ale osvobozující. Úspěchem je vztah s mojí dcerou. Je to skvělá...

Prý jsem spáchala válečný zločin tím, že jsem svou dceru přiměla smíchat v receptu na cookies máslo a olej. Už to, že jsem ji navedla, že jde upéct cookies bez másla, jen s olejem (a zrádný chat.gpt to potvrdil), bylo dost napováženou, ale zkombinovat dohromady obě ingredience, to je pro moji puristickou dceru rovno válečnému zločinu! Niceméně to,...

Strašně jsem si přála, aby to dopadlo nějak jinak.

Štědrý den je až zítra a já mám za sebou všechny příbuzenské návštěvy.

Letos to cítím zvlášť bytostně. Jdeme do tmy. Já jdu. Od srpna se stala zvláštní věc. Začala jsem míň vyšilovat. Něco ve mně si řeklo, že budu brát věci, jak jsou a méně se rozčilovat. Něco ve mně bylo vyčerpané neustálým bojem za jakousi pravdu. Za pravidla. Za spravedlnost. Nebo, jak tomu říkám, ani vlastně nevím, co to je. Něco...

Už několikátý rok nepeču cukroví zásadně sama. Scházíváme se v různých ženských uskupeních, většinou společně s dětmi, děláváme každá jedno těsto v násobném množství, a pak společně pečeme, plkáme, popíjíme víno, punč nebo svařený džus a vyrábíme ty titěrné řemeslné sladkosti tradiční pro české vánoce. Začala jsem takhle s bývalou tchýní, pak jsme...

Začal prosinec. Někdy je počasí tak šedé, že je nejlepší mít penis ve vagíně … povídá jedna kamarádka druhé. Víš, když je takhle šedo a mlhavo, jako by se svět zastavil. Ztlumí se všechny zvuky za okny. Nic neprojde tím mléčným ledovým oparem. Okno se zatáhne jako by mělo šedý zákal. A tehdy je nejlepší se zavrtat pod teplou duchnou...

Tak Barče už se pomalu staví nová kuchyň. Doufám, že její nový mrazák bude dostatečně velký na to, aby se do něj vešly veškeré její kašmírové svršky a svině moli jí je nežrali. Možná by si mohla pořídit jedno mrazákové oddělení s ramínky. Že se to nevyrábí? To je ovšem díra na trhu, přátelé! Skříňový mrazák na vlněné svršky a...

Dobré pondělní ráno. Sedím uprostřed holobytové místnosti a čekám na řemeslníky.

Strčit hlavu pod peřinu a počkat, než to přejde. Neslyšet, nevidět a hlavně, hlavně o tom nemluvit. Tolik tajemství, okolností, událostí, myšlenek, činů, tužeb… Tolik věcí se děje, které nemůžu nikomu říct, nebo vždycky jen někomu, ale ne komukoliv, ne všem, ne veřejně, že už jsem si začala i psát do šuplíku tajný blog. A světe div se, všechny moje...

Baru: Margit, hezkej pondělní blog … ale, vole, od kdy jsme vyšší střední věk, jak to tam píšeš???? 😵‍💫🥵☠️☠️☠️☠️ Snad jen střední. A spíš nižší střední věk, ne? 😇🤣🤣🤣

Zase tu máme období štíra a s ním ostrou břitkost vyjevujících se skutečností. Bodá a řeže a nenechá nikoho schovávat se za maskami. Vášně bublají, stíny se odkopávají, valíme se v divokém proudu štíří energie obnažováni až na kost. Mnohdy je to náročné. V té intenzitě a množství vybavovaných sraček. Má to i své výhody. Nemá smysl hrát hodnou...

Mám šílený hořečnatý sen: Stojím na nádraží někde ve Skandinávii, v místě, jehož jméno nemohu ani vyslovit. Máme někde s Drahoušem sraz, ale já nevím, v jakém městě. Přijíždějí vlaky, ale já netuším, který je ten můj. Jsem trpělivá. Pojedou další vlaky. Nemůžu tu cílovou destinaci najít na mapě, nefunguje mi Google Maps v mobilu, mapa nejde...

Vyplavila jsem se na dovolenou. Vypravila jsem se po dlouhém toužení na loď. Díky E. a jejímu muži a díky tomu, že dala dohromady dostatek kamarádů z různých zemí a její muž byl ochotný naši loď odřídit (teda odkormidlovat a a nás, mořské zelenáče, trochu zaučit). Takže hurá do tepla, hurá za dobrodružstvím - bez dětí, s lidma, z nichž...

Už zase píšu blog až v pondělí. O víkendu to nějak nešlo. Myšlenky vířily a nějak nebyl čas nebo co. To se bude Margit na lodi divit. Jak jsem zvlčela. Ale Margit stejně zřejmě nemá signál, neozývá se, a teda doufám, že si plutí na jachtě užívá a moc neblije z mořské nemoci.
Proč se to dneska jmenuje Sražená?...

Jako by se čas srazil jak vlněný svetr v pračce. Možná je to podzimní rovnodenností a překlápěcím do podzimu, možná přibýváním věku a zkracováním počtu dnů do konce života, možná mají pravdu teorie tvrdící, že děti mají dny daleko delší než dospělí a dny starců jsou nejkratší… Všechno běží tak rychle, že se sotva stíhám nadechovat… Minulý víkend...