Blog

Na jihu: Sedím. Mám zavřené oči a nechám slunce, aby mne lechtalo po tváři. Jen nádech a výdech. Nádech a výdech. Do uší mi doléhá hukot vody. Jen vzdáleně, ale vnímám ho, jak prostupuje celou budovou, aby se dostal až ke mně. Otevírá několikery dveře, kličkuje mezi nábytkem a vyběhne schody. Aby se dotkl mého ucha s ozvěnou proudu. Pomalu...

Byli jsme s milým před dvěma týdny na procházce předvánoční Prahou. Pohodička, volný den... sedneme do restaurace, objednáme jídlo, u vedlejšího stolu právě obědvá Mirek Topolánek, milý vypráví o tom, jak v téhle hospodě skvěle vaří a jak sem chodívá s klukama na pivo už přes čtvrt století... přinesli mi čerstvý zázvorový čaj a lahodně vypadajícího...

Tak mohla bych psát o hybridní výuce, jako čirém učitelském peklu ... mohla bych psát o postupu pandemie a o Japonsku, kde covid sám od sebe vymizel ... mohla bych psát o svém pokusu vytvořit celé dva druhy vánočního cukroví ... mohla bych psát o vyrábění a shánění dárků kamarádům, kamarádkám mé dcery, dětem kamarádů ... mohla bych psát o...

(... a pozor, vybrat si můžete podle Vašeho vkusu: Richard Krajčo, Vojtové Kotek nebo Dyk, Ondra Brzobohatý anebo David Švehlík, pokud se Vám líbí tyhle zádumčivý typy... já si teda nechám modrookého blonďáka ...)

Diana samozřejmě plánovala zůstat na svátky v New Yorku. A i Manhattan opouštěla jen zřídka. Jenže letos v ní obzvláště silně něco hlodalo. Babička ve Valmezu už nebyla nejmladší a Diana by jí prostě ráda viděla. Zkoušela si s ní volat po Skypu i po Zoomu, ale nebylo to ono. Babička se při přenosu ošívala a povídala jen:

Vím, je středa, ale dnes zaskočím za Margit. Proč? Prostě proto :-)... Mám skvělého kolegu, se kterým vedeme terapeutické skupiny pro děti. A on má něžnou ženu, která se už opravdu dlouho těší na Vánoce. Nejdříve se musí těšit tajně, ale od poloviny listopadu se už ke své vášni může přiznat. Jak je to opravdu, to nevím, ale představuji si,...

Babi, vyprávěj mi, jak to bylo tenkrát! Dyť už jsem Ti to vyprávěla ... Tak ještě jednou. Loudí desetiletá Klárka, která má prsty obalené těstem a v pravidelných intervalech si ho z rukou okusuje. Tak teda jo, usměje se babička. Ale děda mi do toho nebude skákat!

Chtěla jsem původně to sprosté slovo v nadpise zakamuflovat hvězdičkami místo dé a é, ale nevím, jak na svém novém služebním notebooku napsat hvězdičku. Chtěla jsem vám původně napsat tento příspěvek v klidu a s předstihem, ale píšu ho v deset večer a oční víčka si podpírám sirkami. Chtěla jsem původně strávit dnešní večer na svém milovaném...

Óóóó, má drahá velká Margit, díky za Tvou podporu v příspěvku z minulého týdne. Vážně mě potěšil, až jsem z toho trochu povyrostla. I když se zdá, že mou nejsilnější stránkou je umění uvařit svíčkovou omáčku :-). Teď se ale převracím v posteli a nemůžu zabrat. No, v posteli... máme návštěvu, které jsme přepustili ložnici, takže se převaluji na...

Barča psala o malosti svého života. Je vidět, že jsme minulý týden vynechaly naši holčičí saunu a moje nejdražší přítelkyně upadá do podzimních depresí. Milá moje, není malých příběhů! Tvůj život je skvělý, úžasný, zajímavý a ty sama jsi skvělá naprosto! Umíš zadělat bombastické těsto na perníčky, jsi skvělá lektorka a supervizorka a kdokoli se...

Mohla bych napsat knihu Malý život s velkým zadkem. Ale to bych přeháněla, nejsem Halina Pavlowská (...zadkem, ne knihou). Nebo Malý život s velkým srdcem. Ale to bych taky přeháněla. Velké srdce nemám, mám takové malé obyčejné, kam se vejde rodina, pár přátel, chlupatá kočka a občas se ho dotkne něco zvenčí. Velké srdce má moje kámoška Kačka. Jí...

Zvířata můžeme rozdělit na divoká a domestikovaná. Domestikovaná mívají přísun potravy, zajištěné přístřeší, někdy milé zacházení či dokonce mazlení, jindy vykořisťování či nedůstojné zacházení. Divoká zvířata oproti tomu mohou trpět hladem, zimou, být lovena či umírat bez péče, zůstává jim však svoboda. Lidi to vlastně mají podobně. Jen mají tu...

O dušičkové noci jsem se ve snu potkala se svou dávno zemřelou babičkou a žádala jsem jí: Babi, mohla bys mi do života poslat nějaký zázrak? A babička odpověděla: Klidně, Barunko. A co by to tak mělo být? To já vlastně nevím, babi, slyším se odpovídat. A v tom jsem se probudila. Bylo ráno a já spěchala si sen...

Před pár dny jsem byla třeskutě upřímná. Milý to sotva rozdýchal, ale mohl si za to sám. Vždycky si ze mě utahuje, že nepiju alkohol a poňouká mě, abych si dala, tak se mu to teď vymstilo. Seděli jsme v krásné stylové útulné rádobystředověké hospůdce nad pečeným kolenem a silným pivem a povídali si s naproti sedícím párem - před...

Ne, vlastně to nebyl abiturientský večírek. Bylo to setkání lidí, kteří někdy lehce po roce 2003/2004 (... snažili jsme se to spočítat, objímaje se po vypitých pivech, ale nikdo to neví přesně... ) pracovali v jedné nejmenované přímo řízené organizaci ministerstva školství. Byl to ústav zabývající se vzděláváním a koncepční činností. Cha. Byl to...

Závidím, závidíš, závidí. Porovnávání se a závist z toho plynoucí je prokletí lidstva. Vyrůstáme v tom ale všichni - rodiče sice nezajímá, že ostatní měli horší známku než vy, zatraceně je ale zajímá, že sousedovic Klára měla známku lepší. Lepší a horší jsou kategorie, na nichž stojí náš současný západní svět. Kluci si porovnávají velikosti...

Nasednu do tramvaje. ÚÚÚff, doběhla jsem jí na poslední chvíli. Posadím se a zadívám se na digitální ukazatel zastávek. A sakra. Je to dvacet pětka. Ne dvacet dvojka, kterou jsem chtěla jet. Část cesty je shodná, tak prostě přestoupím, houby zle. Ale stejně. Přísahala bych, že nasedám do dvaadvacítky. Zaposlouchám se do audioknihy. Když zvednu oči,...

Zažila jsem během letošního října Věci! Byla jsem několikrát v hypnotickém stavu a moje tělo bylo mimo moji kontrolu; objímala jsem se s dredatým básníkem a doufala, že od něj nechytnu vši; téměř denně jsem poslední týden konzumovala alkohol; vykouřila půl obřího doutníku; byla opět na jevišti, hrála tam, zpívala a exhibovala o sto šest a sklízela...

Nenávidím je. Upřímně a otevřeně. Nenávidím samozřejmost, se kterou se vloudí do mé domácnosti. Pravidelnost, se kterou se vracejí. Svou neschopnost se jich zbavit. Ukázat, kdo je tady pánem a jednou provždy za nimi zavřít dveře i okna. Nenávidím je a nedokážu se na ně dívat prizmatem křesťanské lásky. Na ně ne! Prostě ne! Nenávidím jejich klid a...

Je neděle večer a já se chystám do prázdné manželské postele v obrovském apartmánu v Kroměříži. Jsem tu trochu opuštěná, ale snad se zítra seznámím s nějakými novými sympatickými lidmi. Čeká mě týdenní kurz hypnózy. Budu zase studentka. Mám trochu trému. Abych nebyla za úplného debila mezi ambiciózními psychiatry a psychology, zkoušela jsem dnes na...

Ráno je mrazivé a do hotelového pokoje pronikají zvuky mše z protějšího kostela. Posnídáme vajíčka v Cafe Placzek a pokusíme se sbalit svá zavazadla. Jak to, že se z jednoho zavazadla staly tři, ptá se Margit a následně jí rupne zip u kufru. Já to říkala! Nevydržel!

Vypadá to na úspěšný víkend. I když výrazně klidnější, než loni. Alespoň zatím. A výrazně alkoholičtější.

Sobota 19:00 Máme takovou radost!

6:24 ano, to je úspěch. Normálně se budim 5:45, takže skoro půl sedmá je opravdu úspěch. Mám děsný hlad.

V jednu chvíli jsme se lekly, zda znovu neopravují hlavák a Královo Pole není jediná brněnská zastávka. Nikdy nevíš. V Brně. Odmítla jsem vystoupit v Břeclavi, to je hrozná díra. Takže až Bratislava. A červená země v cestovatelském ukazateli. Bratislavu vlastně vůbec neznám...

Víte, že wikipedie pojem dámská jízda nezná? Nabízí pánskou jízdu jako film nebo dánskou jízdu, což nevím, co je. Anebo dámské sedlo. Blbci. Když se řekne filmová dámská jízda, napadne mne Telma a Luisa (a Brad Pitt za mlada jako stopař, och, vzpomínáte?), Mama Mia (Meryl Streep a její kámošky za zvuků Abby) a Sex ve městě.

A speciální projekt. Takhle se to říká, ne? Nebo takový sociální pokus! Nebo možná (snad ne) pokus o blogerskou sebevraždu.

Sto dvacet čtyři propisovacích tužek, sada obřích modrých sklenic k dávným kulatinám "užnechcivědětodkoho", 8 krabic puzzle (kompletních, nabídnuty dětem z domu), zlacená váza jako svatební dar, desítky vzorečků kosmetických přípravků, šest rtěnek, které nikdy ani nevyzkouším, sedm balzámů na rty, čtyři repelenty, dva archivní mobilní telefony, tři...

"Pojďme si říct, proč to tady vlastně děláme..." zahájil šéf společnou poradu obou našich terapeutických klinik. "Pro prachy," ozvalo se z mé sesle. Ano, i my, terapeuti, kteří pomáháme lidem s jejich posranými životy, děláme svoji práci pro peníze. Tedy za peníze. A mile mě překvapila šéfova reakce: "Chvála s Trapkovou[1] nám kdysi říkali, že...

Konec září: Těstoviny pátý den v řadě. Nic jiného nestíhám vařit. Obědové nádobky, co si v nich denně nosím oběd do práce. Opravdové štěstí je, když najdu pasující víčko. Chystá se zahájení mého posledního semestru na fakultě. A budoucího odchodu nelituji. Dneska Vám přiblížím proč. Může za to Boloň. A samozřejmě plat. Nevím, kdo z Vás by byl...