Jsou časy, kdy se všechno okolo točí jako hurikán a Vy si přejete občas spočinout v jeho středu. Posadit se na Louku. To je relaxační cvičení, které dělá jeden můj blízký přítel s učitelkami v rámci prevence vyhoření a já se mu vždycky směju, ať mi taky udělá tu louku. Vnímat šumění větru, nechat paprsky klouzat po tváři, poslouchat šumění...
"Ide, Kračún, ide, ej koledu nám nese..." Kračún, vánoce, slunovrat, nový rok, advent. Jiná slova, podobná doba. Zaplouváme do temnoty, do mrazu a do nebytí, chystáme se na spojení profánního a spirituálního, všichni to cítíme, ať už tomu říkáme jakkoliv a jakkoliv se na to chystáme. Běží nám advent a já střídavě zůstávám v práci do večera,...
Byla jsem v kině. V poslední době už podruhé. Je ten čas, kdy se líhnou v kinech vánoční pohádky. Před časem jsem viděla Prince Mamánka. 101 minut, ČSFD 56% Výcuc z psychoanalytické teorie v praxi. Dospělý muž fixovaný na matku, který se musí postavit tváří tvář smrti. Ale vlastně mne to nadchlo. Výborná vážná hudba. Dobrý vtipy, při kterých jsem...
Zas je tu advent a zase jsme pekli perníčky. Barča zase zadělala hromady těsta a všechny nás sezvala. Zase schovala do těsta nehet (modří vědí a červení si to dohledají v loňských příspěvcích) a jako odměnu rozdala šuměnky do koupele (hahaha, Káčiny děti se budou muset umýt, hahaha). Zase jsme pekli, pili, radovali se. Letos dostaly děti při focení...
Telka byla fajn, díky za optání. Nevětší radost měli naši, maminka volala, že si mě pouštějí pořád dokola. To mi udělalo velkou radost. Všichni to máme a je těžký se tomu úplně vymanit i ve čtyřiceti. Vlastně nějak rodičům chceme dělat radost. Vlastně pořád stojíme o jejich ocenění. Někdy je to rodič reálný a někdy už jen rodič uvnitř nás....
Je to tu. Čas psaní dopisů Ježuchovi. Máme pro Vás dokonce dopis Ježíškovi v originále od jedné skvělé přemýšlivé slečny. Ale než se k němu dostanete, chci se s Vámi podělit: Dneska ráno jdu do telky. V pátek zavolali. Z Dobrého rána. Tak samozřejmě to polichotí. Když jsem byla v telce naposled, točilo se venku kvůli covidu, a musela...
Jedu tramvají z práce, ztahaná jak kotě. Je pátek a já jedu zas o dvě hodiny později, nestihnu pobýt s dětma, ale oni o to už stejně nestojí, jen se občas zlobí, že není nikdo doma, když přijdou ze školy, že není teplá večeře a rozsvícený světla, že nedělám mámu a nezaprďuju domácnost svojí přítomností. Někdy na to vůbec nemám...
Impulzivní nápad. Margitin. Jak jinak. Tak si tak voláme, abychom setřásly podzimní chmury. Moc se nám to nedaří. Dohodneme si společně rodinné sobotní odpoledne. Alespoň. Rozloučíme se a zavěsíme. A pak ale ještě od Margit blikne zpráva. Co jít místo do večerní sobotní sauny na bál? Do Turnova. Maškarní. Je každýmu jedno, jestli budeme čtyři...
Pokračovací kurz klinické hypnózy v překrásné Kroměříži pro mě začal trochu děsivě. Ještě před nedávnem bych vám tvrdila, že nevím, co je panika, že jsem vcelku kliďas. Teď jsem se na panický záchvat sáhla v krátké době podruhé. Poprvé to bylo na Idině kurzu, kdy jsem při dechovém cvičení měla pocit, že se udusím a málem vyletěla z kůže a...
Jedeme na podzimní výlet. Dítě, z něhož se v posledních týdnech stala šprtající gymnazistka chrlí informace o pravěku. Na hlavě má kulich. Můj. Jen tak tak uhájím svoje místo v autě vepředu. Dcera prohlásí, že za chvíli bude stejně sedět na místě řidiče. A má pravdu, možná těch pár let hrozně uteče. Neandrtálci, pokračuje s výkladem o době kamenné,...
Tak tohle jsme tu ještě neměli. Křeslo pro hosta. Občas sem tak propašováváme myšlenky našich blízkých, ale dneska, dneska, Vám nabídneme text ze života, který mne uchvátil. Je totiž ze školy. Jako by to bylo u nás. Magdo, díky. Tak tedy Program na ochranu svědků uvádí: Magda Nováková: HODINA VÝTVARNÉ VÝCHOVY.
Dneska Vám nabídnu povídku ze života. Gendr je všude. V mnoha podobách. A přitom i jen ty dvě oldschoolový základní varianty přinášejí zcela jiné perspektivy. Tak třeba taková neděle.
Původně jsem vám dnes chtěla psát o tom, kdy se cítím šťastná jako blecha. Že se tetelím blahem, štastná jako blecha, když se holým zadkem přitisknu do klína svýho milýho, že jsem šťastná jako blecha, když se se svýma dětma koukám na film a oni se ke mně oba tisknou a já cítím jejich teplo a vůni té směsi potu...
Září mne pomalu přivádí domů. Zjišťuju, co všechno je v domácnosti po prázdninách zanedbané a hodné opravy. Vzduch voní jinak, ráno je šero a večery nabývají jiného světla. Po cestě do práce zkoumám, zda už budou padat kaštany a ořechy u sousedů.
Září se rozeběhlo jako divoká řeka. Jako by se srazily dvě až tři reality a my je měli žít najednou. Nevím, jak jste na tom vy, ale já mám dojem, že nic nestíhám. A to první dny školy mých dětí opět oddřel můj bývalý muž. Objednal všechny požadované sešity, pravítka, tužky i obaly. Bůh mu žehnej. Naštěstí to ti naši...
Nejhorší smrt je z vyděšení, říkává moje maminka. A ví, o čem mluví, protože se různých věcí děsí často. Myslím si dokonce, že má tak speciální talent, že by mohla pracovat v pojišťovně v oddělení plánovaných rizik. Vymyslí takové varianty špatných konců a neplánovaných komplikací, že můj rozum zůstává v obdivu úplně stát. Nebo by mohla být...
Končí prázdniny a zase začínáme své životy brát vážně. Škoda. Miluju ten pocit lehkosti a volnosti, který s sebou prázdniny přinášejí. I pro nás, kdo už školou povinní dááávno nejsme a práci ve školství jsme už taky opustili. Mívala jsem dřív pocit, že o prázdninách budu mít spoustu volného času. S mojí schopností zaplnit každou skulinku volna...
Tak už je to tady. Jak by řekla moje drahá maminka, dozrávají jeřabiny, a to je příznak toho, že se blíží konec prázdnin. A to je stres. Vyhořelí učitelé už začínají natahovat moldánky. Jeden můj kolega mi onehdy zapůjčil knihu s názvem Psychoanalytická diagnóza. Díky. Šla jsem do sebe. Řekla jsem si, že tu knihu konečně přečtu. Když se blíží...
Tak na začátek je dobré napsat, abyste nečekali žádný halucinogenní historky. Margit, tohle není z Tvého oboru. I když taky trochu jo. Dnešní příspěvek bude o holkách. Ženách. Kočenách. Dvě takové jsou teď na cestě do Londýna a do Paříže. Vlakem. Jedeme spolu s dcerou, páč furt nám platí ty šotoušský jízdenky na cestování první třídou a ona si...
Mám ráda vodu. Piju vodu. Když to jde, lezu do vody. Občas vařím z vody. Jezdím k vodě. Plavím se po vodě. Ráda bych byla za vodou. Někdy se cítím, jako že samá voda. Jindy se snažím udržet nad vodou a stejně v tom plavu. Nerada bych byla podvodnice. Udržuji tělesné zavodnění. Jsou dny, kdy mám pocit, že dokážu chodit...
Dneska mám pro Vás jeden speciální příběh. Od dětství miluju strašidelné historky. Na chalupě po babičce sedíme u ohně, táta nachystal bojovku, je mi devět. Léto. Tma. Žhavé uhlíky. Napětí. Poslouchám, jak táta vypráví Zlatou plachtu nebo Guláš (tu povídku si vypůjčil od Miroslava Švandrlíka a miluju jí do dnes) a v těle cítím neklid. Protože za...
Tak Vám řeknu, že mám nějakou psací krizi. V práci mám za sebou administrativní týden se zadáváním dat do kartotéky a dopisováním zpráv, kde mou vrcholnou kreativní disciplínou je přidělování čísla jednacího. Bože, jak já tu administrativu nesnáším. Na jednu stranu chápu její důležitost v tom, že je moje práce předatelná a nějak ohraničená, na...
Šotouštour skončila. Absolvovali jsme cca 19 cest vlakem, 3 přelety a přežili ve zdraví 2 stávky železničářů. Pomalu je čas vrátit se do reality. Ale prázdninové, a to je paráda! Jestli Vám připadá, že je venku horko, vyslechněte si následující historku z Porta. Porto je město na severu Portugalska a jak říká moje dcera, je to trochu Brno. Velké,...
Tak už jsou z nás poctiví cestovatelé. Když během týdne svůj batoh čtyřikrát zabalíte a vybalíte, tak jste cestovatel ... a už je taky jasný, že byla opět kravina brát si čtvery šaty, když jsem neodolala a už si jedny další skutečně okouzlující červené po cestě koupila a k tomu dva overaly. Mám teď nějaké overalové období. A teda nějaký...
Tak dnes začnu vysvětlením slova šotouš, páč mnoho z Vás se mě ptalo, co/ kdo to teda je. Wiki praví: "Šotouš je člověk, který má zálibu ve fotografování veřejné dopravy, zejména té železniční. Nejde o spisovný pojem. Podle odborného periodika Naše řeč šotouš bývá ověšen fotoaparáty, někdy i diktafonem a poznámkovým bločkem, může jít o mírně...
Končí školní rok. Už jen čtyři dny. Zaplaťpánbůh. Vždycky touhle dobou přemýšlím, co s námi dělají konce. Loučení. Ten pocit, že něco ještě běží, žijeme poslední dny, které jsou stejné jako dřív, doděláváme administrativu, poslední tabulky a výkazy ... bla bla bla ... ale něco v nás už je jinde. Vnitřní loučení, postupné opouštění, těšení se....
Je těžký to přiznat, ale mám pocit, že všichni trochu trpíme PTSD (Posttraumatická stresová porucha). Znamená to opožděnou nebo prodlouženou reakci na velkou zátěž nebo ohrožení. Normálně se to lidem stane, když zažijí něco, co ohrožuje jejich život nebo osobní integritu. A některým lidem se to pak znovu vrací. Celá společnost je trochu vybzikaná,...
Tento víkend jsem zvládla dvě oslavy. Můj syn dokonce tři. A příští víkend se nám oslavy sešly dvě v jeden termín. A to nás ještě v týdnu čeká slunovrat. Taky důvod k oslavě. Letos se chystám na pohanské slunovratové oslavy. Do kruhu lidí, které jsem nikdy neviděla, jejichž činnost sleduju na sociálních sítích a k jejichž náboženství jsem se...
Doběhly letadlo do Lisabonu, které mělo podle jízdního řádu dávno uletět. Tomu klukovi, co pokračuje do Porta, uletělo. Nikdy se nedozví, že si o něm budou celý víkend vyprávět. Přemýšlet, jak se má student s batohem a očima laně. Hnědoočko. Kámoška říká, že na zajíčky rozhodně není. Je jedno, na co kdo je. Ty oči měl boží. Oči. Okénko do...
Máme skvělou úču, teda naše dítě. Tak skvělou, že zorganizovala nejen školu v přírodě v kempu na Slapech pro děti, ale taky následný víkend pro rodiče. Kdo mohl, v pátek ve tři byl na Slapech, formálně převzal své dítě, a k tomu mnohdy nějaké nevlastní, jehož rodiče zatím nedorazili, a společně jsme se vydali na putování. Plán do neděle, přechod...