Blog

Margit: Šukací ostrov a Mistrovství světa v měnění plánů

Pamatujete na covid? Na toho strašáka z historie? Taková ta nemoc, kvůli které jsme nesměli měsíce vycházet ze svých obydlí a vídat se svými blízkými a už vůbec ne s těmi vzdálenými či dokonce neznámými? Taková ta hrozná choroba, co kvůli ní umíraly tisíce lidí? Ten tajemný zákeřný virus, kvůli kterému jsme si šili roušky ze starých triček a...

Stojí u dveří vlaku a připravuje se na výstup. Možná je to příliš brzy, ale chce mít jistotu, že si nesplete stanici. Cestuje tudy poprvé. Na nohou má bílé tenisky. No, bílé… bílé byly, když je kupovala. Bílé byly, když se je jednou v záchvatu pořádkumilovnosti pokusila vyčistit. Teď jsou jako prase, ale jí je to jedno. Zvláštní je, že...

Tak jo. Užila jsem si s dcerou kachny a veverky v Londýně a teď už je můj čas jenom můj. Nakrmím kočku, zaleju kytky a v šest hodin ráno znovu stojím na hlavním nádraží. Cesta. Je to výlet nebo útěk? Nevím. Trochu se samostatné cesty bojím, a ještě více se těším. Tradiční šotouš si na nádraží udělá par fotek. Pak...

Rozkročena mezi Thanatem a Erotem. Letošní Lví brána mě trhá na kusy. Obě strany života se připomínají bolestně, letos je daleko bližší Thanatos, Eros se mi jen z dálky pochechtává…

Už na to se.u. Všechny moje snahy dělat věci dobře se stejně nakonec zkomplikují. I kdybych byla nejdokonalejší, nezmůžu nic. A dokonalá, dokonalá já rozhodně nejsem. Nejsem dokonalá dcera, nebyla jsem dokonalá manželka, nejsem dokonalá matka a nejsem dokonalá milenka. Nevařím dokonale. Nejsem dokonalý zaměstnanec. Nedokonale třídím odpad. Asi mi...

Aha! Tak ono je to tu odedávna! To nejsem jenom já! Božena to taky měla. Teda Barbora. Panklová, nebo Zaháňská, později Němcová, největší z tehdejších Češek. Píše o tom. O tom, že tu díru v duši stále cítí, že ji nemůže naplnit nevinná láska jejích dětí, i když je nade vše miluje, že myslela, že by ji mohla zaplnit láska...

Jsme s Drahoušem týden na cestě, a ještě jsme se nezabili. Nikdy jsme spolu takhle dlouho nebyli. Naše setkání byla obvykle ohraničena maximálně dvěma nocemi.

Prázdniny jsou, když jedeš pryč z města a nad obzorem se klene duha...

Mohla bych Vám tu ze svých poznámek vystřihnout několik srdceryvných scén. Sebelítostivých v duchu zlomeného srdce a nebetyčné naivity. Vono teda po miliontý už to nikoho moc nedojímá. Ani mě. Což je na tom mimochodem nejhorší.

Nastal čas věčně mokrých polodredovatých vlasů, neustále přebalovaných zavazadel, plných sušáků na prádlo, cestování, pikniků, koncertů, divadel, návštěv, výjezdů a nacházení hromad plesnivých svačin v různých školních zavazadlech. Prázdniny do nás narazily silou rozběhnutého býka. Do mě tedy určitě. Diář se mi utěšeně plní a vypadá to, že budu...

Koukám z balkonu a podvědomě ho pořád ještě hledám. Ještě jsem si nezvykla. Nestojí tam. Je pryč. Je v dobrých rukách. Jako když vezete zvířátko na veterinu a říkáte dětem, že Váš pejsek teď bude žít ve psím ráji. Se spoustou pamlsků a zábavy … ehm ehm ... Naštěstí v tomhle nekecám. Šrotík je pryč. Je v autím ráji zpátky...

Přesto, že Slunovrat ještě nenastal, letní nálada už je nějakou dobu ve vzduchu. Lidi odkládají svršky (někteří i spodky), berou si dovolené, cestují, začínají navštěvovat koupaliště a jiné vodní plochy, vystavovat svá těla slunci, rozjíždí se sezóna zmrzlin a festivalů. U mě se léto projevuje především tím, že nejsem skoro vůbec doma. Trajdám po...

Je neděle podvečer. Dcera se v dobré náladě přestěhovala na týden k tatínkovi. Prázdniny jsou naplánované a snad to všechno klapne v klidu. Doma se rozhostilo ticho prázdného bytu. Kočka se povaluje na sluníčku, na balkón lítá stádečko sýkorek na krmítko a dělají jí společnost. Je červen. V mailu mám několikery letenky a vlakový lístek od...

V sobotu byl Mezinárodní den dětí. Přemýšlím o těch svých. I o sobě, jako o dítěti a o všech svých vnitřních dětských kvalitách... Přemýšlím o tom, jak moje děti vyrostly, jak se změnily a mění jejich potřeby a přání, o tom, jak se s nimi mění moje rodičovství. Na výstavě Svět vědy i další den ve Středočeské galerii umění jsem...

Poté, co před 14 dny přivezl Drahouš z Moravy strašlivý střevní rotavirový katar, nebo jak se té hrůze říká, byla jsem uvězněna doma v blízkosti sociálního zařízení. Jen postel, záchod a já. Alespoň mě mohly trochu přestat bolet svaly namožené bikram jógou. Můj táta tuhle metodu preferoval celé naše dětství. Když jsme si s bráchou stěžovali na...

Byla jsem holotropně dýchat. Den po narozeninách svý mámy. A mým záměrem bylo vrátit se do svého porodu a nějak porovnat, co tam bylo těžký. A že to těžký bylo. Aspoň co máma vyprávěla. Dodržovala jsem doporučené odlehčení stravy, absenci omamných látek i vyloučení sexu a kontemplativní stav. Už pár dnů před dýcháním mi lidi říkali, že působím dost...

Kolem řádí den Matek. Moje drahá dcera mi vyrobila rámeček na fotky. Sociální sítě nabízí maminkám slevy, zkomercializovat se dá cokoliv, ale i inspirativní zamyšlení nad tím, jak je mateřství krásný, komplikovaný, zraňující, vyčerpávající … spojené s mnoha nároky a emocemi. Já jsem dnes matka spíše na hovno a slavím den zvratek. Doufám, že budu...

Před rokem jsem psala o polyamory a tančila kolem ohňů, teď mám pocit, že se sotva vleču. Nepotřebuju mít amorů plnou náruč, stačila by mi jedna láska. Ale autentická, upřímná, svobodná a pestrá, bohatá. V Čaronoc bylo zakázáno pro riziko požárů rozdělávat ohně, tak jsme slavili skromně v úzkém kroužku - já a moje děti, Eva a její kocour. Oslavili...

Tak, co přesně v tom zkoušení potřebuješ? Ptám se odhodlaně.

"A jak vy mladí teda říkáte tomu, když se máte nějak rádi, ty ho dokonce miluješ, trávíte spolu spoustu času, povídáte si, svěřujete se, spíte spolu, ale nechodíte spolu?"
"Na piču situace."
"Aha. Tak to tomu říkáte stejně, jako my starý..."

Posledních čtrnáct dnů byl mazec. Děti se chystají na přijímačky, rodiče vyšilují, ve školách vrcholí zápisy do prvních tříd a s tím i vystavování případných odkladů školní docházky. Dělám to dvacet let, kdo by řekl, že kolem toho zrovna letos bude takový humbuk. Někdo na ministerstvu školství si všiml, že je odkladů moc. Že jsme na české děti moc...

"Takže si nemám dělat naděje?" ptá se mě máma. "Na co???" trochu se děsím. "No že se vdáš a budeš se mít dobře." dí mateř. "Mami!?!?! Já už se nikdy vdávat nechci. Já se mám moc dobře! A trochu se bojím, že by mi to sňatek mohl zkazit!!!"

Dneska příspěvek nebude. Margit se potuluje po Itálii a Baruna se fláká po severu Čech. Jedna nemá notebook, druhá čas.....

Začala přemýšlet, jak se pozná někdo, kdo je starý. Hledala to i na internetu. Odpovědi, ke kterým se dopracovala byly následující: Měl někdy Siemens, Philips, Ericsson, Alcatel nebo Nokii a ví, co je to Eurotel, Paegas, Oskar a Merkur. Řekl by technik.

"Já vůbec nevím, o čem budu tentokrát psát,"... "Můžeš napsat, že jsme zase utopili Moranu a tvoje dcera ještě pořád nepřišla o panenství,"... "Cože???"

Píšu příspěvek a divím se, jak je možný, že na mě vychází sudý díl. Kulatiny přece vždycky píše Margit. No jo, jednou jsem se spletla (mrkněte na návaznost a 234. díl), a už v tom jedeme obě. Jejda holky. Tak jsme si ubraly pár dílů, nobóže, je to jako ubrat si pár let na večírku, tak teď teda pokračujeme, ale...

Přišlo na nás jaro. Na obě. Píšeme si s Baru ve verších. U Barči se jaro projevuje především nakupováním nových kousků oblečení, u mne především kontaktováním nových (či starých - to je jedno) mužů. Ne, že by Baru byla nějaká frigida - pořád ale věří, že s ní její Drahouš konečně začne fakt žít, miluje ho a věří v monogamii....

Posledních čtrnáct dní je jako let. VýLet.Kdybych se vznášela nad svým životem, viděla bych pestrou skládačku plnou zážitků. A u spousty z nich platí: Neumím to, ale dělá mi to radost. Minulý týden byly jarní prázdniny a tento jsme měli jet s Margit na čtyři dny na lyže. Jak Vám psala, všechno se to nakonec přeskládalo. A tak je výsledný...

Člověk míní, Pánbůh mění... Děje se mi to teď skoro každý den. Když si něco naplánuju, obvykle to nedopadne, případně to dopadne úplně jinak a jindy, zato mi do života přicházejí různé neplánované skvělé zážitky.